Odvaha, nebo morální exhibice? Nový román Denemarkové diktuje Havla zkaženému světu

Jonáš Zbořil Jonáš Zbořil
9. 3. 2019 9:54
Koncem ledna obletěl média manifest, jehož první věta zněla: „Myšlenka Evropy je v nebezpečí.“ Podepsalo ho třicet světových intelektuálů včetně Milana Kundery.
Radka Denemarková je za svůj nový román nominována na Magnesii Literu.
Radka Denemarková je za svůj nový román nominována na Magnesii Literu. | Foto: Libor Fojtík

Také on se mihne v nové, velkolepě pojaté knize Radky Denemarkové nazvané Hodiny z olova. Vyšla jen pár dní před manifestem, má 750 stran a rovněž se zabývá krachem evropských hodnot. Jen ho vyobrazuje na pozadí brutální čínské diktatury.

V rozsáhlé próze, jež byla tento týden nominována na cenu Magnesia Litera, Denemarková připomíná Kunderu v souvislosti s Českým údělem neboli polemikou, kterou vedl s Václavem Havlem na přelomu let 1968 a 1969 o odkaz takzvaného pražského jara. Nelhat si do kapsy, rozhodnout se, co chceme, denně se o to bít, tvrdil Havel. Beznadějný čin, který ani nepočítá se zdarem, je morální exhibicionismus, oponoval Kundera. Denemarková se přiklání k Havlovi, autorovi v Číně zakázanému.

Komunismus je *****

Ani Hodiny z olova v Číně jistě nevyjdou. A těžko říct, jestli se do země ještě někdy podívá autorka románu. Její poslední návštěvu v roce 2017 Čína na poslední chvíli zatrhla, údajně proto, že česká spisovatelka se přátelila s tamními disidenty, psala protirežimní eseje a podepisovala petice.

Něco jiného by bylo, kdyby Hodiny z olova kdosi zakázal v Česku. Tučná kniha sice poukazuje na brutální poměry v Číně, hlavně ale upozorňuje, jak se k tamnímu režimu lísají Evropané a zejména Češi. Diplomaté, programátoři, velvyslanci, mimoňové. Postavy z románu Denemarkové, které se potkávají na večírcích české ambasády v Pekingu a štěbetají: "Jste v Číně poprvé? Jaký byl váš let? Jak se vám Čína líbí?" Diskutovat o diktatuře je declassé. Tady se vydělávají peníze. Tady se žije ekonomickým pragmatismem.

Jediný, koho ta tichá dohoda frustruje, je hrdinka knihy, spisovatelka: "Metá kamení na vránu černou a křičí, že komunismus je strašná mr*ka (…) že kapitalismus a demokracie, kterou jsme my, ne oni, zredukovali na byznys, jsou ještě větší mr*ky, protože tolerují i tenhle zas*anej komunismus." V těch několika výkřicích opilé protagonistky se skrývá esence sedmisetstránkových Hodin z olova.

Kde je Havel?

Nová kniha Denemarkové je ambiciózně rozkročená mezi románem a esejí, sama autorka ji popisuje jako svébytný cestopis. Šlo by přitom dodat, že text uráží velké vzdálenosti v prostoru i času. Stoupá se v něm na posvátné čínské hory, obědvá v maloměšťáckém ráji. Vrací se do dob normalizace, k holokaustu, za Boženou Němcovou i do starověké Číny.

Radka Denemarková.
Radka Denemarková. | Foto: Libor Fojtík

Text je hustě protkán citáty ze Zpěvů staré Číny nebo Konfucia: "Spěje-li stát či rodina k prosperitě, musí tu být nějaká příznivá znamení. Spěje-li stát či rodina k záhubě, musí tu být nějaká neblahá znamení." Denemarková zkoumá právě ta neblahá znamení.

Hodiny jsou též výrazně symbolické, jak už je u padesátileté spisovatelky zvykem. Tajní čínští agenti mají místo odposlouchávacích zařízení ořechy, románem poletují straky modré neboli neklidné duše zemřelých, kterým vrány černé - symbol zla - na sklonku života "vyklovou lidské oči".

Věrnému čtenáři Denemarkové neujde, že ptačí symbolika odkazuje na předchozí román Příspěvek k dějinám radosti, pohybují se tu ale také koboldi z její osm let staré stejnojmenné knihy. Početné odkazy dovnitř i vně textu dělají z monstrózních, ale obdivuhodně komponovaných Hodin ještě velkolepější dílo, jehož prostor se uzavírá až s přečtením několika dalších textů.

Přičemž kdo chce mít z četby nové Denemarkové hlubší zážitek, měl by prostudovat dílo Václava Havla. Bez něj by Hodiny existovat nemohly. Jak trefně poznamenal kritik Jan Bělíček z časopisu A2, Hodiny z olova reprezentují "radikální havlismus". Denemarková v Hodinách připomíná Havlův neúnavný dopisní aktivismus, Chartu 77 i na ni navazující čínskou Chartu 08. A když se postava spisovatelky setkává s čínskou dívkou, zapálenou obdivovatelkou Maa, je to právě Havlův odkaz, který jí chce předat.

"Moje milá, duchovní obroda neboli existenciální revoluce je úkol, před nímž stojí každý člověk," říká spisovatelka dívce při jednom ze setkání, na kterých diskutují o komunismu, demokracii, váze jednotlivce, o tom, zda Mao byl, nebo nebyl masový vrah. "Zapamatujte si Havlova slova, že lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu."

Čínská dívka se Havlovi nejdřív brání. Vadí jí například, že byl kapitalista, kouřil, neměl rád svou ženu Olgu. Nejsou to zrovna závažné výtky, a tak spisovatelka nakonec čínskou dívku Havlem úspěšně "nakazí". Pak ale přichází tragédie a Hodiny z olova se komplikují, což je dobře.

Foto: Libor Fojtík

Vláda jedné autorky

"Jakkoli Denemarková názorově vychází z pozic, jež jsou většině z nás blízké, činí je následně natolik nesnesitelnými, nabubřele vyhrocenými a směšnými, až má jeden chuť se přidat (aspoň verbálně) na opačnou stranu barikády," napsal v roce 2014 dnes již nežijící kritik Vojtěch Varyš. Jeho slova je třeba brát s rezervou. Nepochybně se ale najde dost čtenářů, které dikce Hodin z olova podobně rozčílí.

Zvlášť z první poloviny textu má člověk pocit, že k němu vypravěčka mluví z piedestalu a na nikom nenechá nit suchou. Kritiku schytají lidé, kteří opouštějí divadelní sály před poslední oponou, kavárenští disidenti, sousedé ze zahrádkářských kolonií, závidějící ostatním jejich větší bazény. Jako by Denemarkové občas pod rukama vybuchla nekontrolovaná zášť.

Následky jejího vzteku odnášejí hlavně postavy, které působí jednostranně, nevěrohodně, jako figurky. Je tu naivní čínská dívka, ze které se po několika návštěvách statečné spisovatelky stává zapálená disidentka. Programátor je zase mamánek, který si do Číny odjíždí řešit krizi středního věku, vydělat peníze, ukousnout si moc, někoho udat, nakonec si najít milenku. V rámci ekonomického pragmatismu se programátor podřizuje Číně, v rámci literární vlády jedné autorky sklání hlavu před Denemarkovou, která z něj dělá jednoznačného záporáka.

Číst katedrálu

V rozhovoru pro DVTV z ledna 2017, poté, co jí byla zakázána návštěva Číny, se spisovatelka divila, proč se lidé tak rychle vzdávají humanistických ideálů. Že se vrací sexismus, rasismus, antisemitismus. "Vysvětlení si teď zkouším zpracovat přes materiály, které já mám, a to je jazyk a mikropříběhy," řekla Denemarková.

Radka Denemarková: Hodiny z olova
Autor fotografie: Nakladatelství Host

Radka Denemarková: Hodiny z olova

Nakladatelství Host 2018, 752 stran, 469 korun

Hodiny z olova ale nakonec moc vysvětlení, proč se lidé tak ochotně vzdávají svobody nebo sebeúcty, nenabízejí. Prostě se tu pohybují "záporáci", na první pohled úlisní, zlotřilí čecháčci, kteří chtějí peníze, moc a sex. Člověk kvůli Denemarkové nemusí po varyšovsku překračovat barikádu, ale zklamání cítit může. Mohl dostat nápovědu, kde v sobě nebo ve svém okolí hledat zárodky postavy bezpáteřního programátora, kde v sobě hledat Konfuciova neblahá znamení. Nic z toho.

Pročíst se do druhé poloviny Hodin je každopádně úleva. Po tragédii čínské dívky začnou knihou protékat pochyby a text najednou působí lidštěji. "Měla jsem pocit, že nepíšu román, ale stavím katedrálu," konstatovala Denemarková před vydáním románu v týdeníku Respekt.

V pokornější části knihy si čtenář oddychne, protože přestává mít dojem, že čte katedrálu. Hodiny se pomalu mění v "docela obyčejný" román, kde už se neukazuje prstem, a vzniká tak prostor pro představivost a ponoření do textu. Čínská hrozba začíná být hmatatelná. Probouzí se zlověstný systém, který člověka spolkne, až po dotyčném nezbude ani stopa. Všem jako by se vymazala paměť.

Pár zbylých postav Hodin propadá zoufalství. Ve světle tragického závěru, kdy půdu pod nohama ztrácí také postava spisovatelky, čtenář pomalu mobilizuje vlastní síly.

Otázkou je, jestli se někdo až ke konci Hodin pročte. Tato kniha bude čtenáře nepochybně rozdělovat. Pro někoho se stane dílem, které motivuje k havlovskému nelhaní si do kapsy, k lopotné, byť možná beznadějné práci za udržení demokracie, za dodržování lidských práv. Jiné bude Denemarková demotivovat jako - slovy Milana Kundery - morální exhibicionistka.

Rozhovor DVTV s Radkou Denemarkovou

Přestože už se řešily letenky, přišlo odmítnutí a postupně jsem se dozvěděla, ze důvodem je má kritika Číny, říká spisovatelka Radka Denemarková. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy