Krajinou Aloise Nebela. Davuprosté Rychlebské hory jsou pohlazením pro samotáře

Tančírna v Račím údolí patří mezi nekrásnější a nejznámější místa oblasti.
V 90. letech chátrala a hrozilo její zboření, místní nakonec uspořádali řadu benefičních akcí na záchranu památky.
Nedaleko Černé Vody se dá vykoupat hned ve dvou zajímavých lomech. Jedním z nich je  někdejší žulový Lom Vycpálek. Koupání je pouze na vlastní nebezpečí.
Velká dřevěná židle a stůl na Lánském vrchu u obce Žulová patří k nejnavštěvovanějším místům v okolí.
"Podobné stezky jako ty naše najdete spíše v Kanadě než ve střední Evropě. Velkou pozornost našim trasám věnují v poslední době i zahraniční média. Fungujeme už téměř 14 let a návštěvníků neubývá, tak snad je šance, že to bude tak i pokračovat," říká Horník.
Foto: Magdaléna Daňková
Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
5. 8. 2023 14:08
Ještě před pár lety patřily mezi zapomenuté kouty republiky. Díky rostoucí popularitě pěších poutí, dobrodružných stezek, ale taky koronaviru dnes Rychlebské hory nabývají na známosti. Do Račího údolí nebo na stezky pro horská kola v Černé Vodě jezdí lidé z celého Česka. Region, kde lišky dávají dobrou noc a oblohu nekazí světelný smog, patří k nejzajímavějším v Česku.

Cesta do Javornického výběžku zabere z opačného koutu republiky několik hodin, na jejím konci ale návštěvníky čeká nádherná krajina, čistá příroda a především mnohonásobně méně lidí než v turisticky populárních Krkonoších nebo na Šumavě. Leckdo už něco zaslechl o Bílé Vodě, kterou zpopularizovala spisovatelka Kateřina Tučková svým stejnojmenným románem. Nebo o legendární secesní Tančírně v lesích, tu dali dohromady nadšenci a místní samospráva. Na Rychlebských stezkách se najdou i fanoušci horských kol.

Ačkoliv počet návštěvníků oblasti zhruba 20 kilometrů od Jeseníku prokazatelně stoupá, na rozdíl od dalších českých hor je stále na snesitelné úrovni i během jinak vytížených červencových svátků. Rostoucí popularitu regionu potvrzují také čísla Českého statistického úřadu. Zatímco v roce 2012 se na Jesenicku ubytovalo více než 103 tisíc návštěvníků, vloni to bylo o 54 tisíc lidí více.

Zajímavá historie zanechala unikátní příběhy

Do "Rychlebek" se vydávají baťůžkáři, rodiny s dětmi, i jednodenní turisté v autech. Podle Kamila Kavky, který vede iniciativu positivJE, výběžek u polských hranic vyhledávají především aktivní sportovci, zapomenout se nesmí ale ani na návštěvníky lázní Jeseník a Lipová. Průměrně zde lidé stráví více než čtyři noci.

Regionem ležícím v bývalých Sudetech prochází česko-polská hranice a zároveň historická hranice Slezska. Po staletí Rychlebské hory oddělovaly české země a polské Slezsko, později v rámci uspořádání po prusko-rakouské válce připadla část právě německému státu.

"Pohoří osídlené převážně německy hovořícím obyvatelstvem tvořilo po roce 1918 hranici mezi nově vyhlášeným Československem a Německem," píše Pavel Macháček ve své knize Fenomén Rychlebské hory. S okupací Sudet přišlo opět do německé správy a po druhé světové válce pak byla velká část původního německého obyvatelstva vysídlena, čímž zanikla také řada vesnic. Právě souběh dějin zde zanechal řadu zajímavých otisků, ať už se jedná o hmotné památky nebo unikátní příběhy.

V posledních letech se místní snaží jednotlivá místa pozvednout a přilákat tak další návštěvníky. Propagaci dělá Jesenicku i hudebník a ilustrátor Jaromír Švejdík alias Jaromír 99, který pochází z Jeseníku. Jeho komiks o výpravčím Aloisi Nebelovi se odehrává právě v Rychlebských horách. V roce 2011 jej zfilmoval režisér Tomáš Luňák v hlavní roli s Miroslavem Krobotem.

Do regionu se stěhují i lidé z dalších koutů Česka

"Dobrou práci odvádí Jeseníky - sdružení cestovního ruchu. Taky někteří aktéři cestovního ruchu - například Rychlebské stezky v okolí Černé Vody, Priessnitzovy léčebné lázně, Tančírna v Račím údolí, Lesní bar v Horní Lipové, Chata Jiřího na Šeráku, zlatokopecký skanzen ve Zlatých Horách, Rejvíz a další," vypočítává Kavka.

Sám se do rodného kraje vrátil po 15 letech strávených v Praze, kde pracoval jako manažer v nadnárodní společnosti. V roce 2017 pak založil iniciativu positivJE, zveřejňující příběhy úspěšných místních rodáků i aktivit. "Výhodou našeho regionu je jeho pestrost. Řekněme komerčněji zaměřené Jeseníky, romantické Rychlebské hory, jsou tu nějaké zámky a zříceniny, spousta prostoru pro aktivní dovolenou, zlepšuje se infrastruktura pro rodiny s dětmi, byť obrovsky chybí krytý bazén nebo aquapark," vyjmenovává.

Rychlebské hory před více než dvaceti lety očarovaly také rodáka z jižní Moravy Pavla Horníka. Poté co se do zapadlého kraje republiky přestěhoval, začal jednotlivá místa poznávat jako lesník pěšky a později i na horském kole s přáteli.

Více než zpevněné cyklostezky jej však bavilo vést kolo po nerovných cestách zarostlých houštím. A když v roce 2008 navštívil Wales a tamní trailová centra pro horská kola, rozhodl se, že je vystaví i ve své domovině. Dnes provozuje s přáteli v Černé Vodě Rychlebské stezky - traily pro horská kola, jejichž věhlas se rozšířil i za hranice Česka.

Stezky pro horská kola, které překračují hranice

"Jezdí k nám lidé z celé Evropy. Podobné stezky jako ty naše najdete spíše v Kanadě než ve střední Evropě. Velkou pozornost našim trasám věnují v poslední době i zahraniční média. Fungujeme už téměř 14 let a návštěvníků neubývá, tak snad je šance, že to bude tak i pokračovat," říká Horník. Ročně k nim zavítají tisíce lidí. "V okolí stezek je dnes více než tisíc lůžek a v sezoně bývají kapacity z velké části zaplněny," ilustruje.

Původní tým čtyř nadšenců se rozrostl o další zaměstnance a desítky dobrovolníků. "Na stezkách pracujeme deset měsíců v roce," popisuje Horník.

Během pandemie postavili díky sbírce na Hithitu dva nové traily, přispělo na ně více než tisíc bajkerů. "Jedná se o unikátní trasy, které nabízí kombinaci rychlebských velkých kamenů, dřevěných modřínových lávek a taky rychlejších flow sekcí. Takovou pestrost a porci zábavy dosud žádný náš trail nenabídl. A zároveň žádný nebyl tak řemeslně náročný a pracný. Polský časopis Bikeboard Jestřába vyhlásil jako Trail roku," vypočítává zakladatel stezek.

Kromě toho přibyl Dětský výukový trail a spolek obnovil také tréninkové trasy u Základny, tedy výchozího bodu stezek, kde lze nabrat síly, kempovat, koupit si jídlo nebo si kolo opravit.

Věhlasné stezky fungují především díky dobrovolným příspěvkům od návštěvníků, financím partnerských organizací a prodeji služeb na jejich Základně v Černé Vodě. "Díky provozu Základny jsme dosud nezhynuli. Hlavní díl nákladů se kryje ze zisku z provozu služeb na Základně a z dobrovolných příspěvků od bajkerů, jde o takzvané trailovné. Pouze malá část je z darů od větších sponzorů či z příspěvků od obce nebo kraje, jednoduché to ale rozhodně není," přiznává Horník.

Malebné Račí údolí s Tančírnou

Snadná nebyla ani záchrana dnes znovu slavné secesní Tančírny v malebném Račím údolí. Tu nechal postavit na začátku 20. století vratislavský biskup kardinál Georg Kopp na místě zbourané parní pily. Místo bývalo významným centrem společenského života, fungovala zde výletní restaurace, pořádaly se zábavy. Do roku 1954 patřila Tančírna církvi, poté ji zabral stát a následující desetiletí měnila majitele.

V 90. letech chátrala a hrozilo její zboření, místní nakonec uspořádali řadu benefičních akcí na záchranu památky. Rekonstrukce objektu, který koupila obec Bernartice, začala v roce 2014 a o rok později se opět Tančírna otevřela. Dnes kulturní památku navštíví okolo 20 tisíc lidí ročně.

"Snažíme se lákat nejen přespolní, ale zvyšovat i zájem o kulturu u místních. Vcelku se nám to i daří a místní začínají Tančírnu považovat za kulturní perlu Rychlebských hor," vypočítává Jurčík.

Do Tančírny si lze zajít i na koncert Lenky Dusilové či Tata Bojs. "Čím dál více k nám kvůli těmto koncertům jezdí lidé z dalekých velkých měst, aby své oblíbené umělce viděli v takto exkluzivním prostředí. Často je to také inspiruje k návštěvě regionu na celý víkend. Naše koncertní a vernisážové nedělní akce v 15 hodin navazují na prastarou tradici a umožňují návštěvníkům i kapelám ještě stihnout večeři například doma v Praze," dodává.

"Stačí odbočit kousek z vytyčené trasy"

Během popojíždění krajinou Rychlebských hor si nelze nevšimnout rostoucí nové výstavby a řady opravených domů. Představa o bohem zapomenutém kraji v Sudetech, odkud všichni raději odcházejí, tak při návštěvě bere za své.

Podle Kavky bude popularita Rychlebských hor v dalších letech ještě narůstat. "Některým místním se to nebude možná líbit, ale unikátnost místa, kulturní život i hlad po stoprocentní přírodě budou lákat další a další návštěvníky," tvrdí.

Oslovení místní se ale shodují, že turisté, kteří vyhledávají samotu, budou mít pořád kam jít. "Stačí odbočit kousek z trasy našich stezek a o pár set metrů dál nikoho nepotkáte. Stejné je to u všech turistických atraktivit v regionu. Lidé se soustřeďují na několika lokacích, ale nevyplňují prostor hor. Mám rád Vysoký kámen, Šafářovu skálu, Nýznerovské údolí," vyjmenovává Pavel Horník.

Kamil Kavka by zase doporučil návštěvu rozhledny na Borůvkové hoře, Obří židle na Lánském vrchu a Priessnitzovy lázně. Míst, kam se vydat oddechnout si od lidí i všemožných ruchů, je ale v Rychlebských horách více než dost.

 

Právě se děje

Další zprávy