Nedělní Liege-Bastogne-Liege jsem tentokrát v televizi nekomentoval. Měl to být sváteční den, kdy nemusím k cyklistice nic říkat a řadím se k nedočkavým fanouškům. Místo natěšeného a nervózního pelotonu na startu v Liege však sleduji jen smutné obličeje a černé pásky na pažích profesionálů držících pietu za tragicky zesnulého kamaráda Michela Scarponiho, kterého při tréninku srazilo nákladní auto.
Štěpán Straka
- Sportovní komentátor (Eurosport TV)
- Specializuje se na cyklistiku, běh na lyžích, veslování a atletiku.
- Pravidelně přispívá do českých cyklistických časopisů.
- Trojnásobný mistr republiky ve veslování.
Ještě v pátek jsem komentoval Scarponiho výkon na Giro del Trentino, v přípravném klání na Giru d'Italia. Vyhrál tam etapu, celkově si vedl dobře a vše nasvědčovalo tomu, že si původně plánovaný domestik Fabia Arua s nečekanou rolí lídra týmu Astana na italské Grand Tour dokáže poradit i v 37 letech. Od chvíle, kdy projel cílovou páskou v Trentu, neuplynulo ani 24 hodin.
Mrazí v zádech. Už zůstává jen vzpomínka - na jeho neutuchající úsměv, přátelskou povahu, úspěchy a profesionalitu, o kterou se ochotně dělil s mladšími kolegy v týmu. "Byl pro mě jako druhý táta," věnuje Scarponimu své vítězství na závodě Okolo Chorvatska Vincenzo Nibali.
"Velký šampión a přítel," přispěchá po vítězství v Liege se stejným gestem Alejandro Valverde, když veškeré prize money věnuje Scarponiho pozůstalým.
Ze všech věcí, které po Scarponim zůstanou, se mi do hlavy vrývá hlavně ten úsměv. Ať se vyhrávalo, prohrávalo, jakkoliv trpělo, vždy bral realitu s nadhledem a legrací. Jeho život tak navždy bude inspirací. Snad nejen pro mě.
