Jana Novotná dříve pracovala jako šéfkuchařka v pražské restauraci. Ale za málo peněz musela dělat třicet dní v měsíci, dovolené téměř neexistovaly. Zkusila vyměnit Prahu za Pardubice, ale bylo to podobné. V každé restauraci, kde působila jako šéfkuchařka, si zároveň sama pekla vlastní dezerty. Lidé ji proto již delší dobu přemlouvali, ať začne péct na zakázku.
Jednoho dne dala po poradě s přítelem výpověď. Rozhodla se začít jinak a postavit se na vlastní nohy. Šla do nejistoty, ale motivovalo ji, že se bude naplno věnovat svému vysněnému povolání cukrářky.
S přítelem bydlí ve Slatiňanech, a když na internetu nalezli výhodný pronájem bývalé hospody ve vedlejších Zaječicích, bylo jasno.
V hospodě vybavili kuchyň a začali zde vyrábět zákusky a dorty. Starosta jim řekl o možnosti odkoupit i dřevěný stánek před hospodou.
"Byl tu takový špinavý hnědý stánek, kde pán točil pivo a kupovanou zmrzlinu. Vše jsme kompletně předělali, od rozvodu elektřiny až po kuchyňskou linku a vybavení. Později jsme stánek natřeli nabílo, takže zářil už na dálku," popisuje Jana Novotná.
Dobroty ze Zaječic se brzy rozkřikly
Pronajala si zmrzlinový stroj, naučila se míchat zmrzlinu. Začínala jen s vanilkovou a s ovocným pyré. Pekla dva tři dorty a pár dezertů. Během měsíce se rozkřiklo do blízkého a vzdáleného okolí, že se v Zaječicích dají sehnat kvalitní dobroty, takže musela rozjet výrobu ve velkém.
"Přes den jsem prodávala ve stánku, po nocích pekla, spánku bylo málo," popisuje začátky.
Nyní zaměstnává čtyři lidi na stálý pracovní poměr, víc jak deset brigádníků a značně rozšířila sortiment. Zvládá namíchat desítky zmrzlin od slaného karamelu po nejrůznější ovocné s příměsí bylinek nebo čistě čokoládové.
Také zákusků peče desítky druhů, které různě střídá ve dvou vitrínkách zmrzlinového stánku. "Nesmí však chybět větrník, to je taková zdejší klasika, na kterou sem zákazníci jezdí. Ale často se nám stane, že v neděli jich prodáme čtyřicet během prvních dvou hodin a už prostě nejsou," usmívá se.
K dalším oblíbeným produktům patří čokoládové dorty z její vlastní čokolády nebo cheesecaky. Ze zmrzlin si pak lidé oblíbili třeba hrušku s pomerančem a se skořicí nebo slaný karamel. A tradičně nedají dopustit na vanilkovou a čokoládovou.
Takže když se lidé ze zvyku stavovali na silnici mezi Chrudimí a Skutčí v Zaječicích "na zmrzku", zjistili, že už to dávno není jen točená zmrzka a točené pivo, ale hotový gurmánský zážitek včetně zákusků a kávy.
Po ochutnání některého z dortů si pak na paní Novotnou vzpomenou, když třeba někdo v jejich okolí chystá svatbu nebo oslavy a shání, kdo by jim napekl.
"Jen během června jsme pekli pro dvanáct svateb, dneska si přijede pro hotové zákusky a dort nevěsta z Moravy. Má to sem dvě a půl hodiny, už sem jela jednou, aby si vše vybrala," popisuje cukrářka.
Zákazníci jezdí z daleka. Znají nás z Facebooku
Hned tři měsíce po otevření tu uspořádala čokoládový festival a sestavila pro něj menu výhradně z čokoládových produktů od vlastnoručních pralinek po čokoládovou fontánu. Vyvěsila tuto událost na Facebook, a přestože celý den vytrvale pršelo a byla zima, přišly během dne stovky lidí.
Tehdy si uvědomila, jakou sílu Facebook má. Se zákazníky je na něm v čilém kontaktu a pravidelně je informuje o svých cukrářských aktivitách.
"Vlastně tu dodneška nemáme ani vývěsní štít, jen dva poutače u silnice s obrázkem zmrzliny. Přesto si nás lidé najdou. Díky Facebooku a osobním doporučením, která se šíří velmi rychle," říká.
Lidé sem běžně váží až dvě hodiny cesty. "Ale přijedou sem i zákazníci z Brna, z Boskovic. Jezdí sem i pán, který bydlí v Americe. Má byt v Čáslavi a odtud do Zaječic zavítá," usmívá se.
Zákazníci z daleka si pak zpravidla odvážejí krabice se zákusky a zmrzlinu v termoboxu.
V Pardubicích jako oživení někdejších mlýnů
Po roce a půl fungování ji odlovil architekt Lukáš Smetana, jenž spolu s manželkou koupil v Pardubicích areál někdejších automatických mlýnů, navržený legendárním architektem Josefem Gočárem.
Nyní se snaží o jejich oživení a přeměnu na kulturní a společenské centrum. Součástí měla být i cukrárna proslulé cukrářky ze Zaječic.
"Kývla jsem na to, vzala si úvěr a doufám, že se mi ho bude dařit splácet. Pardubickou provozovnu otevřela na začátku července a zatím se daří.
"Kdyby to takhle vydrželo, bylo by to fajn. Ale zimy bývají tradičně slabší, tak uvidíme."
Velká vedra prodeji nesvědčí
V zimě pořádá cukrářské kurzy na výrobu dortů či makronek, ale také na raw a veganské pečení.
Prodeji zmrzliny ale paradoxně nesvědčí ani současná extrémní vedra, tržby jdou naopak dolů.
"Dobré je to do 29 stupňů. Jak teplota vyšplhá výše, lidé jsou zalezlí v klimatizovaných bytech nebo leží někde u bazénu, ale do téhle výhně nejdou. Ani na zmrzlinu," líčí cukrářka.
Jindy však nestíhají přimíchávat novou a novou zmrzlinu a dopékat další zákusky do vitrín. Někdy vytočí i osm kýblů zmrzliny a v provozovně je od rána do večera, neboť musí péct i v průběhu dne.
"Děláme z čerstvých a základních surovin, z žádných polotovarů. Dodržujeme původní, nezjednodušené postupy, jako je třeba vaření žloutků nad párou s vanilkou. Takové ty umělé produkty s jakoby gumovým těstem a krémem ze směsi v pytlíku jsou nesmrtelné, vydrží věčně. Naše nevydrží tak dlouho čerstvé, takže musíme péct postupně a obměňovat."
Zákazníci si dnes rádi za kvalitu připlatí
Zlepšil se i přístup zákazníků. Dneska už prý slyší na kvalitu a vyloženě ji vyžadují, i když si musí připlatit. To pak dává cukrářce možnost použít skutečně ty nejvybranější suroviny a tomu i uzpůsobit cenu.
Proměna zmrzlinového stánku u silnice v půvabnou cukrárnu, kam lidé jezdí za gastrozážitkem, se obrazila i ve změně názvu. Ze Zmrzliny Zaječice se stala Epifany Patisserie. "Druhé slovo v názvu - patisserie - je ve francouzštině výraz pro cukrárnu, epifany znamená prozření, zjevení nebo uvědomění si něčeho.
"Když zákazníci ochutnají naše výrobky, uvědomí si, jaká je ta pravá chuť čokolády, vanilky nebo oříšků. Není totiž nahrazena levnými chemickými příchutěmi nebo stabilizátory. Zkrátka prozřou," vysvětluje cukrářka.
Zaječického "zjevení" si začaly všímat i odborníci na gastronomii, začalo se umísťovat v odborných anketách. "Přišlo mi to až legrační, když jsem četla to jméno Zaječice mezi podniky z Prahy, Plzně, Olomouce nebo Brna," říká Jana Novotná a dodává: "Místní starosta si to také nemůže vynachválit. Říká, že díky nám konečně lidé vědí, kde jsou Zaječice."
Svého kroku k zásadní životní změně ani na chvilku nelitovala, i když bývá rozpočet občas napínavý. "Pracuji ve svém, jsem svým vlastním pánem a dělám to, co mě baví. Co víc si můžu přát?" uzavírá spokojeně.
Video: Tři nejlepší zmrzliny v Praze. Víme, kde si dát vynikající ledovou pochoutku