Recenze: Burning Man Marka Musila fascinuje. Povedená výstava, která trochu bojuje s prostorem

Fascinující tvář festivalů Burning Man. Fotky Marka Musila připomínají svět z filmů o šíleném Maxovi
Snímky z výstavy World on Fire, dokumentující kultovní festival Burning Man.
Snímky z výstavy World on Fire, dokumentující kultovní festival Burning Man.
Snímky z výstavy World on Fire, dokumentující kultovní festival Burning Man.
Snímky z výstavy World on Fire, dokumentující kultovní festival Burning Man.
Foto: Marek Musil
Romana Marie Jokelová
17. 2. 2018 14:01
Marek Musil pořídil během několika let tisíce fotografií na různých odnožích kultovního festivalu Burning Man. Společně s kurátorem Janem Kunzem se mu z nich podařilo zvolit záběry, které okamžitě upoutají divákovo oko. Výstava v Leica Gallery je povedená a klidně by si zasloužila i mnohem více prostoru.

Nevím, jestli to tak vnímám jen já, nebo i lidé v mém okolí, ale když se řekne Leica Gallery, to první, co si představím, jsou černobílé dokumentární snímky zachycené fotoaparáty Leica. Česká Leica Gallery je v tomto ohledu trochu jiná, dává totiž prostor také nové a moderní fotografii.

V roce 2017 jsme tak mohli v Leica Gallery vidět netradiční módní fotografii v podání Ellen von Unwerth či naprosto úžasné Tiché dialogy Jaroslava Kučery, zachycující Prahu v její všednodennosti a nenápadnosti.

Díky tomuto přístupu do Leica Gallery krásně zapadá i aktuální výstava českého fotografa Marka Musila, který se několik let vydával do nevadské pouště, Jihoafrické republiky či Izraele, aby zde zachytil jeden z nejunikátnějších festivalů světa, Burning Man.

Vizuální poetika filmů o Šíleném Maxovi (Mad Max), divadlo, móda, zběsilost, dravost a veselí se tam setkávají na jednom místě, aby oslavily schopnost užívat si života na maximum. Najít zde fotogenické záběry zřejmě není příliš složité, mnohem větší výzvou je fotografův pokus přenést atmosféru festivalu do prostředí galerie.

A právě tady se podle mě dostává soubor, který Marek vytvořil, blízko limitu. Leica Gallery je krásný prostor, avšak nepříliš variabilní a na tak rozsáhlý soubor i poměrně malý. I přes to všechno se kurátorovi výstavy, jímž je Jan Kunze, podařilo s konceptem a prostory popasovat velmi dobře.

Hlavní místnost je obsazena snímky, které mají za úkol nezúčastněnému divákovi maximálně přiblížit atmosféru festivalu. Nicméně, jak už jsem řekla, každý obraz je natolik výrazný, že by si zasloužil ještě větší formát a možnost pozorovat ho z většího odstupu.

Vedlejší část výstavy poměrně zajímavě prezentuje portréty účastníků unikátního festivalu. I zde si ovšem dovedu představit okázalejší formu prezentace. Jasně si vzpomínám na festival Colours of Ostrava, kde byly na stojanech o výšce tří čtyř metrů - ale nic z toho není samozřejmě možné v prostorách Leica Gallery požadovat.

Celkově výstava vyznívá velmi pozitivně, má úroveň, je decentní, graficky čistá, působí harmonicky, neirituje, fascinuje a budí pozornost a zájem.

Marek Musil pořídil během několika let tisíce fotografií. Vybrat z nich jen pár, které jsou k vidění v Leica Gallery, muselo být tedy obzvláště náročné. Přesto se autorovi ve spolupráci s kurátorem povedlo zvolit záběry, které okamžitě upoutají divákovo oko, vtáhnou ho do děje a umožní mu se na chvíli přenést do světa, který je mu jinak na hony vzdálen.

Aby však skutečně vyzněla velikost toho, co Burning Man nabízí, vznikla jako doprovod k výstavě také rozsáhlá a graficky špičkově zpracovaná kniha World on Fire, zachycující životy účastníků festivalu na třech světových kontinentech.

O výstavě

World on Fire | The Burning Man Collection by Marek Musil
Kurátor: Jan Kunze
Trvá do: 8. dubna 2018
Pořádá: Leica Gallery, Praha
Otevírací doba: po-pá 10-21, so-ne 14-20

 

Právě se děje

před 32 minutami

Ingebritsen má z atletického HME double, vyhrál i trojku

Nor Jakob Ingebrigtsen po triumfu na 1500 metrů vyhrál na atletickém halovém mistrovství Evropy i závod na 3000 metrů. Dvacetiletému běžci se v Toruni povedl podobný double jako na venkovním ME 2018 v Berlíně, kde vyhrál závody na 1500 a 5000 metrů.

Díky zrychlení v závěru Ingebritsen vyhrál nejdelší halový závod v osobním rekordu 7:48,20. Na trojce obhájil titul z předloňského HME v Glasgow, kde na patnáctistovce nestačil na Poláka Marcina Lewandowského. Toho letos porazil.

Na halový evropský trůn v sedmiboji se vrátil nejlepší vícebojař současnosti Kévin Mayer. Devětadvacetiletý Francouz nasbíral 6392 bodů, čímž zaostal o 87 bodů za svým evropským rekordem z HME 2017 v Bělehradu. Španělský obhájce titulu Jorge Ureňa tentokrát získal stříbro (6158), bronz zůstal v Polsku zásluhou osobního rekordu Pawla Wiesiolka (6133).

Titul na 60 metrů překážek obhájila Nizozemka Nadine Visserová v nejlepším letošním světovém čase 7,77 sekundy. Zvítězila před britskými sestrami Cindy Semberovou (7,89) a Tiffany Porterovou (7,92). Třiatřicetiletá Porterová si pro medaili doběhla v roušce.

V dnešním finálovém programu se z českých atletů představí jen štafeta čtvrtkařů, která nastoupí ve složení Vít Müller, Pavel Maslák, Michal Desenský a Patrik Šorm.

Zdroj: ČTK
Další zprávy