K šití klobouků jste se dostala během pobytu v Anglii. Jak vás napadlo učit se zrovna modistickému řemeslu?
Začala jsem studovat kurzy na St. Martin's College of Art and Design, nejdříve výrobu šperku a pak klobouků. Říkala jsem si tehdy, co bych se tak ještě mohla naučit. Klobouky zrovna přicházely znovu do módy, tak jsem si to šla vyzkoušet a během studia se do nich úplně zamilovala! Učitel vzal formu, látku a páru a vzniklo z toho neuvěřitelné dílo. Taky nás hodně podporoval a motivoval a myslím, že hlavně díky jeho přístupu jsem se po kurzu rozhodla pokračovat dál.
Domluvila jsem si stáže u slavných modistů a pod jejich vedením jsem šila klobouky na dostihy v Ascotu nebo pro ceremoniál udělování Řádu britského impéria. Později jsem si založila vlastní značku klobouků a začala šít na zakázku.
Nebylo těžké založit si vlastní značku v Anglii?
Administrativně to bylo mnohem jednodušší, než je to tady, ale tak jako kdekoliv, musíte mít povědomí o tom, jak funguje byznys. Proto jsem se začala vzdělávat a spolupracovat s dalšími návrháři, výrobci látek i galeriemi. Klobouk je totiž doplněk, který v sobě spojuje umění několika řemesel.
Když jsem po pěti letech z Anglie odjížděla, vzala jsem to oklikou přes Indii. Čtyři úžasné měsíce cestování a návštěv malých textilních manufaktur mi rozšířily obzory o tom, jak je důležité podporovat místní řemeslníky. Vidět na vlastní oči, jak se látky tisknou ručně, barví se přírodními barvivy a zaměstnávají se lidé, kteří mají fyzickou nebo mentální nevýhodu, mě motivovalo pokračovat v tomto duchu i po návratu do ČR.
Povolání modistky vzniklo ve Francii podle přezdívky Rosi Bertinové alias Modisto, vrchní dodavatelky královny Marie Antoinetty. Vy sama jste se učila u vrchní modistky královny matky. Jaké klobouky se šijí pod takovým vedením?
Rose Cory je úžasná učitelka a rozhodně vás nenechá od práce odejít, dokud není vše perfektní. Často se stává, že se dílo zahodí a musí se začít znovu - člověk se tak alespoň naučí trpělivosti. Rose je velkorysá a laskavá a zároveň má smysl pro černý humor.
Nosí vůbec Britové klobouky i jinam než na dostihy v Ascotu?
Klobouky mají v Anglii tradici a nosí se stále, od svateb a dostihů až po street style. Pokud jde o "módu ulice", tak tam jsou pokrývky hlavy hodně časté, od buřinky po dědečkovi až po stylovou bekovku. Nosí se všechno a nikdo to extra neřeší.
Nakupují u vás spíš cizinci než Češi?
Převážně Češi nebo Češky. Šiji hlavně na zakázku. Myslím si, že osobní přístup a výrobek na míru je důležitý a krásný prvek, který se cení. Se zákaznicí si vždycky sedneme na kávu a probereme, co by se jí hodilo, jaký tvar a styl jí sluší nebo co má ve skříni, k čemu by se dal klobouk nosit. Společně pak vytvoříme jedinečný kus, který dobře sedí a zákaznice ho bude s hrdostí nosit.
Jakmile proběhne posezení u kávičky a sestaví se návrh klobouku, co následuje potom?
Začnu klobouk formovat - k tomu mám tradiční dřevěné formy, které jsou více než sto let staré. Například plsť se tvaruje párou, ale pracuji také s hedvábím, slámou nebo banánovými vlákny.
Kromě klobouků na zakázku vytvoříte sama spoustu vlastních návrhů. Kde čerpáte inspiraci?
Většinou vidím materiál a přemýšlím, co by z něj mohlo být. Nebo hledám v časopisech ze 30. let, kdy to ženám neuvěřitelně slušelo. Takové modely mě inspirují zdobením nebo tvarem, ale moje klobouky mají vždycky ještě něco současného. Je třeba přizpůsobit se moderní době a udělat ještě dva kroky dopředu.
Také mě inspirují ženy samotné a jejich životní příběhy, postoje i styl. Klobouk je hodně individuální záležitost, a když si ho žena nasadí na hlavu, najednou jako kdyby vyrostla, působí elegantněji a sebevědoměji, a v tu chvíli dokáže velké věci.
Modistek je dnes velmi málo a v Česku patří k jedněm z ohrožených povolání. Dá se výrobou klobouků vůbec uživit?
V České republice vím o zhruba deseti profesionálních modistkách - a přibývají noví nadšenci, ale každý z nás dělá něco jiného a tím si najde i své zákazníky. Líbí se mi, že se lidé nebojí zkoušet a objevovat svůj osobní styl oblékání. Klobouk patří k oblečení stejně jako šperk nebo kabelka a často s ním uděláte ještě větší parádu.
Nechala si u vás ušít klobouk nějaká veřejně známá osobnost?
Ano, nechávají si u mě šít významné osobnosti - například lékařky, řidičky tramvaje, spisovatelky, návrhářky, studentky, architektky nebo manažerky a maminky. Obdivuji osobnosti, které v životě něco dokázaly, a nemusí být zrovna mediálně známé.
