Zanícená chodkyně Cammarotaová je na cestách 30 let a prošla Tibetem, Palestinou, Izraelem, Patagonií i Madagaskarem. Čerstvě má za sebou středověká jihoitalská města v Kampánii, Kalábrii a Basilicatě.
Je prý připravená na to, že s tím, jak bude procházet Evropu, Blízkým východem a Asií, ji čeká velmi odlišný terén a klima. "Na začátku každé cesty je trocha nervozity," řekla předtím, než vykročila.
Kromě batohu si nese sportovní kameru, aby pouť zaznamenala, a taky telefon s aplikací, díky níž bude její zdravotní stav kontrolovat lékař. "Bude to namáhavé, například zima v Mongolsku, ale jsem připravená," řekla Cammarotaová.
Nejprve překročí hranici do Slovinska a Evropou zamíří do Turecka, Gruzie, Íránu, Turkmenistánu, Ázerbájdžánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Mongolska a pak už bude v Číně. Na konci cesty, v Pekingu, jí bude 75 let.
Doufá, že ji budou po cestě přijímat jako hosta. Ne aby ušetřila, ale aby byla v kontaktu a mohla o lidech a jejich zemích podat svědectví. Když se někde zastaví na víc dní, mohou se k ní připojit příbuzní. "Pravděpodobně ujdu 22 tisíc kilometrů, ale nevylučuji obchůzky, přizpůsobím se změnám, které se po cestě objeví," řekla Italka.
Inspirací jí byl Johann Wolfgang von Goethe, který o svém italském pobytu napsal knihu Italská cesta. Ale především Polo. Ten vyšel z Benátek roku 1271, když mu bylo 17 let, a cestováním po Asii strávil přes 20 let. Jeho trasa později dostala název Hedvábná stezka. I on o tom napsal cestopis, který byl jedním z prvních světových bestsellerů.
"Po Goethovi mne fascinoval Polo. Mám ráda historii, kulturu a archeologii a chodím, abych viděla a popsala to, ale hlavně, abych poslouchala," řekla Cammarotaová, která je vyslankyní Archeoclubu Italia, jež se zabývá záchranou kulturního dědictví.
