S návrhem, že zinscenuje stěžejní dílo světové dramatiky, přišel za ředitelem divadla Michalem Langem sám Klata. "Fausta pokládám za jeden ze základních textů naší civilizace a jako umělci bychom se měli potýkat s věcmi, které jsou daleko významnější než tvůrci, kteří je zpracovávají," vysvětluje Jan Klata.
Příběh o dobru, zlu, lásce a doktoru Faustovi, který se vlastní krví upíše Mefistovi, bude mít premiéru tuto sobotu 2. března. V hlavních rolích účinkují Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška, Tereza Dočkalová nebo Milan Mikulčík.
Prahu si Klata nevybral kvůli tomu, že se ve městě nachází Faustův dům. "Neodkazujeme ani k Maharalovi, neděláme Fausta kabalistického ani ezoterického, spíše rokenrolového nebo bluesového. A blues je, jak víte, Satanova hudba," dodává režisér.
Mefistofeles je podle něj zajímavou postavou. Je sexy, inteligentní, nenudí, vypočítává režisér. Podle něj je ďábel v různých podobách všudypřítomný v současné popkultuře.
"Nosíme ho na tričku, tetujeme si ho na tělo, všichni patříme do jakéhosi ďáblova fanklubu. Goethe to zaprvé věděl a zadruhé předvídal," podotýká.
O přípravách inscenace, kterou v Divadle pod Palmovkou zkouší od minulého měsíce, nechce mluvit podrobněji. Přirovnává je k dlouhému běhu. Připadá si prý, jako by se maratonského běžce kolem 30. kilometru, kdy bývá běh nejnamáhavější, zeptali, jak na tom je.
"Nedokážeme říci, jak se nám běží, snažíme se ale dostat k cílové pásce," srovnává.
Klata zdůrazňuje, že původní text Fausta je třikrát delší než Hamlet, kterého v minulosti uvedl na plzeňském festivalu Divadlo.
"Nevíme, jak dlouhé to bude, nevíme, jaké to bude, víme, jaké to chceme udělat, ale neprozradíme to, protože byste nás z toho pak chtěli zkoušet," dodává svérázný tvůrce, jehož inscenace ocenili odborníci v mnoha zemích.
Nejnověji koncem loňského roku Klata obdržel Evropskou divadelní cenu.
"Text předstihl svou dobu, dokonce i naši dobu, zejména druhá část, která je neskutečně moderní. Uvědomili jsme si, že je to velmi podobné situaci, když se otevře počítač a internetový prohlížeč s mnoha okny. Goethe ve Faustovi otevřel mnoho oken a my se je snažíme naplnit," přirovnává Klata.
Dramaturg inscenace Ladislav Stýblo dodává, že Klata sice připravuje vlastní výklad kanonického díla a jedné z nejrozsáhlejších dramatických básní v lidské historii, ctí ale původní text. "To je pro nás jako dramaturgy zásadní věc," dodává Stýblo.
Jan Klata vloni v pražském Divadle pod Palmovkou nastudoval Shakespearovo Něco za něco. Inscenace vzbudila značný ohlas u laické i odborné veřejnosti.
Počátkem listopadu bylo právě toto Klatovo představení nominováno na Cenu divadelních novin v kategorii činohra a Jan Vlasák byl na totéž ocenění navržen za herecký výkon.
Klatovu práci již dříve viděli návštěvníci plzeňského festivalu Divadlo.
V roce 2013 tam režisér přijel s jedním z nejvýraznějších divadelních souborů posledních let, Teatrem Polským z Vratislavi, a uvedl inscenaci Hra o Matce a Vlasti. Ta zpochybňovala zažité pojetí dějin polského národa, jeho hrdinství i vztah k vlasti.
O rok později Klata na plzeňskou přehlídku dorazil podruhé, tentokrát se souborem z německé Bochumi se zpracováním Hamleta.
Evropskou divadelní cenu získal Jan Klata koncem loňského roku. Soška komplexně oceňuje celou kariéru umělců.
Evropské divadelní ocenění se zrodilo roku 1986 jako pilotní projekt Evropské komise. V minulosti jej získali například Peter Brook, Robert Wilson, Harold Pinter či Krystian Lupa.
Klata v rámci ocenění převzal též Cenu divadelní reality za posouvání a spoluvytváření nové divadelní poetiky. Již roku 1998 pak od Evropské komise přebral Speciální cenu Václava Havla.
