Zpočátku to vypadalo, že jezdí jen na nevinné výlety, po výpravě do Banátu ale bylo kamarádům jasné, že je Slávek zase v tom. "Zatímco do Rumunska jsme jeli spořádaně vlakem, zpátky jsme se vraceli autostopem. Corey díky tomu navštívila všechny balkánské země," pyšní se Slávek Král, který se po devíti letech cestování zařekl, že až si koupí psa, nebude s ním cestovat.
"Úplně to nevyšlo," směje se. "Já jsem totiž zjistil, že stopování se psem je ještě jednodušší, než když jsem na silnici sám. Jak řidič vidí pejska, rozsvítí se mu oči a přibrzdí. Kolikrát jsem už slyšel: 'Já jsem vůbec nezastavil vám, zastavil jsem tomu psovi,'" říká držitel českého rekordu, který jako spolujezdec ujel světem přes 300 tisíc kilometrů.
Corey ještě nebylo půl roku a Slávek už měl v hlavě pomyšlení na cestu, kterou se svým majitelem nepokořil žádný český pes. "Podíval jsem se do mapy a řekl jsem si: 'Co navštívit Japonsko?' A bylo rozhodnuto," líčí Král.
Do Japonska bez Japonska
Když v roce 2019 vyráželi na cestu, uměla Corey vše, co ke stopování patří. Zvykla si na dlouhé cesty autem, nocování pod širákem i přesuny cizí krajinou. "Věděl jsem, že to zvládne lépe než já. Border kolie jsou nezničitelné. Byly vyšlechtěné na to, aby uběhly i 100 kilometrů denně," popisuje její majitel.
Až k Japonskému moři šlo vše tak, jak si Slávek naplánoval. Cestu do ruského Vladivostoku urazili za 36 dní. V přístavu ale přišlo zklamání. "Úředníci Corey nepustili na trajekt. Chtěli razítko na razítko, zkrátka nějaké potvrzení, které jsme neměli. V tu chvíli jsem věděl, že se naše cesta začíná hroutit," říká s tím, že neoblomnost úředníků těžce nesl, vždyť Japonsko už bylo na dohled.
Za normálních okolností by se Slávek sebral a jel by stopem zpátky do Prahy. Po událostech, které následovaly, se však cesta domů nejevila vůbec růžově. "Jak jsme byli v Rusku déle, než jsme čekali, vypršela nám víza a cizinecká policie na nás vydala zatykač. Nejprve nás chtěli zavřít do vězení, ale když viděli psa, odvezli nás na hotelový pokoj, kde nás zamkli," líčí Slávek s tím, že psa a jeho majitele chtěli policisté vyhostit do sousedního Kazachstánu, nevěděli ale, jak to udělat.
"Ruští úředníci byli milí, snažili se mi nějakým způsobem pomoct, ale pořád nevěděli, co udělat pro to, abych mohl s Corey legálně opustit Rusko. Nakonec přišli na to, že když mě odsoudí, budou mít důkaz, že jsem v Rusku nezůstal schválně, prodlouží mi víza a vyhostí mě do Kazachstánu," říká Král, který své dobrodružství popisuje v nové knize Stopem se psem do Japonska bez Japonska.
Muslimské země nejsou pro psy
Původně dvouměsíční dovolená se kvůli vyhoštění protáhla zhruba na půl roku. Než se Slávek s Corey dostali do Evropy, ujeli tisíce kilometrů, navštívili Kyrgyzstán, Tádžikistán, Afghánistán, Írán nebo Turecko. "V některých zemích jsme složitě vyřizovali víza a cestovali do míst, kterým bychom se za normálních okolností vyhnuli. Vše bylo o to složitější, že muslimové nemají v oblibě psy," líčí Král.
V muslimských státech nesmí psi do hotelu ani MHD, natož do letadla. "Asijské letecké společnosti nenabízí přepravu psa. I kdyby to umožnila některá z těch evropských, neriskoval bych to. Na letišti stejně pracují Asijci, kteří mají jinou mentalitu. K psovi se chovají jako k věci, a tak byla velká pravděpodobnost, že by Corey cestu nepřežila," vysvětluje majitel nejzcestovalejšího psa z Česka.
Na výpravu do Japonska teď Slávek rád vzpomíná. Tehdy měl ale co dělat, aby modrookou border kolii dostal bezpečně do Evropy. "V zemích, kde jsme potřebovali získat víza, nás úředníci posílali od čerta k ďáblu. Byl to stres, ale Corey si to užívala. Miluje nové lidi a chození přírodou, což jsme vlastně celou dobu dělali. Byla to pro ni vysněná dovolená a pro mě úplně jiný level dobrodružství," myslí si Slávek Král, kterého od bláznivých výletů uchránil až covid a budoucí manželka.
