Stovky osamělých seniorů trápí nejen samota, ale i skličující pocit, že nejsou nikomu užiteční. Zatímco babičky s "ošatkou" vnoučat či pravnoučat neví, kam dříve skočit, staří lidé bydlící daleko od rodiny či zcela bez rodiny to mají se seberealizací podstatně horší.
Seriál "Život začíná v sedmdesáti"
Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.
"Princip, na kterém projekt funguje, je úplně jednoduchý. V Elpidě sbírají a recyklují starou nepotřebnou přízi. Tu pak posílají babičkám, které se do projektu přihlásily a prošly 'zatěžkávací zkouškou' - uplést jeden zkušební pár 'cool' ponožek. Poté dostanou přízi a pletou tzv. Ponožky od babičky. Za ty dostanou honorář, takže kromě dobrého pocitu, že využijí své pletařské dovednosti a udělají někomu radost, si také přivydělají," popisuje Broňa Hilliová, vedoucí kulturních projektů Centra pro seniory Elpida.
Část výtěžku jde na provoz centra, které mimo jiné provozuje i seniorskou linku důvěry.
Celkem takto již plete přes dvě stě babiček po celé republice, a to i z těch nejzapadlejších samot, a každý týden přibývají další. Ty nejvýkonnější upletou za rok i několik stovek párů. Jen pro zajímavost, letos již bylo vyrobeno deset tisíc párů, prodala se již téměř polovina.
Každý kus je originál, za každým stojí dojemný příběh. Svou koupí zákazník daruje peníze pletařkám i samotnému Centru pro seniory na jeho další aktivity. A také člověk daruje jedné babičce užitečnou náplň volného času a tolik potřebný pocit důležitosti.
Ten ještě stoupá při workshopech Elpidy, kde tyto zručné dámy každoročně zasvěcují veřejnost do tajů pletení a stávají se z nich lektorky, předávající své znalosti a zkušenosti.
Na projekt lze přispět nejen koupí ponožek, ale i darováním nevyužité vlny.
Vstanu, pletu, najím se a zase pletu
"Ráno vstanu, uvařím si kávu, postavím si ji na stoleček a pletu. V osm hodin přijdou noviny, tak odložím ponožky, čtu noviny a potom zase pletu. Pak si něco uvařím a tak je to pořád," vypráví Libuše, pletařka ze samoty Josefodol, která je součástí Světlé nad Sázavou. "Pletu, protože mě to baví, ne že musím," dodává.
Důvody pro výrobu Ponožek od babičky mohou být různé, jak dokazuje paní Ludmila. "Uklidní mě to, když mě třeba rozčílí manžel. Takže pletu skoro pořád," usmívá se seniorka z Bílovic nad Svitavou.
Zbavit se chmur a starých svetrů
Jejich výpovědi potvrzují slova zakladatelek projektu, které říkají, že založily značku Ponožky od babičky, aby lidi zbavily chmur a starých svetrů.
Několik příběhů starých pletařek zaznamenal mladý filmový štáb. "O projektu jsem se dočetla v novinách, ozvala jsem se, teď jsem poslala prvních deset párů a paní mi sem na oplátku poslala reportéra, z čehož jsem úplně na větvi," směje se na kameru paní Věra z Červené Vody na Orlickoústecku.
"Jestli tedy hledáte dárek, který pod stromečkem zaručeně nezklame a má příběh, nad kterým se můžete s obdarovaným na Vánoce společně dojmout, nemusíte hledat dál," vzkazuje veřejnosti koordinátorka projektu Broňa Hilliová.
