Zlín zatím gastronomická renesance nezasáhla tolik jako jiná krajská města. O to víc překvapí, když se na zapadlém plácku v ulici Kvítková zjeví pojízdný stánek, ve kterém lze ochutnat street food ze všech koutů světa. V nabídce nechybí thajské kuřecí kari s domácími plackami ani mexická quesadilla s trhaným vepřovým a dipem ze spálených paprik. Z Kanady zase pochází na sádle smažené hranolky poutine s patnáct hodin pečeným trhaným hovězím a omáčkou z deset hodin taženého hovězího vývaru.
Z jedné strany výdejního okénka se na kolemjdoucí zubí Hulk, z druhé na ně pomrkává Superman. Skutečnými superhrdiny tu jsou ovšem manželé Mlýnkovi, kteří food truck Comic Cone většinou obsluhují jen ve dvou. Třicetiletý Michael právě připravuje cheeseburger. O rok mladší Anna se mezitím pokouší zabavit dvouapůlletou dcerku, protože zrovna nesehnala nikoho na hlídání. "Každý týden máme jiné menu. Jakmile totiž ve Zlíně nepřicházíte pořád s něčím novým, lidé hned ztratí zájem. Naší slabinou je, že všechno vymýšlíme na poslední chvíli. Přesto to zatím vždycky dobře dopadlo," říká Anna.
Do Zlína nechtěli, měli ho za zapadákov
Manželé Mlýnkovi se přitom ke gastronomii přichomýtli z úplně jiných oborů. Michael studoval mechatroniku, Anna zase ekonomii. "Jenže manžel je špatný mechatronik a já ještě horší ekonom. Proto jsme už po prváku začali pracovat a skončili jsme v Praze na manažerských pozicích - manžel se věnoval tuzemskému obchodu, já zahraničnímu. V jednu chvíli jsme už ale korporátu měli po krk a toužili jsme rozjet něco vlastního. Inspirovali jsme se v cizině, kde už tehdy food trucky docela frčely. V Česku to ovšem byla novinka. Koupili jsme tedy jedinou dodávku, která na našem trhu tehdy byla k dispozici. Ve strašném stavu, za strašně velké peníze," vrací se Anna o sedm let zpátky.
Nejdřív s autem zaparkovali na pražské náplavce, později se přesunuli na Moravu, kde byl po food festivalech mnohem větší hlad. Pustili se také do cateringu, který jim přinesl kouzelný zážitek. Jednou si je zavolali z barrandovských studií, aby pohostili filmový štáb. "Čekali jsme, že půjde třeba o natáčení Ordinace v růžové zahradě. Pak jsme ale dorazili na plac a někdo z filmařů prohodil, že tam je i Daniel Radcliffe. Na Harrym Potterovi jsme oba vyrůstali. Když jsme ho tedy viděli naživo, splnil se nám dětský sen. Navíc byl moc milý, dal si vegetariánský hot dog a pak nás pochválil, že byl fantastický," vzpomíná Anna.
Posléze přišel čas na hledání stabilního prodejního místa. Lákalo je Brno, kde se však manželům kvůli podmínkám ze strany města nezadařilo. Úspěch naopak zažívali na vinařských slavnostech, což je přimělo ke stěhování do Mikulova. Plány jim ale překazil covid, z diáře plného gastronomických akcí najednou nezbylo nic. Protože oba pochází ze Zlína, rozhodli se nakonec zkusit štěstí ve městě, kde měli díky příbuzným a kamarádům zázemí. "Popravdě se nám sem vůbec nechtělo. Zlín nám připadal jako zapadákov a pořád si za tím stojíme. Sami nevíme, kam jinam bychom se tu zašli najíst," připouští Anna.
S dítětem to nedáte, varoval je Hejlík
Zatímco brněnskou gastronomickou scénu udržují při životě studenti, ve Zlíně je situace jiná. "Žije tu sice sedmdesát tisíc potenciálních zákazníků, jenže studenti radši chodí do mekáče, dělníky z továren moderní podniky nezajímají a turismus tady prakticky nefunguje. Lidi sem jezdí hlavně do zoo, ale ve městě bývá přes letní sezonu prázdno," vyjmenovává Anna úskalí, kterým s manželem museli čelit. Přesto si nakonec ve Zlíně našli věrnou klientelu. "Chodí k nám rodiny s dětmi, ale i důchodci, kteří dokážou ocenit, že se tady mladá generace o něco snaží. Taky nás navštěvují zámožnější zákazníci, kteří by si mohli dopřát pětihvězdičkové restaurace, ale klidně se nají u nás na paletách," popisuje Anna.
Překvapivým bestsellerem food trucku Comic Cone se staly buchtičky se šodó. "Jednou jsme se z recese rozhodli uvařit klasické české jídlo. Na sádle jsme upekli kynuté buchtičky, zalili jsme je žloutkovým krémem a pak jsme se sami divili, že je lidé jedí ve velkém. Teď už je děláme tři roky, vždycky v půlce měsíce," usmívá se Anna. Otevřeno mají ve čtvrtek, v pátek a v sobotu. Na oběd se zájemci mohou stavit mezi jedenáctou a třináctou hodinou, na večeři mezi šestnáctou a osmnáctou hodinou. "V jiných časech sem skoro nikdo nechodil. Za týden prodáme i 350 jídel, což je dost, aby se nám to vyplatilo," přibližuje Anna.
"Když u nás byl poprvé Lukáš Hejlík a viděl mě s těhotenským břichem, varoval nás, že to s dítětem nezvládneme. Ale my jsme pořád tady a ještě jsme si pořídili druhý food truck, se kterým obrážíme festivaly," zmiňuje. Sezona gastronomických akcí právě začíná, takže pár čeká perné období. Většinou se navíc konají o víkendech, což znamená, že Anna bude muset ve Zlíně všechno obstarat sama, zatímco Michael bude cestovat po jiných krajích. "Původní food truck bychom v budoucnu rádi nahradili nějakým hezkým kontejnerem, ideálně obloženým dřevem, abychom to tu posunuli dál. Jenom nás vyjde asi na půl milionu, takže čekáme na správný čas," dodává Anna.
