"Člověk je jediný organismus, který se spánku neustále dobrovolně vzdává," říká režisérka Linda Dušková, která zpracovala tři spánkové poruchy: nespavost, náměsíčnost a narkolepsii, tedy denní upadání do spánku. Osmdesátiminutová hra, jejíž přípravy přerušila pandemie koronaviru, je navzdory tíživosti tématu lehká, srozumitelná a současně důrazná.
Která je ta pravá
I když inscenaci předcházely rozhovory s odborníky a také s lidmi trpícími spánkovými poruchami, nejde o dokumentární divadlo. Tvůrci roztavili skutečné příběhy do koláže tří scénických epizod, které prolínají vyprávění s pohybovým divadlem.
"Odmalička jsem byl nucen zažívat nekonečné množství realit a snažil jsem se poznat, která je ta pravá," říká představitel narkoleptika. Popisuje mučivé, realistické sny, u kterých je obtížné poznat, zda jsou skutečné.
O konkrétních nočních a denních můrách se ale nemluví, pocit ohrožení a tísně před diváky zhmotňují jiné divadelní prostředky. Inscenátoři šikovně propojují vizuální a zvukové efekty. Hudbu a zvuky mixuje jeden z trojice herců Matyáš Řezníček naživo v průběhu inscenace.
Právě Řezníček zosobňuje člověka, který přes den usíná. Jeho líčení je smutně komické. Ze situací, kdy se opravdu nehodí usnout, by se klidně dal sestavit celovečerní program pro cynického stand-up komika. S posmíváním mají lidé trpící touto poruchou bohaté zkušenosti.
Tvůrci na to ale jdou jinak, citlivě. Chtějí se dotknout podstaty, osamění a pocitu vyloučenosti narkoleptika. "Rozhodl jsem se, že odteď nebudu pátrat po tom, která realita je ta pravá a jestli to, co zažívám, je sen. Akorát je blbý, že když zjistím, že to není realita, tak vím, že někde na druhé straně leží mé bezvládné tělo, které možná někoho vyděsilo," říká v jednu chvíli narkoleptik.
Příručky nezabírají
Ani druhá postava to nemá snadné. Lucia Čižinská představuje náměsíčnou dívku, která ve spánku vykročila z okna ve čtvrtém patře. Pád přežila, protože na rozdíl od sebevrahů neskočila z okna po hlavě. Série doživotních opatření, kterými se sváže, aby něco takového nezopakovala, je pro obyčejného člověka těžko představitelná.
Třetí postava, ztvárněná Michalem Kernem, trpí nespavostí. Nejrozšířenější spánková porucha je také nejzpopularizovanější. Ani znalost příruček ale nezabírá.
Kern skvěle využívá fyzického herectví. Jeho postava prochází radikální proměnou od jogínsky zklidněné polohy, kdy odhodlaně míří k prostému úkolu usnout, až po ztýraného štvance, který skončil nevyspalý nad ránem u prášků. Vtipná je hlasová etuda počítání oveček, do kterého se přimotá imaginární dialog s kolegou.
Kolektiv Nesladim tvoří umělci z Prahy a Paříže. Za cíl si vybrali boření předsudků o psychických poruchách. V návaznosti na inscenaci Dům bez spánku uvedlo Divadlo Archa vlastní podcastovou minisérii věnovanou spánku nazvanou Přežij tuhle noc.
Dům bez spánku
Kolektiv Nesladim
Divadlo Archa, Praha, premiéry 14. a 15. července, reprízy 12. září, 10. října a 20. listopadu na festivalu Akcent.