Když se písničkář Tomáš Klus dozvěděl o projektu Ježíškova vnoučata, chtěl také nějak pomoci. Za chvíli se naskytla práce přímo pro něj - stařičká paní Marie ze Semil chtěla zazpívat jeho píseň Marie. Vypravil se za ní s velkou kyticí, poklekl před ní a zpíval: "Je den. Tak pojď Marie ven. Budeme žít. A házet šutry do oken…" Obdarovaná seniorka byla ze setkání nesmírně šťastná. Za pár dní zemřela. 

"Tohle je jeden z důkazů, že dobré skutky nemáme odkládat. Že není čas nemít čas," říká Olga Štrejbarová.

Pro Tomáše Kluse to byl zcela nezapomenutelný zážitek, jemuž se běžný koncert nevyrovná.

"Víte, jel jsem tam s tím, že někomu udělám radost, ale to, co jsem si dovez domů, ční vysoko nad radostí a úplně si říkám, jestli jsem tam nezůstal dlužen viset tu spoustu dobrých myšlenek, co se mi od té chvíle honí hlavou. Zpíval jsem, to jó, i se tančilo, ale nejvíc se toho dělo mezi slovy. V pohledech, kde byly celý ty dlouhý životy, v pohlazení paní Věry, v indiánském pozdravu paní Soni, v upřímném úsměvu Marie, když už mohla jít konečně spát, i v chlapáckem rukydání váženého kolegy houslisty, kterej mi řek, že jsem se na samouka naučil moc pěkně hrát na kytaru," vylíčil své pocity na Facebooku.