Lepší než Gaviria už je ve statistikách jen jeden jezdec: Freddy Maertens se sedmi vítěznými etapami na Tour de France 1976.
Štěpán Straka
- Sportovní komentátor (Eurosport TV)
- Specializuje se na cyklistiku, běh na lyžích, veslování a atletiku.
- Pravidelně přispívá do českých cyklistických časopisů.
- Trojnásobný mistr republiky ve veslování.
Spurtérské etapy většinou nepoutají tolik pozornosti jako bitva o celkové pořadí. Průběh je vždy stejný a trochu jednotvárný. Od pelotonu odejede únik, spurtérské týmy se ujmou tempa hlavního pole, dojedou skupinu na čele a rozhoduje se v hromadném dojezdu.
V posledních dvou slovech se však skrývá celé kouzlo: "Hromadný dojezd". Dvě stovky lidí na kolech s pouhou skořápkou z bezpečnostní pěny na hlavách se v chumlu řítí do města rychlostí někdy větší než 55 km/h. Ulice dojezdu znají jen z ranní schůzky se sportovním ředitelem, z mapy na Googlu a z roadbooku závodu.
Roli hrají zlomky sekund - špatné rozhodnutí, nepřesný odhad, nástup příliš brzy, nebo naopak až moc pozdě - a celodenní práce týmu je k ničemu.
Člověk by si myslel, že rozhodující jsou zkušenosti, ale Gaviria za sebou ve dvaadvaceti letech zdaleka nemá tolik hromadných dojezdů jako většina jeho soupeřů.
A tak až zpomalené závěry momentu, který mluví za všechny, prozrazují pravé tajemství spurtérského krále letošního Gira. V poslední rovinaté etapě závodu do Tortony Gaviria pár set metrů před cílem ztratil kontakt se svým rozjížděčem Richezem, v tom všem zmatku si však zachoval chladnou hlavu. Využil malou mezeru u bariéry oddělující silnici od diváků, protáhl se podél ní a pro vítězství si dospurtoval rychlostí 73 km/h!
Sebevražda, nebo kalkulovaný risk? Vrozený instinkt, nebo divoká povaha jihoamerického mladíka, pro kterého cyklistika znamená celý svět? Možná trochu od všeho, anebo jen: "Tahle země není pro starý."
