Jenže: o grotesku nešlo. Takhle z nejpřísněji střežené věznice Mírov unikal Jiří Kajínek, na doživotí odsouzený za dvojnásobnou vraždu.
Bylo 29. října 2000 kolem šesté večer.
Případ, který dodnes rezonuje ve společnosti, si připomíná 25 let. Mnohé se za tu dobu změnilo, z prakticky neznámého vraha se stal nejslavnější vězeň a původně na doživotí odsouzený Kajínek už je dávno na svobodě po diskutabilní milosti, kterou mu v roce 2017 udělil tehdejší prezident Miloš Zeman.
Jak to udělal
Recividista Kajínek v květnu 1993 zastřelil podle policie v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše. Navíc těžce zranil Pokošova mladšího bratra Vojtěcha, který se stal klíčovým svědkem. Kajínka zadrželi v únoru 1994 a v červnu o čtyři roky později mu Krajský soud v Plzni vyměřil doživotí.
S plánem na útěk mu pomáhal další doživotně odsouzený vězeň Martin Vlasák, který s ním na cele hrál naoko šachy. Mělo se za to, že Kajínek mezitím pravděpodobně speciální diamantovou strunou přeřezal mříže v okně. Teď to ale popřel. "Žádnou diamantovou strunu ani nic takového jsem neměl. Už proto, že tou by se to řezalo dlouhé hodiny. Na tom Mírově je všechno strašně slyšet, tam nemůžete vzít normální list pily a začít řezat, protože to prostě půl hradu slyší, že někdo řeže mříže," řekl v čerstvém rozhovoru pro iDnes.cz.
Pomocí vlasce pak přehodil na hradby lano spletené z roztrhaných prostěradel a provázků používaných na výrobu žaluzií. Na konci lana byla kotva vyrobená z pelesti postele, která se zachytila za zábradlí na hradbách. Druhý konec lana přivázal Kajínek za mříž v okně cely. Po laně přeručkoval na deset metrů vzdálené hradby, které od vězeňské budovy dělil pět až osm metrů široký příkop. Poté se spustil dolů po druhém laně, které měl u sebe.
Dobrodružství skončilo
Po Kajínkovi pátraly od jeho útěku tisíce policistů. Vznikl speciální tým odborníků z celé republiky, v němž pracovali elitní kriminalisté, analytici a pátrači. Kajínkův pobyt na svobodě, který provázel enormní zájem médií, skončil po 40 dnech 8. prosince 2000. Byl dopaden Útvarem rychlého nasazení v jednom z bytů panelového domu na sídlišti Velká Ohrada v Praze 5. Byl sice ozbrojen, ale zásah se údajně odehrál tak rychle, že zbraně nestihl použít. Příslušníci komanda se spustili na lanech ze střechy domu k oknům bytu v pátém patře, kde se Kajínek schovával. Okna rozbili, vhodili do bytu akustické rozbušky a uprchlíka zneškodnili.
Kajínka ve svém bytě ukrývala manželka jednoho z jeho mírovských spoluvězňů, orlického vraha Ludvíka Černého. Manželka dalšího z odsouzených v případu orlických vražd, Daniela Chodounská, bydlící ve stejném domě, se pokusila přeřezat lano, na němž se spouštěl jeden z policistů.
Ačkoliv se v médiích několikrát objevily informace o nových důkazech, údajně zpochybňujících Kajínkovu vinu, byl verdikt plzeňského krajského soudu v odvolacím řízení opakovaně potvrzen. Mimo jiné Nejvyšší soud v roce 2001 odmítl stížnost tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Rychetského pro porušení zákona, bez úspěchu skončila i ústavní stížnost jeho nástupce Jaroslava Bureše. Naposledy odmítl v srpnu 2016 Ústavní soud Kajínkovu stížnost, kterou se domáhal obnovy řízení.
Romantický zločinec
Díky značnému mediálnímu zájmu po útěku z Mírova se objevily nové svědecké výpovědi. Útěk vyvolávající romantické představy mu zajistil i početný zástup příznivců. V roce 2010 měl premiéru film natočený na motivy jeho příběhu. Kajínek se z vězení pokoušel dostat nejen útěkem či snahou o obnovu řízení, ale i cestou prezidentské milosti, Václav Havel ani Václav Klaus mu ji ale neudělili. Se svou žádostí Kajínek uspěl až u Miloše Zemana.
Z vězení Kajínek vyšel 23. května 2017, za mřížemi tak kvůli vraždě u borské věznice strávil přes 23 let. Milost pro Kajínka, podmíněná tím, že se sedm let nedopustí trestného činu, vzbudila negativní reakce. Před zvolením totiž tehdejší prezident Miloš Zeman řekl, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů.
"Pan prezident absolvoval celou řadu schůzek s odborníky, například z řad policie. Vyhodnocoval celou záležitost a rozhodl se učinit tento krok na základě argumentů, které slyšel," obhajoval po Kajínkově propuštění prezidentskou milost jeho tehdejší mluvčí Jiří Ovčáček.
Později se Zeman vyjádřil, že další takovou milost by už neudělil. Ještě v roce 2013 Zeman tvrdil, že podporuje obnovu procesu, nikoli amnestii, později ale uvedl, že Kajínek je podle něj ve vězení dlouho a existují důvodné pochybnosti o jeho skutečné vině. Po propuštění se Jiří Kajínek stal svého druhu celebritou, což také vyvolává kritiku.
