Krzysztof Miller je legenda polské fotožurnalistiky. Jako amatér dokumentoval protirežimní protesty v Polsku. V roce 1989, už v roli profesionálního fotografa novin Gazeta Wyborcza, sledoval pád komunismu, československou sametovou revoluci a krvavý převrat v Rumunsku. Dalších dvacet let pak jezdil jako válečný fotoreportér po celém světě. Výběr jeho nejlepších fotografií teď vystavuje pražská Leica Gallery, s pomocí Polského institutu v Praze a Knihovny Václava Havla.

"Byl to mistr, kterého nikdo neučil řemeslo. Nevěděl, co je pentagonální hranol, ale dělal lepší fotky než ti, kteří to věděli. Pracoval instinktivně. Poznal, kde má stát a jak dlouho čekat. Věděl, kdy odejít - a také kdy zůstat," říká jeden z kurátorů výstavy a Millerův přítel Waldemar Gorlewski.

Miller fotil válečné konflikty, oběti masakrů a hladu. Spolupracoval s nejlepšími polskými píšícími novináři, například s Wojciechem Jagielským nebo Pawłem Smoleńským. Má na kontě téměř šedesát zahraničních reportáží, mnohdy ve velmi nebezpečných podmínkách. Fotografoval mimo jiné v Rumunsku, Íránu, Gruzii, Náhorním Karabachu, Bosně, Chorvatsku, Tádžikistánu, Afghánistánu, Kambodži, tureckém Kurdistánu, Abcházii, JAR, Čečensku, Rwandě, Kongu, Iráku, Ugandě, Jižním Súdánu a Keni.

"Nepřemýšlel, ale jel tam, kde se dělo něco důležitého. Na poslední chvíli přiběhl, natočil foťák, poplácal po zádech vojáka, který na něj ještě před chvílí mířil samopalem, a fotil," dodává Beata Łyżwa-Sokół, která s Millerem spolupracovala a podílela se na výběru fotografií na pražskou výstavu.

Miller pracoval podobně jako mnoho jiných slavných fotoreportérů v osmdesátých a devadesátých letech s dálkoměrnými kinofilmovými fotoaparáty Leica M. Používal především širokoúhlé objektivy, aby byl co nejblíže lidem, které fotil.

Kromě toho, že skvěle fotografoval, byl Miller jedním ze zakladatelů punkového hnutí v Polsku. A už v době, kdy studoval (tedy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let), spolupracoval s protikomunistickou opozicí.

Jeho punkový pohled na svět se promítal i do jeho fotografického vidění. Ve své knize Fotografie, které nezměnily svět napsal o hrdinech svých snímků: "Nemohu těm lidem pomoci, ačkoli tehdy pro mě byli nejdůležitější na světě. Mohu jen předávat dál informace o tom, co se s nimi děje. Dojmout svět ošklivým obrázkem. Aby někomu vypadl hamburger z ruky. A svíčková zaskočila v krku. Jen tolik můžu. Jestli tím ale někomu budu platný, pak určitě ne jim, oni šanci nemají."

Fotograf si uvědomoval, jak tragické momenty jsou často na jeho snímcích. Ale cítil povinnost přinášet informace o tom, co se děje. "Jsem jako listonoš, doručuji zprávy. Nemohu ovlivnit, jestli jsou dobré, nebo špatné," říkával. Podobně jako mnozí vojáci, kteří se účastní bojových misí, trpěl Krzysztof Miller posttraumatickým syndromem. Zemřel tragicky 9. září 2016 v 54 letech.