reklama
 
 

Klobouky sluší každému, říká česká modistka. Šít se je učila u kloboučnice královny matky

18. 6. 2017
Petra Kvarčáková patří k jedněm z mála současných českých kloboučnic. Šít různorodé pokrývky hlavy od ohromného klobouku ve tvaru ananasu po klasické buřinky se učila mimo jiné také u vrchní modistky královny matky v Londýně. Řemeslo se jí zalíbilo natolik, že se ještě v Anglii rozhodla založit vlastní značku La Modista. Při ručním šití pokrývek hlavy pro muže i ženy se inspiruje starými módními katalogy ze 30. let i materiálem, který zrovna drží v ruce. Klobouky tvaruje na sto let starých dřevěných formách a při tvorbě využívá látky a plsti vyrobené v České republice.

K šití klobouků jste se dostala během pobytu v Anglii. Jak vás napadlo učit se zrovna modistickému řemeslu?

Začala jsem studovat kurzy na St. Martin's College of Art and Design, nejdříve výrobu šperku a pak klobouků. Říkala jsem si tehdy, co bych se tak ještě mohla naučit. Klobouky zrovna přicházely znovu do módy, tak jsem si to šla vyzkoušet a během studia se do nich úplně zamilovala! Učitel vzal formu, látku a páru a vzniklo z toho neuvěřitelné dílo. Taky nás hodně podporoval a motivoval a myslím, že hlavně díky jeho přístupu jsem se po kurzu rozhodla pokračovat dál. 

Domluvila jsem si stáže u slavných modistů a pod jejich vedením jsem šila klobouky na dostihy v Ascotu nebo pro ceremoniál udělování Řádu britského impéria. Později jsem si založila vlastní značku klobouků a začala šít na zakázku.

Nebylo těžké založit si vlastní značku v Anglii?

Administrativně to bylo mnohem jednodušší, než je to tady, ale tak jako kdekoliv, musíte mít povědomí o tom, jak funguje byznys. Proto jsem se začala vzdělávat a spolupracovat s dalšími návrháři, výrobci látek i galeriemi. Klobouk je totiž doplněk, který v sobě spojuje umění několika řemesel.

Petra Kvarčáková (32)

Petra Kvarčáková (32)

  • Vystudovala návrhářství oděvů v Ostravě a Technickou univerzitu v Liberci.
  • Pět let žila v Londýně, kde pracovala v marketingu a umělecké produkci a u toho studovala kurzy na St. Martin´s College Art and Design. 
  • Založila vlastní značku ručně šitých klobouků na zakázku La Modista
  • Svými klobouky chce probouzet ženskost a gentlemanství.

Když jsem po pěti letech z Anglie odjížděla, vzala jsem to oklikou přes Indii. Čtyři úžasné měsíce cestování a návštěv malých textilních manufaktur mi rozšířily obzory o tom, jak je důležité podporovat místní řemeslníky. Vidět na vlastní oči, jak se látky tisknou ručně, barví se přírodními barvivy a zaměstnávají se lidé, kteří mají fyzickou nebo mentální nevýhodu, mě motivovalo pokračovat v tomto duchu i po návratu do ČR.

Povolání modistky vzniklo ve Francii podle přezdívky Rosi Bertinové alias Modisto, vrchní dodavatelky královny Marie Antoinetty. Vy sama jste se učila u vrchní modistky královny matky. Jaké klobouky se šijí pod takovým vedením?

Rose Cory je úžasná učitelka a rozhodně vás nenechá od práce odejít, dokud není vše perfektní. Často se stává, že se dílo zahodí a musí se začít znovu - člověk se tak alespoň naučí trpělivosti. Rose je velkorysá a laskavá a zároveň má smysl pro černý humor.

Nosí vůbec Britové klobouky i jinam než na dostihy v Ascotu?

Klobouky mají v Anglii tradici a nosí se stále, od svateb a dostihů až po street style. Pokud jde o "módu ulice", tak tam jsou pokrývky hlavy hodně časté, od buřinky po dědečkovi až po stylovou bekovku. Nosí se všechno a nikdo to extra neřeší.

Nakupují u vás spíš cizinci než Češi?

Převážně Češi nebo Češky. Šiji hlavně na zakázku. Myslím si, že osobní přístup a výrobek na míru je důležitý a krásný prvek, který se cení. Se zákaznicí si vždycky sedneme na kávu a probereme, co by se jí hodilo, jaký tvar a styl jí sluší nebo co má ve skříni, k čemu by se dal klobouk nosit. Společně pak vytvoříme jedinečný kus, který dobře sedí a zákaznice ho bude s hrdostí nosit.

Jakmile proběhne posezení u kávičky a sestaví se návrh klobouku, co následuje potom?

Začnu klobouk formovat - k tomu mám tradiční dřevěné formy, které jsou více než sto let staré. Například plsť se tvaruje párou, ale pracuji také s hedvábím, slámou nebo banánovými vlákny.

Kromě klobouků na zakázku vytvoříte sama spoustu vlastních návrhů. Kde čerpáte inspiraci?

Většinou vidím materiál a přemýšlím, co by z něj mohlo být. Nebo hledám v časopisech ze 30. let, kdy to ženám neuvěřitelně slušelo. Takové modely mě inspirují zdobením nebo tvarem, ale moje klobouky mají vždycky ještě něco současného. Je třeba přizpůsobit se moderní době a udělat ještě dva kroky dopředu.

Také mě inspirují ženy samotné a jejich životní příběhy, postoje i styl. Klobouk je hodně individuální záležitost, a když si ho žena nasadí na hlavu, najednou jako kdyby vyrostla, působí elegantněji a sebevědoměji, a v tu chvíli dokáže velké věci.

Modistek je dnes velmi málo a v Česku patří k jedněm z ohrožených povolání. Dá se výrobou klobouků vůbec uživit?

V České republice vím o zhruba deseti profesionálních modistkách - a přibývají noví nadšenci, ale každý z nás dělá něco jiného a tím si najde i své zákazníky. Líbí se mi, že se lidé nebojí zkoušet a objevovat svůj osobní styl oblékání. Klobouk patří k oblečení stejně jako šperk nebo kabelka a často s ním uděláte ještě větší parádu.

Nechala si u vás ušít klobouk nějaká veřejně známá osobnost?

Ano, nechávají si u mě šít významné osobnosti - například lékařky, řidičky tramvaje, spisovatelky, návrhářky, studentky, architektky nebo manažerky a maminky. Obdivuji osobnosti, které v životě něco dokázaly, a nemusí být zrovna mediálně známé.

autor: Magdaléna Daňková | 18. 6. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama