První, co tehdy uhranulo, byla animace. Kombinovala počítačová pozadí s různými styly malby i kresby, punková estetika posprejovaných zdí se střetávala se secesně ornamentálními konturami města. Svět, kde se Arcane odehrává, je ostře rozdělen na bohaté a chudé, magie se tu mísí s technologiemi a stejně tak se zde potkávají různé podžánry fantastiky: od městské fantasy ke steampunku či kyberpunku.
Počáteční dobrodružství party děcek s neradostným sociálním zázemím však záhy přerostlo do mnohem komplikovanějšího boje o moc a ostrá hranice mezi těmi nahoře a těmi dole se začala lámat. A spolu s tím také jakékoli jednoduché dělení na kladné a záporné postavy.
Druhá řada, kterou už lze nyní celou vidět na Netflixu, od prvních chvil pokračuje v budování naprostého společenského chaosu. Většina postav je traumatizovaná nějakou rodinnou ztrátou, případně hnaná mylnými představami o tom, co je správné. Hrdinky se v jedné chvíli políbí, záhy stojí na opačných stranách barikády.
Protagonistka Vi se musí poprat s dilematem, zda volit lásku, či sounáležitost ke "svým" lidem, její sestra Jinx je po celou dobu ambivalentní postavou - pro jedny teroristka, pro jiné jen žena sužovaná bolestí, ztrátou a pocitem nespravedlnosti.
Arcane však není žádná telenovela, nýbrž epické fantasy, a zároveň obraz turbulentního světa řítícího se do politické katastrofy. Ne nepodobného dnešním černým společenským scénářům, pokud si tedy odmyslíme obrovská magická kladiva a výskyt bytostí, které svým počínáním spojily magii s pokročilou technologií a nyní se chystají ovládnout nejen svět, ale také mysli lidí.
Druhá řada přidává na tempu a epičnosti, animace působí ještě lépe než posledně, přitom je ale náladou od počátku temnější, chmurnější a bolestnější. Skáče z jedné dějové linie do druhé a přináší jen další nejistotu ohledně toho, co se stane. Stejně jako otázku, kdo je tu obětí, kdo viníkem a kdo tím největším nešťastníkem. K vyjádření pocitů a bolístek postav tvůrci výtečně využívají různé animační styly.
Dřívější sympaťák Vander, který byl autoritou podzemního města chudých, je zaklet v těle jakéhosi vlkodlačího démona, jeho vnímání autoři vykreslují v rudočerných barvách jako sérii expresivních obrazů s nepříliš propracovanými detaily.
Jindy vidíme rychlý sled pouličních výjevů ve stylu graffiti. A pak přicházejí na řadu velkolepé barevné obrazy z utopické říše či pobyt v jakési astrální rovině, kde dochází k nekontrolovatelnému technologickému rozvoji.
Arcane je nejoriginálněji animovaný seriál, jaký lze dnes na streamovacích platformách vidět. Dokazuje, že i z arénové soubojové hry lze stvořit dospělou steampunkovou látku, jež mísí rodinná dramata a traumata s politikou i bombasticky natočenou akcí, stejně jako s momenty až lyrickými.
Vyprávění se často mění v sekvenci připomínající bezeslovný videoklip, divák se spolu s postavami propadá do světa, jenž je ztělesněním chaosu, sám trochu tápe, komu v té scéně fandit, zda nad tím vůbec uvažovat v logice hrdina versus padouch.
Za jediný záporný moment lze označit, že se vyprávění odehrává v takovém tempu, až se na postavy občas nelze napojit. Zároveň s tím tvůrci vědomě pracují a především se jim daří rozehrát před zraky publika rozlehlé univerzum, u kterého máme neustále pocit, že je mnohem větší než to, co vidíme na obrazovce.
Za každou lokací se skrývá něco, co by potenciálně vydalo na samostatné dílo. Však také tvůrci zamýšlejí v příbězích z tohoto světa pokračovat, jakkoli druhá řada Arcane je poslední.
Konflikty probíhají mezi dvěma městy, která v závěru první série přišla o své vůdce, ale také uvnitř nich. Epické dění a politické machinace se prolínají s intimními chvilkami, hyperrealistická animace se mění v retrospektivy vyvedené spíše jako dětsky naivní malba vodovkami či pastelkami.
Jde o skvělý příklad toho, kdy dílo na maximum možností využívá média a už stylem animace přenáší publikum do nějakého typu nálady či rozpoložení.
Právě pojetí sebe sama, hledání vlastní identity ve světě, který se rozpadá, přičemž blízcí lidé buď umřeli, nebo se stali protivníky, patří k největším přednostem seriálu. Ten cílí spíše na starší publikum, přestože zdařile variuje třeba postupy z japonských anime seriálů, oblíbených mezi dětmi a mládeží.
Navzdory výtce, že některé dějové oblouky jsou příliš uspěchané a zasloužily by větší šíři, je Arcane skvělou městskou fantasy. Hravě předčí většinu těch hraných.
