reklama
 
 

Vágner: Žralok? Pro zábavu bych ho nelovil, jen pro vědu

31. 7. 2015 18:45
Na rybaření je nejlepší ta svoboda, tvrdí milovník ryb Jakub Vágner. Rybaření je podle něho světový fenomén, ve kterém jsou Češi na sportovním poli velice úspěšní.

Kdesi ve Středočeském kraji je malá vesnička Zahrádky. Kousek od ní se nachází malé rekreační místo Rybí Zahrádka. Tam, jak už název napovídá, je rybník a v něm ryby. A kde jsou ryby, tam je i známý rybář Jakub Vágner.

Rybí Zahrádka je ospalá lokalita, která je sevřená pásem lesa. O místo se stará skupina rybářských nadšenců právě pod záštitou Jakuba Vágnera. Vysazují zde výstavní kousky ryb, nejen pro sportovní rybáře. A právě sem se přijela podívat parta novinářů, kteří se rozhodli strávit den tak trochu jinak.

Sedíme s Jakubem na lavičce a pozorujeme hladinu rybníka. Tohle není Amazonka. Žádné hladové piraně, nekonečný tropický liják, komáři a hladoví predátoři. Tohle je malý, český rybníček s klidnou hladinou, kterou sem tam rozčeří nějaká ta menší rybka. Možná trochu nuda. Jakub však vypadá spokojeně, jde vidět, že ten klid si vyloženě užívá.

„Je to prostě souznění s přírodou. Chytat velké ryby, vzácné ryby je super. Je to však až druhotné. Když člověk chytá dlouho, přijde nakonec na to, že nejlepší je na rybaření ta svoboda. Najednou si nemusíte dělat starosti. Vypnete hlavu, nemusíte myslet na to, co je před vámi,“ vysvětluje Vágner. A starosti si skutečně dělat nemusí, rybník se ani nepohne, přestože jsou v něm uměle vysazení kapři, štiky, jeseteři i vyza velká. A to není drobeček. Některé kousky těchto ryb měří přes dva metry a váží i šedesát kilo.

Zdá se, že tento rybníček ještě vylovený není. A ty ostatní? „Samozřejmě mám tu pár skrytých tipů, velkou štiku nebo sumce. Ten je mimochodem pro mě taky králem českých rybníků. Jsou zde sumci, kteří mají okolo sta kil, a to je na české poměry pořádný úlovek. Ale v Česku jdu už spíše po místních legendách, po těch skutečných rybích mohykánech,“ říká Jakub.

Sólokapr, ale opravdový

Mezitím jednomu z našich kolegů začne brát. Několikakilový macek. Tomu se říká chytit sólokapra. Ale co je tradiční česká ryba v porovnání s takovým žralokem. Kapra koneckonců známe všichni, ať už v té živé, či smažené formě s bramborovým salátem. Tedy všichni kromě Jakuba. 

„Ryby, které chytám, jsou zkrátka tak velké, že by se mi nevešly na pánev. Navíc jsou to poměrně staré kusy. Když bych zabil sumce, který je padesát let starý, tak je to v mém životě něco, co už nedokážu nahradit. Samozřejmě nemám nic proti tomu, když si někdo své úlovky na té pánvi udělá,“ vypráví Jakub. Vánoce u Vágnerů se však musí obejít bez přítomnosti tohoto českého šupináče.

Mezitím nám zase bere. Teda dalšímu z kolegů, já zatím nechytil ani mřenku. Prý je to další nádherný jeseter. Pozoruji hladinu a čekám –  na něco fakt velkého. Třeba na toho žraloka. Kdoví, jak se chodí s prutem na žraloky.

S prutem na žraloky

Ulovit něco velkého před kamerami Discovery Channel, to musí být lákadlo na holky jako hrom. Zvláště, když vás kamera zabírá v okamžiku, kdy jako lovec číháte na svou kořist, tvář máte bičovanou deštěm a brodíte se po pás ve vodě, ve které žijí tisícovky hladových piraň. To se s tou mou mřenkou tady na chalupě ve středních Čechách nedá srovnat. Alespoň jsem v bezpečí. Když vás kousne piraňa, tak máte o zábavu postaráno.

„Piraňa mě samozřejmě kousla. Mojí hloupostí. Ty zuby jsou pořádně ostré. Ale prvních pár sekund nic necítíte. Je to, jako když vám žralok ukousne nohu. V ten první moment to ani nezaregistrujete. To bolí až po chvíli. Stejně jako když mi piraňa ukousla kus bříška na prstu. Přitom piraně nejsou moc nebezpečné. Pokud nekrvácíte, tak můžete plavat i v místech, kde je tisícovka piraň. Ony si vás nevšimnou,“ vypráví svou příhodu Jakub.

A jestli by si troufl jít s prutem na žraloky? „Určitě. Žraloci jsou ale za poslední roky hodně decimovaní. Pro zábavu bych je nelovil, pro vědecké účely, kdyby mě o to někdo požádal, tak ano,“ dodává Jakub.

Co Čech, to rybář

Skoro to vypadá, že v Česku mají s rybařením určitou zkušenost všichni. A Jakub potvrzuje, že Češi jsou opravdu národem rybářů. Při pohledu na můj rybářský prut to tedy znamená, že buď nejsem Čech, nebo ryby prostě nemám v krvi. A přitom kousek ode mne právě vyskočila vyza velká. Jakub bere prut a už ji má. Naštěstí pro mě, i jemu pláchla.

Prostě se někdy nezadaří. A to i těm největším. „Zájmová skupina rybářů je tak deset procent z populace. Rybaření přitom není český, ale světový fenomén. V Japonsku například rybaří čtyřicet milionů lidí. Není v Evropě národ, který by přitom nerybařil. Ať už více, či méně, všude je obliba zhruba stejná. Je však pravda, že Češi jsou na sportovním poli velice úspěšní,“ dodává na závěr Jakub.

A mezitím se v klidné hladině odráží paprsky zapadajícího slunce. Vůni stojatých vod českých rybníků doplnila vůně grilovaného masa. Je čas odložit pruty, navijáky i sítě a jít se na další boj posilnit. Na rožni se však nepřipravují dnešní úlovky. Ty jsme vypustili zpátky do rybníka.

autor: David Kohout | 31. 7. 2015 18:45

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama