Klobouky sluší každému, říká česká modistka. Šít se je učila u kloboučnice královny matky

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
18. 6. 2017 11:00
Petra Kvarčáková patří k jedněm z mála současných českých kloboučnic. Šít různorodé pokrývky hlavy od ohromného klobouku ve tvaru ananasu po klasické buřinky se učila mimo jiné také u vrchní modistky královny matky v Londýně. Řemeslo se jí zalíbilo natolik, že se ještě v Anglii rozhodla založit vlastní značku La Modista. Při ručním šití pokrývek hlavy pro muže i ženy se inspiruje starými módními katalogy ze 30. let i materiálem, který zrovna drží v ruce. Klobouky tvaruje na sto let starých dřevěných formách a při tvorbě využívá látky a plsti vyrobené v České republice.
Modelka s kloboukem La Modista.
Modelka s kloboukem La Modista. | Foto: Archiv www.lamodista.cz

K šití klobouků jste se dostala během pobytu v Anglii. Jak vás napadlo učit se zrovna modistickému řemeslu?

Začala jsem studovat kurzy na St. Martin's College of Art and Design, nejdříve výrobu šperku a pak klobouků. Říkala jsem si tehdy, co bych se tak ještě mohla naučit. Klobouky zrovna přicházely znovu do módy, tak jsem si to šla vyzkoušet a během studia se do nich úplně zamilovala! Učitel vzal formu, látku a páru a vzniklo z toho neuvěřitelné dílo. Taky nás hodně podporoval a motivoval a myslím, že hlavně díky jeho přístupu jsem se po kurzu rozhodla pokračovat dál. 

Domluvila jsem si stáže u slavných modistů a pod jejich vedením jsem šila klobouky na dostihy v Ascotu nebo pro ceremoniál udělování Řádu britského impéria. Později jsem si založila vlastní značku klobouků a začala šít na zakázku.

Nebylo těžké založit si vlastní značku v Anglii?

Administrativně to bylo mnohem jednodušší, než je to tady, ale tak jako kdekoliv, musíte mít povědomí o tom, jak funguje byznys. Proto jsem se začala vzdělávat a spolupracovat s dalšími návrháři, výrobci látek i galeriemi. Klobouk je totiž doplněk, který v sobě spojuje umění několika řemesel.

Když jsem po pěti letech z Anglie odjížděla, vzala jsem to oklikou přes Indii. Čtyři úžasné měsíce cestování a návštěv malých textilních manufaktur mi rozšířily obzory o tom, jak je důležité podporovat místní řemeslníky. Vidět na vlastní oči, jak se látky tisknou ručně, barví se přírodními barvivy a zaměstnávají se lidé, kteří mají fyzickou nebo mentální nevýhodu, mě motivovalo pokračovat v tomto duchu i po návratu do ČR.

Povolání modistky vzniklo ve Francii podle přezdívky Rosi Bertinové alias Modisto, vrchní dodavatelky královny Marie Antoinetty. Vy sama jste se učila u vrchní modistky královny matky. Jaké klobouky se šijí pod takovým vedením?

Rose Cory je úžasná učitelka a rozhodně vás nenechá od práce odejít, dokud není vše perfektní. Často se stává, že se dílo zahodí a musí se začít znovu - člověk se tak alespoň naučí trpělivosti. Rose je velkorysá a laskavá a zároveň má smysl pro černý humor.

Nosí vůbec Britové klobouky i jinam než na dostihy v Ascotu?

Klobouky mají v Anglii tradici a nosí se stále, od svateb a dostihů až po street style. Pokud jde o "módu ulice", tak tam jsou pokrývky hlavy hodně časté, od buřinky po dědečkovi až po stylovou bekovku. Nosí se všechno a nikdo to extra neřeší.

Nakupují u vás spíš cizinci než Češi?

Převážně Češi nebo Češky. Šiji hlavně na zakázku. Myslím si, že osobní přístup a výrobek na míru je důležitý a krásný prvek, který se cení. Se zákaznicí si vždycky sedneme na kávu a probereme, co by se jí hodilo, jaký tvar a styl jí sluší nebo co má ve skříni, k čemu by se dal klobouk nosit. Společně pak vytvoříme jedinečný kus, který dobře sedí a zákaznice ho bude s hrdostí nosit.

Jakmile proběhne posezení u kávičky a sestaví se návrh klobouku, co následuje potom?

Začnu klobouk formovat - k tomu mám tradiční dřevěné formy, které jsou více než sto let staré. Například plsť se tvaruje párou, ale pracuji také s hedvábím, slámou nebo banánovými vlákny.

Modistka, klobouk
Modistka, klobouk | Foto: Archiv www.lamodista.cz

Kromě klobouků na zakázku vytvoříte sama spoustu vlastních návrhů. Kde čerpáte inspiraci?

Většinou vidím materiál a přemýšlím, co by z něj mohlo být. Nebo hledám v časopisech ze 30. let, kdy to ženám neuvěřitelně slušelo. Takové modely mě inspirují zdobením nebo tvarem, ale moje klobouky mají vždycky ještě něco současného. Je třeba přizpůsobit se moderní době a udělat ještě dva kroky dopředu.

Také mě inspirují ženy samotné a jejich životní příběhy, postoje i styl. Klobouk je hodně individuální záležitost, a když si ho žena nasadí na hlavu, najednou jako kdyby vyrostla, působí elegantněji a sebevědoměji, a v tu chvíli dokáže velké věci.

Modistek je dnes velmi málo a v Česku patří k jedněm z ohrožených povolání. Dá se výrobou klobouků vůbec uživit?

V České republice vím o zhruba deseti profesionálních modistkách - a přibývají noví nadšenci, ale každý z nás dělá něco jiného a tím si najde i své zákazníky. Líbí se mi, že se lidé nebojí zkoušet a objevovat svůj osobní styl oblékání. Klobouk patří k oblečení stejně jako šperk nebo kabelka a často s ním uděláte ještě větší parádu.

Nechala si u vás ušít klobouk nějaká veřejně známá osobnost?

Ano, nechávají si u mě šít významné osobnosti - například lékařky, řidičky tramvaje, spisovatelky, návrhářky, studentky, architektky nebo manažerky a maminky. Obdivuji osobnosti, které v životě něco dokázaly, a nemusí být zrovna mediálně známé.

 

Právě se děje

před 13 minutami

Gruzínské parlamentní volby podle odhadů vyhrál Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho

Parlamentní volby v Gruzii podle čtyř různých průzkumů vyhrála vládnoucí strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Tři průzkumy mezi voliči, kteří odevzdali svůj hlas, jí podle gruzínských televizních stanic připisují více než 50 procent hlasů, což by znamenalo šanci na vytvoření kabinetu bez koalice. Čtvrtý průzkum uvádí 41 procent pro Gruzínský sen.

Zdroj: ČTK
před 17 minutami

Vrchařskou 11. etapu Vuelty vyhrál Gaudu, v čele zůstal Roglič

Jedenáctou etapu Vuelty s pěti vrchařskými prémiemi vyhrál francouzský cyklista David Gaudu. Průběžný lídr Primož Roglič dojel ve skupince se svým největším soupeřem Richardem Carapazem a udržel červený trikot lídra.

Čtyřiadvacetiletý Gaudu vyhrál po 170 kilometrech v závěrečném stoupání na Alto de la Farrapona souboj o etapový triumf se Španělem Marcem Solerem, jemuž na posledních desítkách metrů nadělil čtyři sekundy. Člen týmu Groupama-FDJ si v etapě, jež zahrnovala jedno stoupání třetí kategorie a čtyři první kategorie, připsal první vítězství na Grand Tour.

Z původní sedmičlenné skupiny uprchlíků, která vstupovala do závěrečného stoupání, projela na třetím a čtvrtém místě cílem s odstupem 52 sekund dvojice z týmu Sunweb Michael Storer, Mark Donovan.

Po pátečním překvapivém útoku Rogliče v závěru rovinaté etapy, jenž mu zajistil návrat do červeného trikotu, se dnes adepti na celkové prvenství do žádných nástupů nepouštěli. Obhájce loňského prvenství Roglič přijel do cíle se ztrátou 1:03 minuty na vítěze desátý hned za Carapazem, s nímž má v průběžném hodnocení stejný čas. Solerovi zajistila účast v úniku posun z celkově desátého místa na šesté.

Svůj nejlepší výsledek na letošní Vueltě zaznamenal Jan Hirt, jenž se dlouho držel s nejlepšími a obsadil 21. pozici s odstupem 1:44 za Gauduem. Zdeněk Štybar dojel do cíle osmdesátý s téměr půlhodinovou ztrátou.

Další souboje v horách čekají cyklisty v neděli, kdy se jede pouze 109 km dlouhá, ale o to náročnější 12. etapa se závěrečným obávaným stoupáním na Angliru. Jeden z nejnáročnějších výstupů v profesionální cyklistice nabízí na posledních sedmi kilometrech průměrný sklon 13 procent a některé úseky mají hodnotu před 20 procent.

Další zprávy