Komentář Štěpána Straky: 360 km v úniku, takové byly první tři dny Gira pro eritrejského hrdinu

Štěpán Straka
9. 5. 2017 15:40
Celkem 575 km absolvovali účastníci letošního Gira di Italia během prvních tří etap na Sardinii. Z toho celých 364 km strávil v úniku eritrejský vrchař Daniel Teklehaimanot. Vzhledem k silnému větru na pobřeží ostrova se jednalo o více než 10 hodin tvrdé práce v malé skupině před hlavním pelotonem.
Daniel Teklehaimanot
Daniel Teklehaimanot | Foto: ČTK

Odměnou osmadvacetiletého profesionála jihoafrického týmu Dimension Data je fakt, že díky svému úsilí nyní získal trikot pro nejlepšího vrchaře závodu.

Teklehaimanot není v profipelotonu žádným nezkušeným nováčkem. Vedle několika domácích titulů vyhrál už v roce 2015 vrchařskou soutěž na Critériu du Dauphiné, o pár týdnů později se jako první cyklista z afrického týmu oblékl do puntíkovaného trikotu (nejlepší vrchař) na Tour de France. A v Londýně 2012 se stal i prvním eritrejským olympionikem, který reprezentoval svou zemi v jiném sportu než v atletice.

Štěpán Straka
Autor fotografie: Štěpán Straka

Štěpán Straka

  • Sportovní komentátor (Eurosport TV)
  • Specializuje se na cyklistiku, běh na lyžích, veslování a atletiku.
  • Pravidelně přispívá do českých cyklistických časopisů.
  • Trojnásobný mistr republiky ve veslování.

Tentokrát Teklehaimanot přepisuje dějiny africké cyklistiky na Giru di Italia a upřímně, nebýt jeho úspěchu, nenapadlo by mě pátrat po tom, kde Eritrea leží, kolik tam žije lidí nebo jaké je její hlavní město. První, co se o šestimilionové zemi u Rudého moře dozvíte, je, že se jedná o jeden z nejrepresivnějších států světa s tvrdým diktátorským režimem. Do Evropy odtud proudí tisíce uprchlíků ročně.

Teklehaimanot není sám, ve špičkových profesionálních týmech působí hned tři Eritrejci. Každý jejich úspěch se doma velmi pozorně sleduje, cyklistika se v Eritreji denně vysílá živě, a když se Teklehaimanot na Tour de France oblékl do puntíků, doma ho na letišti vítala záplava puntíkatě oděných fanoušků.

Vrchařský trikot na Giru má modrou barvu, což je barva naděje. Obvykle politiku a sport nemíchám, ale uznejte, že naděje, kterou Teklehaimanot posílá domů, za zmínku stojí. 

 

Právě se děje

Další zprávy