"Jsem Bask," říká průvodce Igor, který se narodil v San Sebastianu, ale od dětství žije ve Vitorii-Gasteiz, hlavním městě Baskicka. Vyslovuje to s hrdostí, která byla Čechům naposledy vlastní někdy v dobách národního obrození. Baskové jsou totiž považováni za praobyvatele Pyrenejského poloostrova a dost možná i evropského kontinentu. Podle lingvistů je baskičtina nejstarším živým jazykem v Evropě.
První slova napsaná v baskičtině pocházejí z 1. století před naším letopočtem, ale její původ je ve své podstatě záhadný, protože nemá nic společného s žádným jiným jazykem. Odhaduje se, že řečí stále mluví asi 750 tisíc lidí, a alespoň trochu baskicky umí 62,4 procenta lidí žijících v baskické autonomní oblasti. Jazyk je to složitý, rychlý a velmi obtížně se učí. Mezi místními se říká, že se ďábel sedm let snažil naučit baskičtinu a pak to vzdal.
Přestože baskičtina v polovině 20. století upadala, Basky utlačoval španělský diktátor Franco, kterému se nelíbila myšlenka regionální rozmanitosti, dnes se v regionu oficiálně používá a je i úředním jazykem.
Země, která přitahuje umělecké duše
Spisovatel Ernest Hemingway ve svém románu z roku 1926 I slunce vychází napsal, že když tento kus země objevil, nechtělo se mu už nikdy odejít. Venkov, města a lidé se stali součástí jeho života a námětem mnoha povídek, dopisů a článků. Spisovatele uchvátilo jídlo a víno, býčí zápasy, baskická hra pelota, moře a rybaření. Po celý svůj život se vracel do Paříže, Madridu a do této konkrétní části Španělska, kde navázal celoživotní přátelství. Na jeho počest dokonce vznikla Hemingwayova trasa Baskickem.
Režisér Orson Welles natočil v roce 1955 pro BBC dokument s názvem Země Basků. Snímek zkoumal aspekty baskické kultury, lovu velryb a také dovedností a vlnu emigrace do Ameriky. Mnoho pastýřů totiž odešlo do různých částí USA, Argentiny a dalších částí amerického kontinentu. Někteří se usadili, jiní se ale vrátili do převážně venkovských částí Baskicka, kde si za peníze vydělané v zámoří postavili domy.
Baskicko je zemí horalů a prvních lovců velryb. Vědkyně Selma Huxleyová se zaměřila na málo známé baskické expedice na Terra Nova, dnešní atlantické pobřeží Kanady, během 16. a 17. století. Do Basků se zamilovala natolik, že jim obětovala léta, kdy hledala a studovala tisíce rukopisů v přibližně 40 archivech. Baskové hráli důležitou roli v kolonizaci Nového světa, plavili se společně s conquistadory a jako jedni z prvních využívali velrybářské oblasti Biskajského zálivu a lovili tresky u Newfoundlandu.
Květ slunce a baskická keramika
Při procházce po baskických uličkách si návštěvník všimne, že si místní na dveře věší rostlinu podobnou slunečnici. Jedná se eguzkilore, což v baskičtině znamená květ slunce. Je to suchý květ pupavy bezlodyžné, která roste na slunných a skalnatých úbočích hor. V baskické mytologii představuje slunce ochránce před zlými duchy a bouřemi. Eguzkilore je symbolem síly a odhodlání Basků, kteří v historii čelili mnoha výzvám, ale dokázali si zachovat svou jedinečnou kulturu a tradice.
Jeden takový květ visí i na dveřích starého hrnčířského domu nedaleko Vitorie-Gasteiz, kde před lety Blanka Gómez de Segura založila Muzeum baskické keramiky. Ke staré keramické dílně je připojená přes 300 let stará pec, která už dnes tvoří jen jeden z artefaktů muzea. Je tak dalším oknem do baskické historie. Zdejší keramické nádoby nejsou skoro vůbec zdobené, baskické ženy v nich v minulosti přenášely vodu na hlavě, stejně jako to známe u Afričanek.
"Agur," říká španělská keramička Blanka svému vnoučeti, když do dílny přinese čerstvě sesbíraná vajíčka. Agur znamená v baskičtině "Ahoj". Stará keramická dílna je pravým baskickým domovem.
Baskicko, kulinářský ráj
I gastronomie pochopitelně tvoří důležitou součást každodenního života Basků. Baskicko je, co se týče jídla, pravděpodobně nejvýznamnější turistickou destinací ve Španělsku. Jeho rozmanité kulinářské speciality vznikají směsí přímořských a horských kultur s moderní špičkovou kuchyní. Michelinských kuchařů tu najdete přes dvacet.
Nejznámnější jsou ale stejně pintxos, španělsky pinchos. Tohle malé jídlo najdete ve většině místních restaurací a barů. Ale pozor, přestože si to mnozí lidé myslí, pintxos a tapas nejsou totéž. Tapas jsou talířky s jídlem, ale pintxos jsou malé chlebíčky na jedno či dvě kousnutí a obvykle drží pohromadě pomocí párátka.
Pintxos bývají vystaveny za sklem na barech. Neexistují žádná přísná pravidla pro to, co může tento pokrm obsahovat, najdete v něm maso, zeleninu i mořské plody. Turisté si specialitu dávají místo oběda nebo večeře. Místní je konzumují postupně. Nezůstávají v jednom baru, ale během večera jich navštíví několik. V každém si dají nějaké pintxos a třeba sklenku txakoli neboli "čakolí", což je jemně perlivé, velmi suché bílé víno s vysokou kyselinkou a nízkým obsahem alkoholu.
Baskicko zahrnuje širokou škálu krajin od pobřeží podél Biskajského zálivu přes strmá úzká údolí až po úpatí a hřebeny Pyrenejí. Baskové se mohou - navíc v porovnání se Španěly z jihu - zdát poněkud chladní a uzavření - jedno z jejich přísloví, ale prozrazuje, že tak možná působí jen na první dojem: "Štěstí je jediná věc, kterou můžeme dát, aniž bychom ji měli."
