Název výstavy, která bude v Ateliéru Josefa Sudka do konce srpna, vychází z fotografova oblíbeného rčení. Ve chvíli, kdy se dokonale sešly všechny okolnosti vytvářející obraz na jeho snímku, říkával právě ono "a hudba hraje".
Josef Sudek žil a tvořil v ateliéru na pražském Újezdě od roku 1927. Kurátor Josef Moucha citoval na vernisáži Sudkova slova o tom, jak k ateliéru přišel: "Koupil jsem ho od fotografa Laubeho, který portrétoval vojáky z blízkých kasáren. Kasárna zrušili (dnes je tam Tyršův dům) a fotograf mi tenhle domek prodal. Jenom mi povídal: Ale vždyť k vám nebude nikdo chodit. A já na to: Právě proto ho kupuju."
Dnes mohou návštěvníci prostoru, který zachránila a zrenovovala skupina PPF, vidět mezi vystavenými fotografiemi jak Sudkovy snové záběry z pražských ulic s velmi měkkou kresbou, pořízené ve dvacátých letech, tak i pozdější snímky přírodních motivů a surreálně působící motivy.
Už z názvu výstavy je patrné, že Josef Sudek hudbu miloval. Na sklonku svého života, v roce 1976, dokonce řekl: "Fotografie je proti muzice příliš konkrétní. Muzika ve vás může jen navodit nějakou atmosféru nebo pocit. A vy ten pocit pak někde najdete. Náhodou. Půjdete venku s aparátem a nejednou si všimnete krajiny, jejího detailu, stromu, prostě něčeho, co vás fotograficky zaujme. A když se na to zadíváte pozorněji, připomene vám to třeba malý hezounký koncert od Vivaldiho. Jenže obráceně to nejde. Jít ven a předem si říkat, tak dneska nafotím Pastorální."
Krajina byla krásná. Dokud se nezačalo střílet
Josef Sudek (1896 až 1976), jehož dílo ovlivnilo celé generace českých fotografů, se narodil v roce 1896 v Kolíně a zemřel v roce 1976 v Praze. Všeobecné vzdělání získal na venkovské škole v Nových Dvorech u Kutné Hory a pak se vyučil knihařem. Jako fotograf byl spíše samouk, i když studoval také na Státní grafické škole v Praze a byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Krátce před začátkem první světové války Sudek narukoval do armády. V květnu 1916 byl během bojů na italské frontě zasažen granátem a přišel o pravou paži, kterou mu pak museli amputovat. "Copak, krajina tam byla pěkná. Dokud se v ní nezačalo střílet…" vzpomínal později.
Po návratu do Prahy žil nějaký čas v karlínské Invalidovně. Odtud pochází jeho první významný cyklus Z Invalidovny, který vznikl v letech 1922 až 1927. V té době také odmítl úřednické místo a začal se naplno věnovat fotografování. "Jeho dílo naplňuje od začátku dvacátého století všechny vývojové stupně, jimiž prošla moderní fotografie," konstatují materiály doprovázející současnou výstavu.
"Od dvacátých let se inspiroval Prahou. Známé jsou jeho cykly Podzim ve Stromovce, Vltavská nábřeží nebo Interiéry. Inspiraci však nacházel i v přírodě, což ukazují cykly Slovenská krajina, Krajina u Žebráku nebo například Polabské krajiny. Do začátku druhé světové války se Sudek věnoval rovněž reklamní, reprodukční a portrétní fotografii. Od roku 1940 si vytváří neopakovatelný styl kontaktních fotografií, jimiž zpracovává svá osobní témata řazená do rozsáhlých a časově náročných cyklů, " uvádí galerie.
Právě tehdy začal přicházet vrchol jeho tvorby, která se výrazně zapsala i do dějin světové fotografie. K jeho dalším hlavním cyklům patří např. Skleněné labyrinty, Labyrinty či Vzpomínky. Josef Sudek se účastnil nesčetných výstav doma i v zahraničí. Vydal několik fotografických publikací o Praze a Pražském hradu. Jeho první monografie vyšla v roce 1956 v Praze. Po jeho smrti vyšlo doma i ve světě velké množství knih o jeho životě a díle.
Použité citáty Josefa Sudka jsou převzaty z úvodního kurátorského slova Josefa Mouchy, které zaznělo při zahájení výstavy.
O výstavě
Josef Sudek: "…a hudba hraje…" Atelier Josefa Sudka na pražském Újezdě, Kurátoři: Lucie Mlynářová a Josef Moucha. Otevřeno denně kromě pondělí, 12.00 - 18.00 hod. Výstava potrvá do konce srpna.
