Otec Daniely Mrázkové, která se narodila 26. března 1942, byl majitel autodílny a automobilový závodník. V padesátých letech se stal obětí komunistických perzekucí namířených proti živnostníkům a skončil ve vězení. Tím padl i sen jeho dcery studovat medicínu. V kádrových materiálech, které tehdy provázely každého studenta, měla totiž napsáno, že studium vysoké školy je u ní zcela nežádoucí.
Po maturitě začala pracovat v autoservisu a pak v továrně na léčiva. Až po otcově propuštění, které souviselo s amnestií vyhlášenou v roce 1960, směla začít dálkově studovat. Byla přijata na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde absolvovala ruštinu a angličtinu a později i postgraduální studium estetiky.
Na to, jak se dostala k fotografii, před několika lety vzpomínala v Českém rozhlase v Hovorech Vlastimila Ježka. Řekla, že kromě zájmu o medicínu ráda psala a zajímala se o žurnalistiku. "Když se můj táta vrátil z vězení, přišel za mnou jeden z jeho kamarádů Zdeněk Trejbal, který fotografoval. Zeptal se mě: Nechceš se seznámit se šéfem jednoho fotografického časopisu? Co kdybys tam začala pracovat jako tlumočnice nebo jako překladatelka?"
Brzy poté, v roce 1962, nastoupila jako elévka do specializovaného čtvrtletníku Fotografie a u oboru, který si ji získal, už zůstala. V šedesátých letech se dostala díky své práci do Francie a do Velké Británie a měla možnost pracovat s obrazovým redaktorem britských novin The Times. "Tam jsem dostala největší školu," vzpomínala na to v rozhovoru s Lucií Výbornou v roce 2014.
V roce 1972 se stala šéfredaktorkou Revue Fotografie a v této funkci působila do roku 1978. Magazín měl tehdy velké jméno nejen v Československu, ale také z celosvětového pohledu. Byl považován za jakýsi most, který propojoval fotografii východního bloku a tu západní.
Poté odešla na "volnou nohu", působila i v televizi. Po roce 1990 se zhruba na deset let vrátila do časopisecké branže jako šéfredaktorka měsíčníku Československá fotografie a jeho nástupců.
V roce 1988 získala americké Fulbrightovo stipendium na přípravu mezinárodní výstavy ke 150. výročí fotografie v Praze a při práci na tomto projektu pobývala ve významných muzejních a galerijních fotografických sbírkách v USA a v Evropě.
Od roku 1990 do roku 1995 organizovala v Praze výstavy světové soutěže World Press Photo. Byla také členkou mezinárodní poroty této prestižní soutěže. V roce 1995, necelých šest let po listopadové revoluci, založila Daniela Mrázková fotožurnalistickou soutěž Czech Press Photo.
"Byl to pro nás krok do neznáma. Začátky Czech Press Photo byly velice nadšené, soutěž vznikla z převeliké touhy, protože do té doby byla přes čtyřicet let žurnalistika podřízena státní propagandě," vzpomínala na to. Soutěže, jako je Czech Press Photo, jsou podle ní velmi důležité, protože nastavují fotožurnalistům laťku kvality.
Daniela Mrázková byla také kurátorkou dlouhé řady významných fotografických výstav a je samozřejmě autorkou mnoha fotografických publikací, na kterých pracovala často se svým manželem Vladimírem Remešem. Patří k nim například knihy Fotografovali válku - sovětská válečná reportáž 1941-45, Příběh fotografie nebo publikace Co je fotografie - 150 let fotografie. Její nejnovější kniha Příběhy slavných fotografií: Skrytá tvář historie vyšla v loňském roce.
