Ti, kdo jedou do Paříže poprvé, si nepochybně nebudou chtít nechat ujít slavnou Eiffelovu věž, katedrálu Notre-Dame, úchvatné vitráže v Sainte-Chapelle nebo proslulou čtvrť Montmartre. Musejí se ovšem připravit na mraky dalších turistů. Všechna vyjmenovaná místa totiž po většinu času vypadají jako pražský Karlův most v létě kolem poledne.

Trochu jiný Montmartre

Pokud nejste fanouškem davů, existuje několik jednoduchých receptů, jak se jim vyhnout. Výhled z Eiffelovy věže je v noci přinejmenším stejně úchvatný jako ve dne. Kromě toho se na ní tísní výrazně méně lidí. Frontám se dá vyhnout i objednáním lístků předem přes internet.

Montmartre je samozřejmě pouze jeden. Mnoho Pařížanů a nejeden turista už ale dávno nabyli dojmu, že své kouzlo pod náporem návštěvníků ztrácí. Jestli mezi ně také patříte, možná vás zaujme dobře utajená čtvrť Butte aux Cailles, neboli Kopec křepelek. Klidné místo plné malých restaurací a kaváren v dlážděných uličkách by na jihozápadním okraji vnitřní Paříže čekal málokdo. Každý, kdo do něj náhodou nebo na něčí doporučení zabloudí, ale odchází nadšený.

Historické památky tady ale nenajdete, do 17. století to totiž byl zalesněný kopec a ráj rybníkářů. Atmosféra je však jedinečná a nachází se zde i jeden secesní architektonický skvost - jeden z nejstarších pařížských veřejných bazénů.

Procházky podél Seiny

Stihnout si prohlédnout celou Paříž za 48 hodin není možné. Ideální tak je nechat se jí unášet bez předem daného cíle. Vyrazit náhodně vybraným směrem a nechat se zaujmout tím, co město nabízí: kavárnami, trhy, malebnými zákoutími, antikvariáty s deskami a knihami (v jednom z nich před pár lety prodávali i původní supraphonové nahrávky her o Járovi Cimrmanovi).

Některé čtvrti přitom vybízejí k procházkám více než ostatní. A třeba bloumání podél Seiny je dnes mnohem snazší než před pár lety, pařížská starostka totiž omezila na nábřežích v centru automobilovou dopravu. Řidiči jí za to sice spílají, protože notorické zácpy ještě zhoustly, zato chodci a majitelé stánků s občerstvením jsou spokojení.

Toulky Latinskou čtvrtí

Jen o pár desítek metrů dál od levého břehu Seiny se člověk může zanořit do křivolakých uliček studentské Latinské čtvrti, které ústí na slavný bulvár Saint-Germain-des-Près.

Největší slávu 50. let 20. století, kdy ve zdejších kavárnách vysedávali dennodenně Jean-Paul Sartre nebo Simone de Beauvoirová, už má tato tepna za sebou. Řezníky, autodílny, rámaře a hokynáře nahradily povětšinou přepychové butiky s oblečením. A v Sartrových oblíbených kavárnách Flore a Deux Magots dnes mluví francouzsky snad už jen proslule nerudní pařížští číšníci. Přesto stojí tahle čtvrť za návštěvu.

Třeba jen proto, že v Bonapartově ulici číslo 18 se nalézá někdejší sídlo Masarykovy prozatímní československé vlády, které dnes slouží jako český konzulát. Nebo proto, že se tu v jedné pasáži dá najít i nejstarší pařížská kavárna Procope. Otevřená je od roku 1686 a scházeli se v ní už francouzští osvícenci Diderot, Voltaire nebo Rousseau.

Revoluční i umělecká líheň

O dalších pár set metrů dál od Seiny narazí pařížský chodec na další slavný bulvár Montparnasse. Málokde se najde místo, odkud se dá pouliční cvrkot pozorovat lépe než z terasy jedné ze slavných kaváren na křižovatce s bulvárem Raspail. Ať už se posadíte do La Rotonde, La Coupole, nebo do Le Dôme, můžete si být skoro jisti, že tu před vámi kdysi seděl Ernest Hemingway, Amedeo Modigliani nebo Vladimir Iljič Lenin.

Umělců a revolucionářů už sem chodí poskrovnu. Zato tu můžete narazit na upravené staré dámy, které do sebe naprosto nečekaně dokážou vpravit 300gramový krvavý steak a potom u cigarety a náprstku silné černé kávy třeba hodnotit výkony mladého francouzského prezidenta Macrona, kterému říkají mateřsky Emmanuel.

Mimochodem, abychom pařížské číšníky jenom nepomlouvali kvůli jejich legendární neochotě, nedá se jim upřít jedna příjemná vlastnost. Při konzumaci nikdy a nikoho nepopohánějí. Můžete svou kávu nebo horkou čokoládu srkat při sledování okolí třeba dvě hodiny a žádnou nervozitu to v nich nevyvolá.

Montparnasse

Někteří z umělců, kteří montparnasské kavárny kdysi navštěvovali, dnes odpočívají na nedalekém hřbitově. V jeho alejích se člověk může na chvíli schovat před ruchem velkoměsta, který sem skoro nedoléhá, a pátrat třeba po hrobě svého oblíbence, ať už jím je básník Charles Baudelaire, zpěvák Serge Gainsbourg, nebo herec Philippe Noiret.

Nad hroby slavných nebožtíků se tyčí jedna z pařížských dominant, Montparnasská věž. V nejvyšším patře budovy ze 70. let je vyhlídka, která má oproti slavnější Eiffelově věži hned několik výhod: nestojí se tu dlouhé fronty, samotná Eiffelovka je z ní krásně vidět a pařížské panoráma odsud nehyzdí… právě věž Montparnasská. Pro řadu Pařížanů je to nejošklivější stavba ve městě. Debaty o tom, že by se měla strhnout, se zřejmě povedou věčně.

Zmrzlina na ostrově i vzrušující Marais

Možná už je ovšem načase přejít na druhou stranu Seiny, ideálně třeba přes ostrov Svatého Ludvíka, kde je možné si na pamětních deskách přečíst, kteří šlechtici z dob Tří mušketýrů tady bydleli. Nebo se zastavit u vyhlášeného zmrzlináře Berthillona. Nedá se minout, fronta se na něj totiž stojí i v zimě.

Pak už je čas pustit se do objevování čtvrti Marais, vyhlášené mimo jiné designovými obchody a galeriemi. Jenom v kouzelné změti uliček, dvorků a průchodů známé pod názvem Village Saint Paul, neboli Vesnička svatého Pavla, jich je kolem osmdesáti. Nedaleké Vogézské náměstí (Place des Vosges) nechal postavit už Jindřich IV. a každý palác tady má vzrušující historii.

Autor fotografie: Shutterstock

Jak se pohybovat po Paříži

• Pařížské metro patří k nejstarším, největším a nejvytíženějším na světě. Má celkem 14 linek a propojuje i okrajové části města. Mapu linek najdete na webových stránkách pařížského dopravního podniku. 
• Kromě metra lze využít také městské autobusové linky nebo příměstské vlaky. Vždy je však třeba si ověřit, zda nepotřebujete na konkrétní linku zvláštní lístek. Vzhledem k pařížskému provozu jsou však autobusy spíše pomalejší variantou přepravy. 
• Jednorázová jízdenka vychází na necelé dvě eura. Takzvaný carnet, neboli 10 jízdenek, vychází na 16 eur a je ideální variantou na dvoudenní pobyt. Jízdenky lze zakoupit ve stanicích metra i v tabáku. 
• Na letiště Orly i Charles de Gaulle se dá dostat autobusem nebo příměstským vlakem. Je však třeba koupit si speciální jízdenku. Cena se pohybuje od šest do 22 eur v závislosti na zvoleném dopravním prostředku. Aktuální informace, včetně spojení lze najít na webu pařížského dopravního podniku.

Zdroj: Magdaléna Daňková

Na náměstí Bastily to žije i dnes

Se setměním stačí popojít pár set metrů a člověk se rázem ocitne v nejživější večerní a noční čtvrti vnitřní Paříže v okolí náměstí Bastily. Slavné vězení, jehož dobytí odstartovalo Velkou francouzskou revoluci, nahradila moderní budova opery, ale rušno je tu dodnes v nepřeberném množství barů, klubů a restaurací.

Pokud má člověk dost sil, může se tu bavit celou noc a za svítání se přesunout na náměstí Aligre. Pití ranní kávy na některé z okolních teras pak oživí sledování jednoho z nejbarvitějších pařížských trhů. Jestliže se do těchto míst dostanete kolem oběda a máte rádi maso, zkuste se zastavit v řeznictví Les Provinces. Počkat si na místo u jednoduchého dřevěného stolku stojí za to, rezervace se nepřijímají.

Svět v jednom městě

O Paříži se dá říct, že když ji člověk navštíví, pozná celý svět. Najde se tu čínská, indická, africká i arabská čtvrť. Z barev, vůní (i zápachů) a chutí přechází oči a motá se hlava. Pokud vás nohy nebo metro dovedou až na severní okraj města do části Saint-Ouen, narazíte na největší bleší trh se starožitnostmi na světě. A při troše dobré vůle si budete připadat chvíli jako v Arménii a chvíli jako na istanbulském bazaru. Jenže to už se možná vašich 48 hodin chýlí ke konci a na letiště je to pořádný kus cesty. Do Paříže se tak budete muset asi ještě někdy vrátit.

Video: V nejvyšší budově v Paříži se dá zaskákat si na trampolínách

Na nejvyšší budově v Paříži si můžete zaskákat na trampolíně. Příští rok si zabruslíte | Video: Reuters