S Jiřím Hankem (*1944) si povídáme v malé výstavní síni Kabinetu fotografie na Kladenském zámku. Fotografie na zdech ve stručnosti připomínají, jakými tématy se během své padesátileté fotografické tvorby zabýval. Většina z nich se samozřejmě točí kolem jeho rodného Kladna.
"Myslím, že je dobré fotografovat něco, co člověk zná," vysvětluje. "I když někdy je naopak dobré nechat se okouzlit něčím novým a neznámým," dodává. Fotografovat začal už jako malý kluk. "Tatínek byl vášnivý fotograf, malý foťáček jsem měl snad už v šesti letech," vzpomíná. Za skutečný začátek své fotografické cesty však považuje až rok 1974. To mu bylo třicet let.
Od bigbítu a folku až k fotografii
"Původně jsem byl muzikant, hrál jsem v beatové kapele Barclay a později jsem hrál a zpíval i mé vlastní folkové písničky. Když jsem se v roce 1968 oženil, manželka malovala a já jsem nechtěl zůstat pozadu," vypráví. Zkusil to, ale s výsledkem nebyl spokojený. Pustil se tedy do koláží a fotografování. Mimochodem, jeho koláže jsou nyní v Kladně také k vidění, a to na výstavě "Má poklona" ve Středočeské vědecké knihovně.
Nakonec však přece jen převážilo fotografování. "Muziku jsem ale nepověsil na hřebík. Léta jsem ji fotografoval, výhodou bylo, že jsem znal dobře její zákulisí a dostal jsem se v podstatě všude," říká. Jeho snímky se tehdy objevovaly například na stránkách časopisů Melodie nebo Gramorevue. "Ve fotografii jsem se našel, zjistil jsem, že je to médium, které dokáže vyprávět příběhy."
Kouzlo chudé dělnické kolonie
Kromě hudby okouzlilo Jiřího Hankeho i Kladno. Fotil jeho proměny, zamiloval si také dělnickou čtvrť Podprůhon s úzkými uličkami a malými domky. "Bylo to tehdy dost zaostalé místo, bez kanalizace a plynu. Baráčky tam kdysi postavili dělníci, kteří se do Kladna stěhovali za rozrůstajícím se průmyslem. Někteří z nich si tam napřed postavili vagony, kde bydleli, a pak si je obezdili. Každý domek měl svoji historii," vysvětluje Hanke.
Spisovatel František Stavinoha o Podprůhonu řekl, že je to "architektura od výplaty k výplatě". "Dělník měl trochu peněz a postavil si třeba chlívek pro prase. Z další výplaty zase něco malého přidal," vysvětluje Hanke. Podprůhon si zamiloval. "Lidi mě tam znali a sami mi vyprávěli svoje příběhy," říká fotograf.
Pod okny jeho bytu šla historie a psal o tom i slavný filozof
Jiří Hanke obvykle pracuje s rozsáhlými soubory, které vznikají několik let i desetiletí. Je to logické, fascinuje ho totiž plynutí času a snaží se ho zachytit. Nejznámějším z těchto souborů se staly "Pohledy z okna mého bytu".
"Začalo to zcela neplánovaně. Bydleli jsme na náměstí (tehdy neslo jméno Klementa Gottwalda). Jednou ráno jsem se probudil a lípy, které jsme měli pod okny, byly pokácené. Tehdy vznikla první fotografie," popisuje Hanke. Uvědomil si, že pod okny mu běží dějiny, a snažil se to zachytit. Procházely tudy prvomájové průvody, kladli tam věnce rudoarmějci, projížděl tam cyklistický závod Lidice, lidé tam slavili s vlajkami hokejová vítězství národního týmu.
O Hankeho souboru psal i známý filozof Vilém Flusser, který se zabýval kromě jiného i filozofií fotografie. "Byl to jediný jeho článek, který napsal o nějakém konkrétním fotografovi. Vyšel tehdy v časopise European Photography," vzpomíná Jiří Hanke.
Portréty prvních podnikatelů, od majitelů nočních klubů až po Poldi Kladno
Hanke fotografoval za dob normalizace, během Sametové revoluce i po ní. Jeho snímky Kladna z osmdesátých let jsou prostoupeny ironií a zaznamenávají atmosféru, která předcházela pádu režimu. V roce 1989, kdy se hroutil komunistický režim, se opět zaměřil na Kladno. "Nejezdil jsem do Prahy, řekl jsem si, že tam je fotografů dost," říká. Čas potvrdil, že to bylo správné rozhodnutí, jeho kladenské snímky pak ocenili i v USA.
Po revoluci ho zaujali nově se rodící kladenští podnikatelé - od těch malých, kteří prodávali zboží v garáži, přes majitele nočních klubů až po vlastníka Poldi Kladno Vladimíra Stehlíka. Jiný jeho soubor se zase zabývá porevoluční proměnou kladenských periferií. "Poezie periferie mi byla vždycky blízká," vysvětluje.
Zmínit všechny série, na kterých Jiří Hanke během posledních padesáti let pracoval, není ve stručném textu možné, ale mnoho z nich připomínáme ve fotogalerii u tohoto článku. Pro každého, kdo si je chce připomenout, můžeme doporučit právě probíhající výstavu Jiří Hanke: 50 let s fotografií v kladenském zámku.
433 výstav a jak fotograf Zdeňek Tmej dělal kliky s tlesknutím
Jiří Hanke však není známý jen díky svým fotografiím, ale také díky Malé galerii České spořitelny v Kladně, kterou založil a vedl. Měla velkou prestiž v celém Československu, vystavovali tam snad všichni významní čeští a slovenští fotografové. Dnes na ni navazuje Kabinet fotografie v Kladenském zámku.
Ke každé výstavě ve Spořitelně vyfotografoval Jiří Hanke také portrét jejího autora. Vždy pod tamními hodinami. "Každého jsem požádal, aby tam něco předvedl. Někdo udělal třeba stojku," vypráví Hanke.
Pak se ve výstavní síni zastaví u snímku, na kterém je zachycen významný fotograf Zdeněk Tmej, který v Kladně vystavoval soubor fotografií Ročník 21, pořízených během totálního nasazení za druhé světové války. "Přestože měl Zdeněk už téměř sedmdesát let, byl ve výborné fyzické kondici. Lehnul si, pak se vymrštil do vzduchu a udělal klik s tlesknutím. Opakoval to kvůli mně celkem třináctkrát, abych měl jistotu, že se fotografie povedla," popisuje Hanke. Tehdy se samozřejmě fotografovalo na film, možnost ověřit si na displeji, jak snímek dopadl, neexistovala.
Hankeho jubileum připomene řada výstav
Jak jsme již zmínili, momentálně probíhají dvě z výstav související s oslavami osmdesátin Jiřího Hankeho. Jedna momentálně probíhá v Kabinetu fotografie na Kladenském zámku a potrvá do 24. dubna (Jiří Hanke: 50 let s fotografií). Druhá, zaměřená na koláže ze sedmdesátých let, je k vidění ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně (Jiří Hanke: Má poklona, do 25. dubna).
Chystají se však i další: Na výstavu na zámku naváže od 25. dubna její druhá část, zaměřená na fotografie Kladna z osmdesátých let. Na podzim by pak měla fotografovu tvorbu připomenout ještě výstava dvojportrétů Otisky generace v pražské Leica Gallery.
