Rozhovor - Ben Cristovao vydal před pár dny svoji třetí desku Made In Czechoslovakia. V plnění snů ho hodně podporuje rodina, které se snaží věnovat co nejvíc ze svého volného času. V rozhovoru vzpomíná také na dětství, které kvůli exotickému vzhledu nebylo vždycky jednoduché.
Aktuálně.cz: Začátek roku byl pro tebe hodně pracovní. Zvládáš nějaký odpočinek?
Ben Cristovao: Mám teď opravdu hodně práce, takže si nemůžu dovolit během týdne jen tak někam zmizet, i když bych rád. Jedním z mála způsobů, jak teď odpočívám, je třeba sauna po náročném tréninku. Snažím se alespoň takhle relaxovat.
Ben Cristovao
- Narodil se 8. června 1987 v Plzni
- Jeho otec pochází z Angoly, matka je Češka
- Profesionálně se věnoval snowboardingu
- V roce 2009 se probojoval do finále Česko Slovenské Superstar, skončil na 7. místě
- Debutoval v roce 2010 albem Definitely Different
- Deska Made In Czechoslovakia je jeho třetím albem
A.cz Řekl bys o sobě, že jsi workoholik?
Určitě ne. Spíš naopak. Jsem člověk, který má rád pohodlí, ale mám taky rád věci dotažené do dokonalosti. Chci, aby to, co dělám, mělo perfektní výsledek. Pokud je třeba, dokážu být vzhůru klidně do šesti do rána, jen abych dodělal co nejlíp to, co musím. A to ať už jde o text písně, klip, jeho stříhání, nebo řešení nějakého jiného projektu. Snažím se dotáhnout věci do dokonalosti. Potřebuji ale ten prvotní signál, který mi řekne, že teď už do toho musím jít naplno. Mám rád pohodlí, rád si čtu, trávím čas s rodinou a nejsem blázen, který by chtěl celý život jenom pracovat.
A.cz: Na svých profilech na sociálních sítích často vkládáš fotky a videa mladšího brášky. Vnímá nějak, že má slavného sourozence?
Vůbec nijak to nevnímá a neřeší a myslím si, že to je jenom dobře. Sláva samotná je pro mě hrozně zvláštní věc a řekl bych, že do určitého věku by ji děti neměly vnímat vůbec. Když spolu jsme někde venku a někdo se chce se mnou třeba vyfotit, tak se pak zeptá: „To je kamarád? Vy se znáte? A odkaď se znáte?“ Nikdo mu to zatím nijak nevysvětloval a ani není proč. Důvod, proč vkládám jeho videa a fotky na Facebook nebo Twitter, je ten, že chci, aby lidi věděli, že je jedno, co děláte, rodina je vždycky hrozně důležitá. I kdybyste měli sebemíň času, musíte si ho na sourozence nebo rodiče prostě udělat. Sleduje mě spousta mladých lidí, chci jim tím připomenout, že mít rodinu fakt super.
A.cz: Máš představu, co ho bude bavit, až vyroste?
Ve svém životě jsem si zkusil všechno možné. Závodně jsem se věnoval tenisu i snowboardu, tancoval jsem, dělal jsem překladatele i v marketingové agentuře. Ať bude dělat cokoliv, budu ho podporovat a budu tady pro něj. Rozhodně bych ho k ničemu netlačil. Najde si cestu sám – ať už to bude sport, hudba nebo cokoliv jiného. Důležité je, aby byl otevřený různým možnostem, to ho myslím naučím díky tomu, jaký jsem já.
A.cz: Rodina je pro tebe hodně důležitá, co říkali na tvoje rozhodnutí zapojit se do projektu Nahá celebrita?
Máma je těmhle věcem hodně otevřená. Chápe uměleckou stránku věci a její podstatu. Byla na mě pyšná a z toho jsem měl velkou radost. Mohla mi klidně říct, že jsem se kvůli tomu nemusel svlíkat, ale naprosto rozumí tomu, proč jsem to udělal. Ví, že pokud chce člověk oslovit mladé lidi, musí zkusit něco extravagantního. To mě moc potěšilo.
Slovo negr používám záměrně, abych lidi přesvědčil, že to je něco normálního. Věřím, že když z toho slova udělám příjemnou a normální věc, nebudou se mi tím slovem snažit ublížit.
A.cz: Nepřemýšlel jsi nad tím, že to je risk, jít do takové kampaně před vydáním nové desky?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Prošel jsem si už hromadou věcí v marketingu, takže jsem nečekal, že by to mělo nějakou negativní vlnu. Lidi dokážou oddělit artistickou stránku od věcí jako tahle.
A.cz: V běžné komunikaci i textech často směrem k sobě používáš slovo negr. Setkal ses někdy s rasismem?
Od školky a školy jsem se s tímhle střetával. Nedá se říct, že šlo přímo o rasismus, jsou to děti, které vnímají něco nového, neznámého a já byl jeden z prvních mulatů, které poznaly. Jediný, kdo mi v té době pomohl nebýt vnímaný až tak exoticky, byl Rey Koranteng, který byl v televizi téměř každý den. Proto si lidi řekli, že jsme inteligentní a můžeme normálně fungovat. Děti byly třeba sprostý, vymýšlely básničky a tak. Ale jak jsme vyrůstali, naštěstí se tohle vytrácelo a na gymplu jsem už neměl žádný problém. Přicházejí ale další lidi, třeba si vyberete klub v horší části Prahy, kde se můžou objevit i skinhedi.
A.cz:Napadli tě někdy?
Když mi bylo osmnáct, tak jsme dostali strašnou nakládačku na narozeninách mojí bývalý přítelkyně. Jeden týpek mi tam, ještě než se do nás pustili, řekl, ať si kleknu na kolena a řeknu, že se stydím za to, že jsem negr. Na to se můj kamarád Petr rozběhl a dal tomu týpkovi největší ránu pěstí, jakou jsem kdy viděl. Spustila se rvačka, kde jsme dostali hrozně nařezáno a až příjezd policie nám zachránil život, bez legrace. Tahle zkušenost mě poučila, že to tu bude pořád. Je to normální, exotický lidi vždycky vyvolají závist nebo podivení nad tím, že jde o někoho nového. Slovo negr používám záměrně, abych lidi přesvědčil, že to je něco normálního. Věřím, že když z toho slova udělám příjemnou a normální věc, nebudou se mi tím slovem snažit ublížit. Když mi dneska někdo řekne negře z jakéhokoliv úmyslu, nemám s tím problém.
A.cz: Je podle tebe tohle chování lidí horší v menším městě než v "kosmopolitní" Praze?
Záleží na výchově, každý člověk má různé zkušenosti. Někdo má špatnou zkušenost s černochy, jiný s Romy, někdo zas s Asiaty. Od toho se odvíjí, jak se ta daná společnost chová. Praha je hodně multikulturní, je tu hodně cizinců, proto se tu lidé dokážou nad barvou pleti asi o něco více povznést.
A.cz: Vrátíme se zpět k albu. Mohl bys mi říct, jestli je píseň Postel o konkrétní dívce?
Tu jsem psal v určitém období života, text je složený z několika životních zkušeností. Nejde o zážitek s jedním člověkem, je to hodně nadnesené. Ta píseň je o dokonalém chlapovi, což já určitě nejsem. Je to poskládané z několika momentů. Songy celkově jsou vždy o tom, co jsem zažil, ale vždy z vícenásobných zkušeností.
A.cz: Jak jsi na tom vlastně teď s holkami?
Momentálně nikoho nemám a ani mít nemůžu. Nemám stabilní život, abych se jí s čistým svědomím mohl podívat do očí a říct, že je všechno v pohodě a budeme spolu. Jezdíme na vystoupení, jsme mezi lidma, žijeme hodně bohémský život. Nebylo by ideální mít teď životního partnera, k tomu se dostanu třeba až za čtyři roky. Vztahy berou hrozně moc energie, musíš mu věnovat čas a po několika letech, kdy se s tím druhým pochopíte a podporujete se, se ta energie vrací.
