Nezbyl vám nějaký respirátor navíc z natáčení Zrádců?
Přidal jsem se ke zbytku populace a ušil jsem si doma roušku, abych nenakazil ostatní, respirátor bohužel nemám. Dělali jsme si legraci, že jsme měli outfity a respirátory dřív, než to bylo cool. Myslím si, že kdybychom seriál natáčeli teď, asi by se někde ztratily…
Vládní opatření se dotkla většiny českých umělců, spousta natáčení se zastavila. Dotklo se to i vás osobně?
Mám trochu štěstí v neštěstí, protože čekám na výsledky castingů dvou projektů a momentálně jsem nic netočil. Minulý rok touhle dobou jsem měl naplánováno spoustu projektů, točil jsem zahraniční pohádku, točili se Zrádci a pak ještě jeden projekt. Takže teď čekám akorát na výsledky, ale myslím si, že tvůrci řeší úplně jiné věci, třeba jestli se ty projekty vůbec budou točit a nepřesunou je až na příští rok. Což by pro mě bylo špatné.
Vaše herecká kariéra začala v roce 2018 s filmem Na střeše, casting na něj jste přitom zkusil jen tak mimochodem, protože jste zrovna sekl s prací produkčního. Letos jste za roli Songa Nguyena získal nominaci na Českého lva, překvapilo vás to?
Až díky filmu Na střeše jsem zjistil, že herectví je pro mě. Dřív jsem se zabýval různými jinými uměleckými odvětvími, na hudební základce jsem chodil do pěveckého sboru, tančil jsem, ale u ničeho jsem nezůstal. Práci na place jsem si zamiloval už jako produkční, nechal jsem jí ale kvůli zdravotním potížím. Takže jsem si jenom vystřídal pozice, místo za kamerou jsem teď před ní.
V rozhovorech často zmiňujete, že jste místo produkčního opustil i proto, že jste byl na pokraji vyhoření. Co se stalo?
Nemůžu říct, že by na mě byl větší tlak, než je na běžné produkční. Pracoval jsem v menší produkční společnosti a zastával jsem vícero pozic. Spíš to bylo tím, že jsem se psychicky kousl. Pořád jsem si říkal, jak to všechno zvládnu, dělal jsem všechno na 110 procent. Jednoho dne jsem se vzbudil a zjistil jsem, že mi padají ostrůvky vlasů, měl jsem dlouhodobé problémy s očima a nikdo z doktorů nevěděl, co mi je. Dotáčeli jsme videoklip a také reklamu. Samozřejmě že jsem se postupem času naučil být splachovací, ale nakonec mi to nedalo a rozhodl jsem se, že na to kašlu, že se musím dostat zpátky do pohody. Nevěděl jsem jak, ale jakmile jsem odešel z produkce, do tří týdnů mi zdravotní problémy ustaly a nevrátily se. Asi to bylo stresem.
Spousta lidí má syndrom vyhoření spojený spíše se středním věkem. Chápali vás rodiče, když jste jim řekl, že jste odešel z práce kvůli přílišnému stresu?
Díky za otázku, na to se mě nikdo nezeptal. Musím říct, že naši to ani nevědí. Ne že bych to v sobě dusil, ale tehdy jsem jim řekl, že jsem nechal produkce, protože mám zdravotní potíže. Neříkal jsem jim ale, že to pro mě bylo mnohem těžší.
A jak vzali, že jste se rozhodl stát hercem? Chlubí se vašimi úspěchy?
Vztahy v asijských rodinách jsou hodně autoritářské, asijští rodiče většinou neumí svoje děti pochválit, což je ale svým způsobem pochopitelné, protože ani jejich rodiče je nechválili. Jsou na mě pyšní, ale neřeknou mi to. Pochválili mě, když jsem odmaturoval, protože nevěřili, že to dám. Pak když jsem se dostal na vysokou, na kterou jsem chtěl, což mi také nevěřili, že se podaří. A pak když jsem udělal státnice a když jsem dostal roli v Na střeše. Řekli mi, že je to super a abych se o sebe staral, abych nebyl nemocný. Už se nedoptávají na detaily mého života, protože vidí, že ho mám pevně v rukou a zvládám to. Vidí, že jsem se nějak rozhodl a zatím to funguje, což beru jako jejich pochvalu. Články o mně sdílí na Facebooku a v různých skupinách, posílají to rodině ve Vietnamu.
Vaší další velkou rolí je boss vietnamské drogové mafie v seriálu Zrádci. Jak jste se k ní dostal?
Byla to trochu náhoda. Mimo herectví pomáhám Miro Mrázovi, který má castingovou agenturu a který mě pomohl objevit i pro film Na střeše. Hledal herce do Zrádců, potřebovali někoho kolem 35 let, nějakého "nabouchaného týpka" s tunely v uších - což já nejsem. Nakonec se mě ale na castingu zeptali, jestli se nechci narychlo naučit text a zkusit jej přednést, tak jsem do toho šel. Byli se mnou spokojení, sešel jsem se i s režisérem Viktorem Taušem a trochu kvůli mně poupravili scénář. Postava Filipa nebyla předtím tak výrazná, ale nakonec se z ní vyklubal protipól dvou mladých kluků - Reného a Davida.
Vaše postava je negativní a pro vietnamskou komunitu nevyznívá úplně pozitivně, nevadí vám to?
Je pravda, že to není úplně nejlepší nálepka. Scenáristu Miro Šifra si kvůli Zrádcům pozvalo i vietnamské velvyslanectví v Česku, aby si promluvili o reáliích. Ale nemá se za co stydět nebo omlouvat, jsou to fakta. Tvůrci si udělali průzkum, zjistili si informace a já sám bych do role nešel, kdyby byl seriál urážlivý, což není. Je objektivně dobře odvyprávěný. I Cyrilovy promluvy (monology herce Cyrila Dobrého na kameru, pozn. red.) říkají fakta, nejsou vycucané z prstu.
Samozřejmě že některé věci jsou nadsazené, Vietnamci nechodí po Česku a nestřílejí nikoho na potkání. A jinak moji rodiče byli paradoxně víc nadšení z téhle role než z role Songa z Na střeše. Jejich filmový vkus je jiný, mají radši drsné filmové hrdiny a akční filmy. Tahle role je baví víc, přitom role Songa pro mě byla mnohem složitější.
Překvapilo vás, jak jsou Vietnamci zapletení do české drogové scény, nebo jste to věděl?
Samozřejmě že jsem o tomhle trochu věděl, ale neznal jsem přesná čísla. Vím zhruba, jací lidé jsou do drogové scény zapleteni, ale osobně nikoho neznám. Vietnamci drogy spíš neberou, ale vyrábí je, berou je jako byznys. Češi je vaří i berou, ale Vietnamci je spíš sypou dál na západ. Vietnamci jsou totiž také spolehlivější a pracovitější. Navíc si mezi sebou důvěřují, ve Zrádcích je informátor Čech, nemyslím si, že Vietnamec by byl kdy informátorem.
Nemáte strach, že vás vietnamská komunita kvůli roli drogového bosse zatratí?
Nevím, jak na seriál reaguje vietnamská komunita, ale myslím si, že kdyby s ním měli problém, také by si mě pozvali na velvyslanectví. Doufám, že vidí, že jsem "jenom" herec. Dostanu roli a ztvárním ji, nedělám to proto, abych jakkoliv poškodil vietnamskou komunitu. Netvrdíme, že Vietnamci berou drogy a že je v Čeesku vaří jenom oni. Seriál je o lžích a o životech hlavních postav. Doufám, že lidem dojde, že Filip je stejně jako Song role. A snad to berou i tak, že Vietnamci jsou konečně i ve filmové branži.
Narodil jste se a vyrostl v Česku, ale vaši rodiče pocházejí z Vietnamu. Máte blíž k Čechům, nebo k Vietnamcům?
Celý svůj život jsem víc s Čechy a v české společnosti než s Vietnamci. Moji kamarádi jsou většinou Češi, paradoxně bych řekl, že vietnamské kamarády dokážu spočítat na prstech jedné ruky. Nebyl jsem nikdy ve vietnamské komunitě a dostávám se do ní paradoxně až teď, díky filmům.
S Na střeše jsme spolupracovali s asociací mladých vietnamských podnikatelů (AYVE), odkoupili práva na film, doplnili je vietnamskými titulky a uspořádali tři promítací zastávky - v Ostravě, v Brně a v Praze. Vytáhli Vietnamce "z večerek", pozvali je zadarmo do kina, dali jim dárky… Promítání jsem se zúčastnil, bylo to moc hezké, poznal jsem spoustu nových Vietnamců a díky tomu až teď pronikám do komunity víc.
Samozřejmě že znám vietnamskou kulturu a mluvím plynule vietnamsky. Vyrostl jsem v Opavě, kde nás bylo pár vietnamských rodin, které se navzájem znaly, a když jsme se potkávaly my děti, bavily jsme se česky. Cítím se jako Čech s vietnamskými zásadami a kořeny. Dřív jsem nikdy neřešil, kdo je jaký, rád jsem se seznámil s kýmkoliv. Poslední dobou se ale zaměřuji víc na to, že daný člověk je Vietnamec a dělá něco zajímavého a důležitého.
Vietnamci po letech konečně pronikají i do české kultury a českých firem jako zaměstnanci. Je to podle vás dáno tím, že dospěla generace je s českou společností sžitá mnohem víc?
Musím říct, že jsem měl štěstí, protože teď přišla doba, kdy tvůrci začínají přemýšlet, že obsadí ve svém filmu nebo seriálu Vietnamce. Jsem za to rád a myslím, že je to důležité. Zároveň bych ale rád bojoval za to, abych nehrál jenom role Vietnamců. Čekám teď třeba na výsledek castingu na jeden seriál, kde mi nabídli roli, která se jmenuje něco jako Petr Novák, není to Song Nguyen. Samotného mě to překvapilo a jsem za to rád. Ale chápu, že to chce čas, tvůrci musí vidět, že to funguje.
Je asi logické, že si na první dobrou neřeknou, že mají partu tří kamarádů a jeden z nich bude Vietnamec. Neříkám, že jsou kvůli tomu rasističtí, musí asi vidět, že to funguje i u diváků, takže jsem rád, že se vnímání mění. Bohužel se obávám, že třeba Romové to mají ještě složitější než Vietnamci. Často hrají stereotypní postavy a bohužel asi bude ještě nějakou dobu trvat, než je někdo obsadí do role doktora nebo právníka.
Myslím, že druhá generace Vietnamců to má lepší v tom, že často působí i na jiných postech a lidé se s nimi potkávají třeba v kancelářích. A když se budeme bavit obecně, myslím si, že i Češi se o Vietnamce zajímají více než dříve.
Třeba když běžný Čech chodí pravidelně do vietnamského obchodu, Vietnamec si jej zapamatuje. Když se spolu začnou bavit, pozve ho na vietnamskou svatbu nebo oslavu lunárního roku, takových příkladů znám hodně. Navazovaná přátelství jsou pak často na celý život. Vietnamci si hodně váží vztahů s Čechy, a když už někoho znají a Čech mu přátelství oplácí, blízký vztah si drží.
My Vietnamci se také přestáváme dávat česká jména, což je velký pokrok. Vietnamské děti už se "nemusí stydět" za svoje jméno. Já jsem se jako dítě za svoje jméno styděl. Nepřál jsem si, aby mě učitelka vyvolávala mým vietnamským jménem, protože jsem věděl, že ho zkomolí, a i kdyby ho nezkomolila, děti se mi budou smát. Až teď začíná být běžné, že se někdo jmenuje jinak. Lidé to přestávají řešit.
Na sociálních sítích se teď v době koronavirové pandemie šíří s pozitivními ohlasy iniciativa Vietnamců, kteří ve svých večerkách nabízí kávu zdarma pro zdravotníky nebo šijí roušky. Fandíte podobným aktivitám?
Mně se to strašně líbí a byl jsem velmi mile překvapený. Vietnamci jsou hodně podnikaví a peníze jsou pro ně důležité, jsou velmi šetřiví, navíc peníze často posílají rodině do Vietnamu. Je to obrovské gesto, větší, než si Češi dokážou představit. A jsem za něj moc rád, protože pokud si Češi myslí, že Vietnamci mohou ve večerkách prát peníze anebo v nich prodávají drogy, tak snad tohle Čechy přesvědčí, že je to hloupost.
Duy Anh Tran (26 let)
-
Český herec s vietnamskými kořeny se narodil v Mostě, vyrostl v Opavě. Jeho rodiče pochází z Vietnamu.
-
Vystudoval multimediální komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracoval jako produkční. Momentálně žije v Praze.
-
První hereckou roli ztvárnil ve filmu Jiřího Mádla Na střeše (2019). Na seriálu Zrádci se podílel také jako konzultant.
-
Zahrál si i v televizním seriálu Einstein, dvou krátkometrážních filmech a vánoční pohádce A Boy Called Christmas. Natáčel také pár dní americký seriál Carnival Row.
