Seda se narodila jako Arménka a do Prahy se dostala v roce 2000, když se svými rodiči a bratrem emigrovala. "Přijeli jsme do Česka autobusem a rodiče tehdy s sebou vzali televizi. Nám s bráchou řekli, že jedeme do zoo, protože brácha nechtěl za žádnou cenu opouštět svoje staré kamarády a fotbalový tým. Do "zoo" jsme jeli 60 hodin autobusem, pak nám došlo, že se ze zoo jen tak nevrátíme," vypráví se smíchem sympatická černovláska.
Rodina se nastěhovala do paneláku na Skalce a hlavně v prvních letech tu čelili předsudkům. "Naši byli pořád v práci, takže jsme byli s bráchou sami doma a sousedi nás přišli vždycky seřvat, že jsme ruští mafiáni. Naši tomu čelili pravidelně, přitom jsme nikdy nebyli zámožní," říká Seda s tím, že zejména mladí Češi jsou dnes mnohem otevřenější než dříve.
To Filip se přestěhoval do Prahy z Košic teprve před šesti lety za prací v tetovacím studiu. S malováním na kůži však začal již na rodném Slovensku.
"Bratranec tetoval a měl studio v Košicích, takže jsem se mu díval pod ruce. Pak jsem si objednal strojek a začal jsem sám na sobě," popisuje začátky umělec. První kérku si vytvořil strojkem z eBaye za pár dolarů. "Byla hrozná, celá rozpitá," přiznává trochu nesmělý 28letý blonďák s uhrančivým pohledem.
Přestože v Košicích studoval vysokou uměleckou školu, půl roku po přestěhování do Prahy studia nechal. "Prvního půl roku jsem každý měsíc pendloval mezi Prahou a Košicemi. Jezdil jsem osm hodin autobusem, protože vlaky byly drahé. Pak jsem se školou seknul a přestěhoval jsem se sem. Mám tady i kus rodiny," říká.
Setkání v tetovacím studiu
Díky tetovacímu strojku se seznámil také se svou budoucí ženou Sedou. "Nechala jsem si na žebra vytetovat sovu. Měla být ale tak třikrát menší, než je," podotýká právnička. Seda mezi běžnými partnerkami tatérů vyčnívá nejen svým povoláním, ale také prakticky nepopsanou kůží. "Třeba táta o mém tetování pořád neví," dodává. "Ani o tom nemusí vědět, protože zatím mě má rád," doplňuje ji Filip.
Podle Sedy i Filipa je jejich původ k současnému nomádskému způsobu života předurčil. "Lidi mají psy, usazené životy a my jsme pořád na cestách," říkají. Poslední dva roky společného života strávili víc v zahraničí než ve svém pražském bytě.
Projeli kus Evropy, svatbu si odbyli v italském Malcesine, navštívili New York a z měsíční svatební cesty v Austrálii se nakonec stal rok. Filipa tam totiž pozvali do slavného salonu Kaleidoscope Tattoo na Bondi Beach, kde nejen tetoval, ale také zaučoval, vedl a hodnotil mladé začínající umělce. Seda zatím kvůli vízu studovala angličtinu.
Vzpomínka na kůži
"V Austrálii se mi tetovalo nejlíp. Lidi byli pozitivní, všichni byli příjemní a oceňovali práci víc než třeba v Česku," říká Filip s tím, že mezi jeho nejčastější zákazníky patřili turisté, kteří si ze země chtěli odvézt vzpomínku nakreslenou na kůži.
Seda a Filip Fabianovi
Seda Fabian (26 let)
- Právnička se specializací na obchodní právo, umělou inteligenci a blockchain.
- Pochází z Arménie, 19 let žije v Praze.
- V současné době studuje doktorát, který ji zavál na stipendijní program do San Francisca.
Filip Fabian (28 let)
- Vystudoval střední uměleckou školu v Košicích. Tetoval ve vyhlášeném pražském Tribo Tattoo, zaučoval mladé začínající tatéry.
- Kromě tetování také ilustruje a dělá grafické návrhy pro hudebníky, aktuálně například pro jednoho z finalistů australské The Voice. Je výhercem International Tattoo Grand Prix 2017, v kategorii Graphic & Abstract.
- Účastnil se tetovacích konvencí v Sydney, Melbourne, Praze, Berlíně nebo i v Krakově.
"Lidi byli v Austrálii třeba pět dní a chtěli si nechat vytetovat mapu země nebo klokana. Je to šílené, v Česku si nikdo nenechá po pěti dnech vytetovat mapu Česka," tvrdí.
To pro Sedu byl australský rok nomádského života jedním z nejtěžších. "Sklenička vína tam stojí devět dolarů a já mám víno ráda," říká se smíchem. Vzápětí ale přiznává, že musela skloubit především intenzivní práci i studium. A kvůli časovému posunu bylo složitější pravidelné spojení s přáteli a rodinou. "Zatímco v Česku se vstávalo, my jsme šli spát a naopak. Zdá se to jako nic, ale komunikovat takhle s ostatními bylo náročné."
Seda Filipa doprovázela i na řadu tetovacích akcí, a zatímco její manžel kreslil na kůži zákazníků, ona na počítači sepisovala seminární práce nebo vyřizovala nezbytné pracovní úkoly.
Sydney však nebylo jediné místo ve světě, kde Filip tetoval. Pracoval také například v Berlíně a vyzkoušel si i práci ve studiu na Mallorce. Kanárská zkušenost ale měla k práci snů daleko.
"V Palmě de Mallorca jsme byli o den déle, protože nám přehodili let. Tak jsem si v Hardcore Tattoo studiu našel guest spot. Bylo to šílené. Studio bylo otevřené celou noc, chodili tam opilí turisté, co si chtěli nechat tetovat srdíčka nebo další symboly na zadky. Doufám, že na podobném místě jsem tetoval naposledy," vypráví Filip.
Kufřík s tatérskými nástroji a knihy
Ačkoliv oba dva cestování milují, nedají dopustit ani na Prahu. "Vrátit se do našeho bytu je pokaždé srdeční záležitost. Cítíme se tady dobře, máme tady kus rodiny a kamarády," tvrdí Seda. "A taky zázemí a pocit jistoty, že se máme kam vrátit," doplňuje ji Filip v jedné z vinohradských kaváren.
V české metropoli se však letos dlouho neohřáli, protože Seda dostala desetiměsíční stipendium pro své doktorské studium v San Franciscu.
Právnička svou dizertační práci hodlá zaměřit na právní úpravy týkající se umělé inteligence a technologií v mezinárodním právu. "Ve svojí dizertaci budu porovnávat právní úpravy USA a Česka, respektive Evropské unie, týkající se blockchainu," vysvětluje.
A co jim na cestách nesmí chybět? Filipovi kufr s tatérským náčiním a Sedě zase knihy.
"Do Austrálie jsme jeli s jedním velkým kufrem a jedním příručním, kde byly Filipovy tatérské věci. Člověk zjistí, že k životu moc věcí nepotřebuje. Ale v Austrálii jsem si myslela, že se rozvedeme kvůli mým knihám. Za rok jsem si koupila asi dvacet kilo knížek, které jsme potřebovali poslat do Česka. Nakonec jsme se rozhodli, že 25 kilo knih pošleme lodí, takže Filip je musel tahat do přístavu a vyjednávat s Chorvaty, aby je vzali," vypráví Seda.
Ačkoliv tetování a právo mají pramálo společného, oba tvrdí, že se navzájem skvěle doplňují. Dodávají však, že rozhodující je pořádná dávka tolerance a porozumění, čehož si také na sobě váží nejvíc.
