Jak jste se dostal k focení za oponou velkých koncertů a festivalů, jako je třeba vystoupení houslistky Lindsey Stirlingové nebo festival Rock for People?
Celé to začalo v prvním ročníku na střední škole na jaře 2017. Raper Paulie Garand v té době vydal album Nirvana, a když ho představoval veřejnosti, poprosil jsem ho o portrét. Přibližně o čtvrt roku později představovali nová alba rapeři Yzomandias a Nik Tendo z vydavatelství Milion Plus a já jsem tam šel opět fotit. Hned v září 2017 následoval křest dvou alb z dílny Milion Plus v Rockcafé Praha. Byl to můj první koncert, který jsem měl možnost fotografovat. Od té doby jsem měl jasno v tom, co chci dělat.
Co vás na focení hudby baví nejvíc?
Ze začátku samozřejmě to, že jsem se dostal mezi osobnosti, které pro hodně lidí včetně mě mnoho znamenají. Sám je poslouchám a mám rád jejich tvorbu. Z větší části fotím hlavně kapely a interprety, jejichž tvorba se mi líbí. Důležitým faktorem je pro mě také zpěvákův přístup k fotografovi. Když mi někdo dá jasně najevo, že nechce spolupracovat, tak dávám ruce pryč. Zatím jsem to naštěstí zažil jen jednou.
Koho už jste fotil? Chovají se známí hudebníci vstřícně, nebo občas dávají najevo nadřazenost?
K osobnostem, pro které jsem nefotografoval jen koncert, ale také portréty a další snímky, patří například Viktor Sheen, Yzomandias, Nik Tendo, Robin Zoot, Jan Bendig s bratrem Marsellem, Hugo Toxxx nebo Ektor. Nikdy jsem neměl problém s tím, že by se vůči mně někdo choval povýšeně nebo nepříjemně. Myslím, že mě někdy kvůli mému věku neberou úplně vážně, ale s časem se to zlepšuje.
Jakou techniku používáte?
V současné době jsou to zrcadlovky Canon EOS 6D Mk II a EOS 6D. Mám pár pevných objektivů s parádní kresbou, ostrostí a světelností a jeden teleobjektiv. Kromě toho používám i několik analogových fotoaparátů. Canon mi nabídl spolupráci, což jsem rád přijal, vždycky to byl můj sen.
Jaký je váš recept na dobré fotky z velkých koncertů?
Žádný speciální recept nemám. Samozřejmě je pár triků a vychytávek, které používám, ale ty bych si rád nechal pro sebe. Myslím si, že na svůj recept si každý stejně musí přijít sám. Jedinou mou radou je fotit, fotit a fotit.
Jak se liší atmosféra v zákulisí od toho, co se odehrává na pódiu?
U některých kapel panuje velká nervozita, u některých naopak obdivuhodný klid. Ve většině případů je to ale tak, že se kapela či interpret hodně těší a je to na nich opravdu poznat. Každopádně u všech je vidět ohromná energie a snaha hlavně v momentě, kdy vyběhnou na pódium.
Na co dát pozor, když se fotí v zákulisí? Jaký je rozdíl, když fotíte přípravu, oproti tomu, když už jsou hudebníci na pódiu?
Málokdo má rád, když je focený v zákulisí, kde chce mít klid před koncertem. Snažím se proto pracovat tak, abych nikoho nerušil. Při představení je to jiné, to interpret fotografa kolikrát ani nezaregistruje.
Co plánujete do budoucna?
Určitě bych se chtěl zaměřit na zahraničí. Myslím tím fotit tam lokální festivaly a koncerty. Bezpochyby bych se rád dostal do většího povědomí lidí z hudební scény, ale i obecně těch, kteří shánějí fotografa. Chtěl bych se také trochu více zaměřit na komerční fotografování. V době koronaviru koncerty bohužel neuživí nikoho. Rád bych do fotografování dal všechno a oboru se držel i přesto, že to teď bude ještě těžší než dříve.
O autorovi fotografií
Vojtěch Mervart je mladý český fotograf, který začal s focením v roce 2014. Letos úspěšně dokončil studium na střední škole v oboru fotografie. Věnuje se především portrétní a produktové fotografii.
