Něco z toho otiskl do koncertní předehry nazvané V přírodě, kterou tuto středu v pražském Rudolfinu zahrála Česká filharmonie. Vystoupením, jež opakuje ještě ve čtvrtek a pátek a jehož záznam lze vidět na webu České televize, zahájila 128. sezonu. Tou se jako červená nit vinou právě kompozice Dvořáka, jenž zde roku 1896 řídil historicky první koncert orchestru, a tak i na začátek sezony zazněly výhradně jeho kompozice.
V přírodě je součástí trojice předeher původně souhrnně nazvaných Příroda, život a láska, nakonec osamostatněných. Jedná se o hudbu takzvaně programní, to znamená usilující o vyjádření nějakého děje či jevu hudebními prostředky. V tomto případě například krátké motivy hrané flétnami a hoboji evokují ptačí zpěv, i když bližší výklad autor nezanechal. Podle autora katalogu Dvořákových skladeb Jarmila Burghausera v předehře pracoval také s tématem duchovní písně Vesele zpívejme.
Česká filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova ve středu nastoupila ve skvělé formě. Žestě zářily jako slunce nad Vysokou, smyčce se stříbřily, jednotlivé fráze zdobily detaily, jako by šlo o sólový recitál.
Symbióza mezi dirigentem a koncertním mistrem, houslistou Jiřím Vodičkou, byla nakažlivá, jejich energie proudila do orchestru a za celý večer nepolevila. Nezklamaly opory v dechové skupině: hornista Ondřej Vrabec, flétnistka Andrea Rysová, stále lepší klarinetista Jan Mach či fagotista Ondřej Roskovec. Předehru prodchnula vášeň, bouřlivost, lehkost i šibalství.
V následujícím Koncertu pro housle a orchestr a moll Česká filharmonie poprvé doprovodila devětatřicetiletého německo-amerického sólistu Augustina Hadelicha. Ten za nahrávku této skladby s dirigentem Jakubem Hrůšou a Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu předloni získal prestižní cenu Opus Klassik a byl nominován na Grammy.
S nástrojem slavné cremonské dílny Guarneriových z roku 1744 ukázal, že Dvořákovo dílo má pod kůží. Vzal ho "útokem" v nejlepším smyslu slova. Předvedl intonační dokonalost, průrazné, leč neagresivní tóny ve výškách, líbezné, až medové v hloubkách.
Fascinovala nejen jeho koncentrace, schopnost neochvějně vypíchnout hudebně nejdůležitější a nejvýznamnější místa, ale snad ještě víc absolutní přirozenost. Hadelich v neustálé interakci s orchestrem Dvořákův koncert "převyprávěl" a vychutnal si ho ve všech vrstvách.
Semjon Byčkov vedl hráče empaticky, kupříkladu ve druhé větě se ale nezdráhal vykreslit téměř operní scénu. Zafungovalo to skvěle, protože Hadelich umí na housle zpívat i lkát. Třetí věta jela na plný plyn. Strhovala smrští, jež posluchače přenesla daleko za stylizaci známou ze skladatelova cyklu Slovanské tance. Vůbec to nevadilo.
Že má v sobě i lehkost primáše cimbálovky či kavárenského muzikanta, houslista projevil v přídavku, vlastním aranžmá písně Por una cabeza slavného představitele tanga Carlose Gardela, který žil v letech 1890 až 1935.
Po přestávce následovala Dvořákova Symfonie č. 8 z roku 1889, opět inspirovaná přírodou ve Vysoké. Už zakončením loňské sezony s Šestou symfonií Gustava Mahlera první český orchestr vyslal jasný signál, že zapracoval na detailech ve zvuku a nehodlá v tom polevit. Byčkov, jenž filharmoniky vede od roku 2018, jde jako šéfdirigent až na dřeň.
Díky tomu nyní Česká filharmonie zahrála jednu z Dvořákových nejlíbeznějších symfonií jako o život, se širokým dynamickým rozpětím a takovým dramatismem, až člověka napadalo, jestli si toho sám autor byl vědom.
Orchestr hrál úžasně: byly slyšet ostré kontrasty, blesky, hromy, cvrlikání, temnota, hřejivost a měkkost. V sólu zazářil koncertní mistr Vodička, trubky a pozouny se zaskvěly zvláště ve finále.
Semjon Byčkov zasluhuje obdiv za to, co z partitury vyčetl. Precizností a vřelostí, která byla vždy devízou tohoto tělesa, zároveň výtečně navázal na to, jak Dvořákovu hudbu interpretoval jeden z dřívějších šéfdirigentů filharmonie Václav Talich.
První český orchestr zahajovacím koncertem sezony zároveň už přispěl k Roku české hudby, jak se říká kulturní události připomínající každých deset let významná výročí hudebních osobností. Příští rok uplyne nejen 120 let od úmrtí Antonína Dvořáka, ale také 200 let od narození Bedřicha Smetany nebo 65 roků od smrti Bohuslava Martinů. Na třech prosincových večerech filharmonie chystá koncertní provedení jeho opery Ariadna pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta Tomáše Netopila.
