První shromáždění a oslavy v ulicích se odehrály už 21. března večer, když českoslovenští reprezentanti porazili "Rusáky" poprvé (tehdy to bylo 2:0). Hlavní nadšení ovšem vypuklo po druhém vítězství nad sovětskou sbornou, dosaženém 28. března. Druhá výhra nad Sovětským svazem byla naprostou senzací. Po dramatickém průběhu utkání zvítězili Čechoslováci 4:3.
"Oslavy druhého triumfu zasáhly celou zemi a účastnilo se jich podle odhadů až půl milionu lidí. Skandovali výsledek zápasu a provolávali slávu hokejistům. Nebáli se projevit vzdor vůči okupantům - od různých rýmovaček po výzdobu fasád jednotlivých budov. Šlo o poslední víceméně tolerovaný akt vzdoru," konstatuje na stránkách Vojenského historického ústavu historik Jan Šach.
Největší oslavy a projevy nespokojenosti s okupací se 28. března odehrály v ulicích Prahy. Na Václavském náměstí se shromáždilo okolo desáté hodiny večer až sto padesát tisíc lidí. "Provolávali hesla, nesli vlajky, zpívali hymnu a auta jezdila okolo s troubením. Shromážděné v té době již monitorovala skupina přítomných příslušníků Státní bezpečnosti," uvádí Šach.
Dlažební kostky ve výkladu i střelba
Část davu se pak snažila proniknout k sovětské ambasádě. Dalších několik tisíc lidí se soustředilo před kanceláří sovětského Aeroflotu, jehož výlohou prolétlo i několik dlažebních kostek. Některé historické prameny uvádějí, že toto násilné jednání davu odstartovaly cílené provokace, za kterými stáli příslušníci komunistické StB.
Oslavy a protesty se však odehrávaly i v mnohých dalších městech Československa, například v Ústí nad Labem. Tam se v půl jedenácté večer shromáždilo před budovou tamního velitelství sovětských vojsk zhruba pět tisíc osob. "Oslavovaly vítězství a skandovaly výsledek zápasu. Přitom bylo náporem těl promáčknuto několik okenních tabulek. Za této situace se snažili dva sovětští vojáci střelbou do vzduchu uklidnit shromážděné. Toto neuvážené jednání vyvolalo naprosto opačnou reakci. Na budovu velitelství se snesla sprška kamení a byly zapáleny před budovou stojící sovětské automobily a tři motocykly," uvádí historik Jan Šach.
Československá reprezentace na mistrovství světa ve Stockholmu 1969 skončila nakonec třetí. Ale jak vzpomínal hokejista Richard Farda, "porazit Rusáky bylo důležitější než celkové umístění". "Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to," radovali se tehdy lidé a tato slova nesli při oslavách nad hlavami i na jednom z tehdejších transparentů.
Za poskytnutí snímků děkujeme fotografce a kurátorce Daně Kyndrové.