Klobouky sluší každému, říká česká modistka. Šít se je učila u kloboučnice královny matky

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
18. 6. 2017 11:00
Petra Kvarčáková patří k jedněm z mála současných českých kloboučnic. Šít různorodé pokrývky hlavy od ohromného klobouku ve tvaru ananasu po klasické buřinky se učila mimo jiné také u vrchní modistky královny matky v Londýně. Řemeslo se jí zalíbilo natolik, že se ještě v Anglii rozhodla založit vlastní značku La Modista. Při ručním šití pokrývek hlavy pro muže i ženy se inspiruje starými módními katalogy ze 30. let i materiálem, který zrovna drží v ruce. Klobouky tvaruje na sto let starých dřevěných formách a při tvorbě využívá látky a plsti vyrobené v České republice.
Modelka s kloboukem La Modista.
Modelka s kloboukem La Modista. | Foto: Archiv www.lamodista.cz

K šití klobouků jste se dostala během pobytu v Anglii. Jak vás napadlo učit se zrovna modistickému řemeslu?

Začala jsem studovat kurzy na St. Martin's College of Art and Design, nejdříve výrobu šperku a pak klobouků. Říkala jsem si tehdy, co bych se tak ještě mohla naučit. Klobouky zrovna přicházely znovu do módy, tak jsem si to šla vyzkoušet a během studia se do nich úplně zamilovala! Učitel vzal formu, látku a páru a vzniklo z toho neuvěřitelné dílo. Taky nás hodně podporoval a motivoval a myslím, že hlavně díky jeho přístupu jsem se po kurzu rozhodla pokračovat dál. 

Domluvila jsem si stáže u slavných modistů a pod jejich vedením jsem šila klobouky na dostihy v Ascotu nebo pro ceremoniál udělování Řádu britského impéria. Později jsem si založila vlastní značku klobouků a začala šít na zakázku.

Nebylo těžké založit si vlastní značku v Anglii?

Administrativně to bylo mnohem jednodušší, než je to tady, ale tak jako kdekoliv, musíte mít povědomí o tom, jak funguje byznys. Proto jsem se začala vzdělávat a spolupracovat s dalšími návrháři, výrobci látek i galeriemi. Klobouk je totiž doplněk, který v sobě spojuje umění několika řemesel.

Když jsem po pěti letech z Anglie odjížděla, vzala jsem to oklikou přes Indii. Čtyři úžasné měsíce cestování a návštěv malých textilních manufaktur mi rozšířily obzory o tom, jak je důležité podporovat místní řemeslníky. Vidět na vlastní oči, jak se látky tisknou ručně, barví se přírodními barvivy a zaměstnávají se lidé, kteří mají fyzickou nebo mentální nevýhodu, mě motivovalo pokračovat v tomto duchu i po návratu do ČR.

Povolání modistky vzniklo ve Francii podle přezdívky Rosi Bertinové alias Modisto, vrchní dodavatelky královny Marie Antoinetty. Vy sama jste se učila u vrchní modistky královny matky. Jaké klobouky se šijí pod takovým vedením?

Rose Cory je úžasná učitelka a rozhodně vás nenechá od práce odejít, dokud není vše perfektní. Často se stává, že se dílo zahodí a musí se začít znovu - člověk se tak alespoň naučí trpělivosti. Rose je velkorysá a laskavá a zároveň má smysl pro černý humor.

Nosí vůbec Britové klobouky i jinam než na dostihy v Ascotu?

Klobouky mají v Anglii tradici a nosí se stále, od svateb a dostihů až po street style. Pokud jde o "módu ulice", tak tam jsou pokrývky hlavy hodně časté, od buřinky po dědečkovi až po stylovou bekovku. Nosí se všechno a nikdo to extra neřeší.

Nakupují u vás spíš cizinci než Češi?

Převážně Češi nebo Češky. Šiji hlavně na zakázku. Myslím si, že osobní přístup a výrobek na míru je důležitý a krásný prvek, který se cení. Se zákaznicí si vždycky sedneme na kávu a probereme, co by se jí hodilo, jaký tvar a styl jí sluší nebo co má ve skříni, k čemu by se dal klobouk nosit. Společně pak vytvoříme jedinečný kus, který dobře sedí a zákaznice ho bude s hrdostí nosit.

Jakmile proběhne posezení u kávičky a sestaví se návrh klobouku, co následuje potom?

Začnu klobouk formovat - k tomu mám tradiční dřevěné formy, které jsou více než sto let staré. Například plsť se tvaruje párou, ale pracuji také s hedvábím, slámou nebo banánovými vlákny.

Modistka, klobouk
Modistka, klobouk | Foto: Archiv www.lamodista.cz

Kromě klobouků na zakázku vytvoříte sama spoustu vlastních návrhů. Kde čerpáte inspiraci?

Většinou vidím materiál a přemýšlím, co by z něj mohlo být. Nebo hledám v časopisech ze 30. let, kdy to ženám neuvěřitelně slušelo. Takové modely mě inspirují zdobením nebo tvarem, ale moje klobouky mají vždycky ještě něco současného. Je třeba přizpůsobit se moderní době a udělat ještě dva kroky dopředu.

Také mě inspirují ženy samotné a jejich životní příběhy, postoje i styl. Klobouk je hodně individuální záležitost, a když si ho žena nasadí na hlavu, najednou jako kdyby vyrostla, působí elegantněji a sebevědoměji, a v tu chvíli dokáže velké věci.

Modistek je dnes velmi málo a v Česku patří k jedněm z ohrožených povolání. Dá se výrobou klobouků vůbec uživit?

V České republice vím o zhruba deseti profesionálních modistkách - a přibývají noví nadšenci, ale každý z nás dělá něco jiného a tím si najde i své zákazníky. Líbí se mi, že se lidé nebojí zkoušet a objevovat svůj osobní styl oblékání. Klobouk patří k oblečení stejně jako šperk nebo kabelka a často s ním uděláte ještě větší parádu.

Nechala si u vás ušít klobouk nějaká veřejně známá osobnost?

Ano, nechávají si u mě šít významné osobnosti - například lékařky, řidičky tramvaje, spisovatelky, návrhářky, studentky, architektky nebo manažerky a maminky. Obdivuji osobnosti, které v životě něco dokázaly, a nemusí být zrovna mediálně známé.

 

Právě se děje

před 9 hodinami

USA zařadí hnutí Antifa mezi teroristické organizace, oznámil Trump

Spojené státy zařadí krajně levicové antifašistické hnutí Antifa na seznam teroristických organizací. Na Twitteru to oznámil americký prezident Donald Trump, který Antifu viní z podílu na nynější vlně násilností vyvolané smrtí černocha George Floyda při zatýkání policií. Trump o zařazení Antify na seznam mluvil už loni po střetech extremistů v Portlandu.

Další zprávy