Materiál o Jaroslavu Kučerovi má rozsah sedmnácti stran a je zařazen v sekci časopisu označené jako Leica Classic. Ta se zaměřuje na historii a dostávají tam prostor špičky světové fotografie.
Leica Fotografie International hodnotí Kučerovu knihu, zachycující především období sedmdesátých a osmdesátých let, velice pozitivně: "Tato fascinující kapitola Kučerovy tvorby je představena v ucelené, dobře kontextualizované monografii, která diváka bere na cestu zpět v čase. A je to cesta stejně poutavá jako poučná," píše se v článku.
"Jsem rád, že se knihu Klid před bouří podařilo vydat a velké díky za to patří všem, kdo se podíleli na přípravě publikace a samozřejmě také mnoha lidem, kteří vydání podpořili na Hithitu," říká Jaroslav Kučera. "To, že o publikaci píše celosvětově sledovaný magazín Leica, mě samozřejmě velice potěšilo, beru to jako ocenění mé práce," konstatuje.
Jaroslav Kučera začal vážně fotografovat už jako student pražské stavební fakulty. Bylo to v šedesátých letech a právě tehdy se také stal majitelem svého prvního fotoaparátu Leica. Přístroje této značky byly v té době naprostou ikonou pro všechny reportážní a dokumentární fotografy a do značné míry to platí dodnes. "Leicu jsem si tehdy koupil ve vyhlášeném obchodě s fotoaparáty pana Havlíka v Melantrichově ulici v Praze," říká Kučera. Byl to starší použitý fotoaparát a on si ho okamžitě oblíbil. Bral ho pak s sebou prakticky všude a má ho dodnes.
Redakci Leica magazínu se podařilo Kučerův starý přístroj identifikovat podle výrobního čísla. "Teď už s jistotou vím, že je to Leica IIIa, vyrobená v roce 1935," konstatuje fotograf.
Jaroslav Kučera (* 1946) patří mezi špičkové české fotoreportéry a dokumentaristy, jejichž snímky dokážou samy o sobě vyprávět příběhy. Stačí jim k tomu obraz, slova nejsou nutná. On má ovšem navíc výjimečný dar: dokáže své fotografie doprovodit osobním vyprávěním, vzpomínkami a postřehy, což příběhy zachycené na snímcích ještě umocňuje a dává jim zcela nový rozměr.
Kniha Klid před bouří je i díky této autorově schopnosti výjimečným dokumentem, který zachycuje realitu života za bývalého režimu. Bez nostalgie a bez retro patosu ukazuje, jak se žilo za normalizace štamgastům z hospod čtvrté cenové, svůdně krásným dívkám na strahovských kolejích, pražské kavárenské bohémě i lidem čelícím šedivé a stísňující každodennosti.
