V Africe vás mají za spasitele. Máme jiné problémy, ale jsme stejní, říká fotograf

V Africe vás mají za spasitele. Máme jiné problémy, ale jsme stejní, říká fotograf
Krávy Ankole-Watusi nebo také "dobytek králů". Původně jsou z území severozápadní Ugandy a severní Rwandy. Dnes je však najdete i v jiných částech východní Afriky.
Úpatí kopce "cukrová homole" Sugarloaf v západní Namibii a bezejmenný masiv vzadu na horizontu. Grosse Spitzkoppe je napravo, mimo záběr.
Fotka z obce Karonga v severní oblasti Malawi. "Kolo je v mnoha zemích Afriky ten nejdůležitější dopravní prostředek. Na kolech se dopravují nejenom lidé, ale především "zboží". Asi se jedna konev už nevešla. Tak si jeho kamarád vzal místní UBER a přiveze ji za ním," popisuje Tonda Růžek.
Rugengeri do Nkuli a zpátky, severní Rwanda. "Tento kluk se jmenuje Namzum. Cvaknul jsem jednu fotku na tajňačku, ale měl jsem z toho špatný pocit. Kopec byl čím dál prudší, tak jsem mu šel pomoct zatlačit. Nakonec se kolo začalo stavět na zadní, tak jsem si šel lehnout radši dopředu na řídítka. O tři a půl hodiny později a šestnáct kilometrů dál (v nadmořské výšce 2400 metrů) jsme to konečně vyložili! Zpátky to byl pěknej šupec z kopce. Střídali jsme se, kdo řídil a kdo seděl na nosiči. Nakonec jsem se ho zeptal, kolik za to dostal zaplaceno. Prý 2500 rwandských franku, tedy zhruba 46 korun. To jsem já utratil víc za limonády, když jsme tam dojeli," vzpomíná fotograf. Zobrazit 32 fotografií
Foto: archiv Tondy Růžka
Petra Stěhulová Petra Stěhulová
11. 7. 2024 15:30
"Být na jednom místě už mi vlastně nedává smysl," říká cestovatel a fotograf Tonda Růžek, který strávil víc než půlku svého života v Austrálii. Po střední škole vyrazil do světa a nakonec se usadil u protinožců. Teď už je šestým rokem "na plný úvazek" na cestách, domov má ale stále v Sydney. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje zážitky z Afriky, zatím poslední etapy své cesty kolem světa.

Tonda Růžek žije a cestuje ve svém obytňáku, který pojmenoval Maluch, stejně jako své první auto. Nejdřív se svou partnerkou Tracy putovali po Austrálii a poté chtěli vyrazit do světa. Do plánů jim ale zasáhla covidová pandemie, a tak museli strávit další dva roky v Austrálii. Ještě v lednu 2022 byly pozemní hraniční přechody pro turisty v jihovýchodní Asii zavřené.

Fotograf tak začal cestu směřovat na Sibiř a Rusko. "V plánu bylo poslat obytňák do Vladivostoku. Přesně v den, kdy měla být platba za přepravu převedena, Putin začal válku," říká. Afrika zbyla jako jediná možnost pro pořádný "road trip" do Evropy.

Maluch se tedy plavil z Austrálie přes Thajsko, Malajsii, Singapur a Keňu až do Jihoafrické republiky. Tracy se nakonec rozhodla strávit více času ve Vietnamu se svými rodiči, a tak africké dobrodružství zbylo jen na Tondu a Malucha. 

Na cestě se objevilo hodně překážek. "Myslel jsem, že Afriku projedu svým stylem tak za šest až osm měsíců. Nečekal jsem, že tam budu rok a půl. Etiopie změnila podmínky ohledně dokladů na dočasný dovoz aut a nedala se projet ani objet. Když se to vyřešilo, tak začala válka vedle v Súdánu a je to tam zavřené doteď. Potřeboval jsem tedy zvednout podvozek auta a zkusit jet po západním pobřeží, což se dá, ale je to tam daleko složitější," říká fotograf s tím, že hraniční přechody na některých místech nefungují a člověk je musí objíždět.

Celebritou v každé vesnici

"Byly týdny, kdy se nedalo koupit nic jiného než olej, mouka, rýže nebo cukr. Občas někdo prodával u silnice rybu nebo houby, na které jsem si někdy troufnul. V Africe neexistuje žádné plánování do budoucna. Stalo se, že se ani nepodívali na mraky a nepřemýšleli, zda by neměli posbírat větve, když bude za chvíli pršet a oni chtějí rozdělat oheň. Když mají starosti zvládnout přítomnost, tak neexistuje, aby se nějak zvlášť zaobírali budoucností," líčí své postřehy fotograf.

Během svého putování navštívil mnoho afrických vesnic. "Ať přijedeš, kam přijedeš, tak jsi celebrita nebo spíš rovnou Ježíš Spasitel, což je samozřejmě špatně, a jenom nás to jako lidi oddaluje. V jakékoliv vesnici člověk zastaví, tak má hned u auta shluk lidí, třeba i maminek s nemocnými dětmi, které čekají, že jim pomůžeš," popisuje.

Realita Afriky je podle něj taková, že ženy dřou na poli, starají se o děti a muži nedělají nic. "Rozvedený je tam téměř každý. Chlapi si jdou radši pod strom zakouřit. Občas odvezou nějaké zboží, ale nejsou to žádní dříči," říká fotograf a dodává: "Snažil jsem se trávit čas s lidmi, abych pochopil, o co jim jde a jak žijí. Máme jiné problémy, ale jsme stejní."

Růžek věděl, že Afrika je na cestování nejsložitější kontinent, ale tolik dobrodružných okamžiků, kterých se mu nakonec dostalo, nečekal. Za celou dobu ho pětkrát okradli. "Svezl jsem třeba místní holku v Ugandě a ona mi vzala pas, který jsem měl vedle kafe. A za půl hodiny mi volá, že jí omylem spadl do tašky a že mi ho dá, ale bude mě to stát v přepočtu asi 1600 korun a že tam má kamarády, tak ať nic nezkouším. Naštěstí to byl český pas, který jsem měl tři roky prošlý, takže to takový průšvih nebyl," říká.

Ale nejhrozivější zážitek měl hned třetí den, kdy ho přepadli v jihoafrickém městě Durban. "Věděl jsem, kam jít nebo nejít, ale chtěl jsem si na závěr dne koupit pivo. Zeptal jsem se místních, poslali mě za roh do baru. Pak jsem si chtěl udělat fotku telefonem a skočili na mě zezadu dva kluci. Bránil jsem se, ale trochu mě zbili. Měl jsem nový iPhone, tak jsem o něj nechtěl přijít," vzpomíná cestovatel s tím, že telefon nakonec zachránil, ale přišel o všechny svoje doklady, s výjimkou pasu a jedné kreditky. O to bylo jeho cestování dobrodružnější.

Problémy s Maluchem

Na své africké cestě navštívil Tonda Růžek patnáct zemí a najel 45 tisíc kilometrů. "Jel jsem tak daleko po východě nahoru Afrikou, jak to šlo, ale pak se mi vysypala převodovka, kterou jsem možná přes tři měsíce řešil. Auto jsem pak stejně musel poslat do Itálie na spravení. Z Janova jsem odjel do Švýcarska, kde se dodávka zase "vysypala", a tak se muselo zase opravovat. Teď to konečně vypadá, že auto jede," říká.

S autem si dobrodruh opravdu užil své. "Myslel jsem, že kupujeme obytňák na milion kilometrů a na příštích deset let. A já mám najeto méně než 150 tisíc kilometrů, a už jsem do toho vrazil peněz jako za celý motor. V Africe to auto ale dostalo opravdu záhul," připouští.

Brzy chce vyrazit přes Rusko do Skandinávie. Zimu plánuje v Čechách a chtěl by při té příležitosti uspořádat nějaké cestovatelské přednášky. "Chtěl bych lidem otevřít hlavy, jak to v té Africe je a není. Vyrazila mi dech a určitě tam se chci co nejdřív vrátit," dodává Tonda Růžek, jehož další zážitky si můžete přečíst u fotek v galerii nebo na jeho facebookovém profilu

 

Právě se děje

Další zprávy