Dvaapadesátiletý režisér a autor téměř čtyř desítek divadelních her Drábek chtěl vytvořit divokou, až šílenou komedii. "Aby se v dnešní těžké době diváci pobavili a tančili na svých sedadlech," říká. Volně jej inspiroval Feydeaův text Noc v Edenu, pomyslnými sudičkami inscenace jsou ale také komik Charlie Chaplin, autor hororů Howard Phillips Lovecraft nebo scenáristé Miloš Macourek a Woody Allen, přirovnává.
Příběh se odehrává jedné noci, kde se podle vzoru francouzské situační komedie nic nestane tak, jak by mělo. Všechny plány a přísliby zážitků se mění ve zlý sen. V hotelu Eden se schází různorodá společnost: stavitel, jeho milenka, podváděný manžel, koktavý advokát, jeho vnučky a pár dalších. Azyl zde může najít každý, kdo zaplatí. Hotel tedy vyhledávají i nejpodivnější existence včetně těch z vyšší společnosti. Všichni věří, že na pochybné adrese nepotkají nikoho ze známých.
Opak se však stává pravdou a nevábný hotel se mění v titulní Pupek Paříže. Do edenu se v něm ale nikdo nedostane. Romantická milostná noc se stává přízrakem hrůzy, náhod, záměn a nečekaných okolností, popisuje Drábek. Zdůrazňuje, že archetyp hotelového pokoje jako místa setkání a střetu postav si Georges Feydeau zvlášť oblíbil.
Režisér a dramatik Drábek je od sezony 2018/2019 stálým režisérem Městských divadel pražských, kde už zinscenoval několik svých původních her či adaptací. V současnosti jsou na repertoáru Elefantazie, Revizor, Herečka sobotní noci, Kanibalky či Petr Pan. Novinka dává příležitost využít svých komediální schopností hercům Evě Leinweberové, Vojtěchu Dvořákovi, Nině Horákové či Denisu Šafaříkovi.
Tvůrčí období dramatika Feydeaua z přelomu 19. a 20. století bývá v dějinách Francie označováno jako belle époque, což znamená krásné časy nebo báječná doba. Znamená jakýsi zlatý věk kulturního a společenského dění, období relativní prosperity společnosti, okouzlení moderními vynálezy od prvních filmů přes telegraf po automobily, užívání si bezstarostného života a zapomenutí na utrpení válek. Symboly těchto bezstarostných časů se staly Eiffelova věž či plakáty Alfonse Muchy.
Paříž byla tehdy pohlcena divadlem, velkému zájmu se těšily zejména komedie plné fantazie, pro něž se vžil pojem bulvární divadlo. Geograficky šlo o určitou část francouzské metropole, kde kromě divadel vznikaly také četné kavárny. Věhlas bulváru je svázán se slavnými jmény, jako jsou kromě Feydeaua skladatel Jacques Offenbach, dramatik Tristan Bernard či herec Sacha Guitry.
Hry bulvárního divadla byly plné odkazů na úspěchy techniky, ožíval v nich styl nového měšťanského publika kouřícího cigarety, večeřícího v kavárnách a dbajícího na to, jak je vnímáno svým okolím. Část tvorby Georgese Feydeaua, k jehož nejslavnějším dílům patří hry Brouk v hlavě, Dáma od Maxima nebo Taková ženská na krku, bývá řazena ke komediálnímu žánru vaudevillu, jenž zahrnuje prvky situační i zápletkové komedie a některé postupy frašky.
