Úvodní slovo pronesli ředitel divadla Petr Štědroň a Miroslav Balaštík z nakladatelství Host, jež knihu vydalo.
Próza se podle anotace zabývá svobodou žen, bezohlednou mocí peněz, neviditelností chudoby, velikostí světa, ale také malostí jednoho národa. Není vyprávěná chronologicky.
"Chtěla jsem otevřít témata 19. století, což jsou naše témata, protože tam začalo všechno, s čím dnes bojujeme: nacionalismus a brutální podoba kapitalismu," říká Denemarková, které přišlo nejjednodušší zvolit si postavy, jež každý zná a na nichž mohla zvolené motivy ilustrovat. "To znamená paralelně ukázat habsburskou monarchii, kde jsem si vzala náš prostor a Boženu Němcovou, kolébku mnoha důležitých myšlenek Francii, kterou reprezentuje George Sandová, a Ameriku, kde rabování Země začínalo, ukazuji na nejbohatším muži světa Rockefellerovi," vypočítává.
Román se zabývá národními i rodinnými tématy, stejně tak ale hledá společenské paralely s dneškem. Není ryze historický, 150 let staré příběhy autorka doplňuje aktuálními poznatky nebo autobiografickými poznámkami. "Chtěla jsem ukázat, že všechno souvisí se vším a že není možné si myslet, že se tady zavřeme v nějakých státních a národnostních útvarech," dodává spisovatelka.
Od prvních stran používá paralelu: jako by seděla v pomyslném vlaku projíždějícím 19. stoletím, zachycuje krátké výjevy za oknem. V textu mimo jiné tvrdí, že kam se lidstvo dostalo po kolejích, které začaly být hustě pokládané právě v pojednávané době, tam to vydrancovalo.
Zatímco Rockefellera líčí jako jednoho z prvních oligarchů, Božena Němcová naopak doplácela na to, že je žena a pochází z chudých poměrů. Autorka podle svých slov pročetla všechny její texty. Za nejautentičtější považuje korespondenci, s jejímž využitím zkouší vyprávět příběh Němcové nově, bez romantického balastu.
Postava George Sandové pak má ukazovat, že autorky to v 19. století neměly snadné, ale pokud spisovatelka vlastnila nějaké jmění, mohla si dopřát více tvůrčí svobody než chudá a nemocná Němcová.
Název Čokoládová krev odkazuje k ropě, jež v 19. století začala měnit světovou ekonomiku, menstruační krvi i inkoustu, kterým psaly Sandová i Němcová. Také Radka Denemarková píše první verze románů rukou. "Psaní je pro mě fyzická záležitost. Po staletí všichni psali rukou a já jen pokračuji v jejich tradici, ukazuji tím, že literaturu beru vážně," uvedla. Román má zvláštní ořízku odkazující k době, o níž pojednává. Autoři tehdy psali na nesourodé kousky vzácného a drahého papíru.
Radka Denemarková jako jediná z českých autorů převzala cenu Magnesia Litera ve čtyřech různých kategoriích: za prózu Peníze od Hitlera, za publicistiku s knihou o režisérovi Petru Léblovi právě z Divadla Na zábradlí, dále za překlad titulu držitelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové z němčiny a za knihu roku, kterou se staly její poslední Hodiny z olova.
Za tento román, zabývající se krachem evropských hodnot na pozadí čínské diktatury, autorka obdržela také německou Brücke Berlin Preis nebo rakouskou Literaturpreis des Landes Steiermark. "Sice poukazuje na brutální poměry v Číně, hlavně ale upozorňuje, jak se k tamnímu režimu lísají Evropané a zejména Češi. Diplomaté, programátoři, velvyslanci, mimoňové," napsalo Aktuálně.cz. Podle něj jsou Hodiny z olova ambiciózně rozkročené mezi románem a esejí. Vrací se do dob normalizace, k holokaustu nebo do starověké Číny.
