Přednáška bude obohacena také o letovou ukázku nejnovějšího dronu DJI Mavic. Hovořit se bude o současném využití dronů v rámci vědeckého výzkumu. Navíc se na veletrhu mohou zájemci naučit ovládat dron na trenažéru. 

Byl jste v České republice jeden z prvních fotografů, kteří začali pod drony věšet fotoaparáty. Jak se od té doby změnily? 

Je pravda, že s drony létám od roku 2012, ale v té době jsem vlastně letěl asi jen dvakrát. Pokaždé ta věc skončila totiž někde rozbitá na zemi, takže se o leteckých zkušenostech moc mluvit nedalo, spíše o neustálém opravování.

Dnes už je ale vše jinak, drony se vyvíjejí doslova každým dnem a do rozjetého vlaku můžete i dnes celkem rychle naskočit. Trh se službami zdaleka není nasycený.

Navíc začínat v dnešní době je výrazně snadnější - drony jsou vlastně polo-autonomní létající počítače s přesnou GPS, kompasem, skvělou elektronikou a vyladěným softwarem. Před pěti lety dron netušil, která bije, a moje první starty tak končily stehy na obou rukách. Dnes ta věc vyletí doslova z krabice a čeká na povel.

Většina lidí, kteří koupí dron, s ním vzlétne na dovolené nebo na výletě. Vy jste s nimi fotil a točil videa na druhé nejvyšší hoře světa K2 nebo třeba z Kilimandžára. Je fotografování v těchto oblastech hodně odlišné od poletování za domem na dvorku?

Velmi. Zrovna u těchto destinací tkví hlavní rozdíl v tom, že tak vysoko v horách je výrazně menší atmosferický tlak, rotory tak musí pracovat ve výrazně vyšších otáčkách a to je dost nebezpečné, tedy pro dron.

Obě lokace pak skýtají další pasti jako silné magnetické pole matoucí kompas dronu, náhlé změny teplot a mráz. K tomu je nutné připočíst ještě fyzický stav pilota - ve vyšších nadmořských výškách je lidský organismus, tedy alespoň ten můj, rád, že je rád.

Hecnout se a létat s dronem i na pokraji vlastního fyzického vyčerpání je někdy náročnější, než by se mohlo zdát. 

Vysoké hory ale nejsou jediným extrémem, kterému jste drony vystavil. Jak se létá v amazonském pralese?

Letošní výprava do Ekvádoru byla skutečně náročná. Pomyšlení na permanentní vlhkost a vytrvalé deště mě děsilo již doma, ale přeci jen to nakonec celkem šlo. Měli jsme s sebou v současné době asi nejlepší malý stroj, Phantom 4 Pro, který už stojí celkem slušný balík peněz a utopit jej v kalné řece Kononako bylo to poslední, co jsem chtěl v Amazonii zažít.

Související

Vypálím kus Brd. Pro přírodu je to přínos, podobně jako orkán, říká vědec Juračka

Dron tak cestoval v polstrované krabici neustále zavřené v dokonale těsnícím lodním vaku. Z něj jsme krabici vyjímali jen v okamžicích příhodných podmínek bezprostředně před letem. Celé zařízení tak bylo permanentně v suchu. Celkem jsem mu záviděl.

V čem je fotografování s dronem specifické a odlišné od běžného fotografování (samozřejmě kromě toho, že dron na rozdíl od fotoaparátu létá) a na co je třeba dávat si pozor?

Základy správné kompozice i správné expozice jsou podobné s normálním focením. Vše ostatní je jinak. První věc je práce se světlem - fotit směrem dolů je prostě jiné a má to mnoho výhod. Udělat pěkně nasvícený záběr krajiny je podle mě jednoduší právě z ptačí perspektivy než ze země, období delších stínů a kontrastu trvá déle než při focení ze země.

Spousta lidí si myslí, že čím výše vzlétnou, tím atraktivnějšího pohledu dosáhnou. Ale to je velký omyl! Nejhezčí fotky jsou, troufám si tvrdit, z výšky mezi deseti a padesáti metry. Je to totiž krásná perspektiva, která není naší imaginaci úplně vzdálená. Naopak pohled ze stovek metrů se již příliš podobá tomu, co známe z okének dopravních letadel.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí s fotografováním s drony začít?

Těch věcí je tolik, že jsme se je rozhodli sepsat v knize -  společně s kamarády, kteří drony staví, prodávají nebo s nimi dělají báječné záběry. Kromě základních technických a fyzikálních pouček je dobré dostat do krve i něco z legislativy a z psaných i nepsaných pravidel provozu civilního letectví. Byť to zní strašně, vyznat se v tom zmatku celkem dá a létání je pak radost.