Praha – "Byla to velmi přísná žena, náročná na své poddané i zaměstnance, což zajisté často vůči ní vyvolalo negativní emoce," říká o uherské hraběnce Alžbětě Báthory, od jejíž smrti uplynulo 400 let, historička Tünde Lengyelová. Ta je přesvědčená, že její zločiny jsou jen legendou.
Kdo opravdu byla Čachtická paní a kde se vzala historka o masových vraždách, kterých se měla dopustit na stovkách svých poddaných? Přečtěte si rozhovor s odbornicí na raný novověk, autorkou řady publikací a také jednou z poradkyň filmu Bathory režiséra Juraje Jakubiska.
Alžběta Nádašdy rozená Báthory
- narozena 7. srpna 1560 (Nyirbátor)
- byla vdaná za Františka Nádasdyho, se kterým měla pět dětí (přežila ho o deset let)
- uherská hraběnka přezdívaná Čachtická paní se proslavila legendou o masových vraždách mladých dívek
- měla vraždit pro své potěšení a koupat se v krvi svých služek
- po dlouhém mučení přiznali její nejbližší poddaní vinu a byli odsouzeni k trestu smrti
- hraběnka byla vězněna po čtyři roky na Čachtickém hradě, kde také 21. srpna 1614 zemřela
Aktuálně.cz: Jak vypadala doba, ve které Báthory žila?
Tünde Lengyelová: Celý svůj život prožila v období, kterému vládla válka. Uhersko bylo rozděleno, velká část byla okupována Turky a v letech, během kterých neprobíhaly přímé vojenské operace, byly časté menší výjezdy vojenských skupin (obou znepřátelených stran) za účelem rabování. Obě strany totiž trpěly nedostatkem zásobení potravinami a namísto žoldu si přilepšovaly loupením.
Zároveň byly všude patrné znaky války – epidemie, vypálené vesnice, neobdělaná pole, nedostatek potravy. Výrazně poklesl i počet obyvatelstva, některé části krajiny se vylidnily i v důsledku emigrace před hrozbou Turků. K tomu všemu se přidružila léta neúrody – obecně lze říci, že to byly opravdu těžké časy.
A.cz: Život hraběnky je opředen řadou legend a mýtů. Mohou být její činy odrazem tehdejší společnosti?
Legendy o ní se začaly vytvářet více než 110 let po její smrti, na základě knihy jezuity Ladislava Túróczyho (1729). Do té doby se o jejích "zločinech" veřejně nevědělo. To, co se jí připisuje, však ani v tak těžce zkoušené zemi, jakou bylo Uhersko, nebylo možné. Vymahatelnost práva v tomto období nebyla vzorová, ale v žádném případě nemohlo dojít k masovému vraždění.
A.cz: Z čeho tedy čerpají ti, co ji považují za krvelačnou hraběnku?
To jsou právě ty legendy. Pravdou je, že vůči ní bylo vedené vyšetřování (mimochodem s porušením všech právních předpisů), kde se otázky kladly účelově. Svědci vypovídali o tom, co slyšeli, přičemž ve výpovědích je jasně patrné, jak se časem rozšiřovaly jejich vědomosti – první vyslýchaní ještě nevěděli skoro nic, zatímco poslední vyslýchaní po téměř třech letech už měli celkem jiné informace. Skutečně přitěžující výpovědi pocházejí od jejích osobních sluhů, kteří však vypovídali při mučení a byli okamžitě (v průběhu dne) popraveni.
Samozřejmě že je nezabíjela. Dokonce podnikala kroky na jejich ochranu.
Dost přesvědčivým důkazem slaboty obvinění a důkazů je, že navzdory vyšetřování a výpovědím přes tří set svědků se kauza nikdy nedostala k soudu. Tedy nikdy nebyl vynesen rozsudek, navzdory urgenci samotného panovníka, který měl také zájem o majetek, jenž by se v případě prokázání viny mohl zabavit ve prospěch královské pokladny. Internace Alžběty Báthory na Čachtickém hradě byla svévolným a protiprávním aktem palatina Thurza.
A.cz: Je opravdu těžké uvěřit, že by zabíjela vlastní poddané, navíc všem na očích.
Samozřejmě že je nezabíjela. Dokonce máme velmi dobře zachované prameny o tom, jaké podnikala kroky na jejich ochranu – ať už před nájezdními žoldáky, zbojníky, také své poddané ochraňovala "obchodními" výhodami a mohla bych pokračovat. Byla to však velmi přísná žena, náročná na své poddané i zaměstnance, což zajisté často vůči ní vyvolalo negativní emoce.
A.cz: Juraj Jakubisko ve svém filmu zdůvodnil její konec politickým podtextem a snahou ukrást jí majetek. Jak moc byl film historicky věrný?
Juraj Jakubisko má uměleckou licenci, protože nedělal dokument, přesto je blíže pravdě než mnozí autoři, kteří se pasují do úlohy znalců života Alžběty Báthory. Ano, v případě Báthoryové je jasně dokazatelný politický i majetkový podtext a v celém komplotu sehrál Juraj Thurzo hlavní roli.
Jde tedy sice o umělecké dílo, ale jak jsem zmínila, v mnoha faktech se Juraj Jakubisko drží více historie a zdokumentovaných faktů, oproti některým pracím takzvaných historiků (např. Andrej Štiavnický, Tomáš Bednařík).
A.cz: Hraběnce pomáhala jistá kořenářka. Čarodějnické procesy nebyly v této době i oblasti tak časté. Mohla by být přesto Báthory považována za čarodějnici?
Motiv a obvinění z čarodějnictví najdeme v listě čachtického faráře, nenašlo to však pochopení ani zájem u vyšetřovatelů. Pro čarodějnictví by ji totiž nemohli odsoudit ke konfiskaci majetku. Skutečně, v Uhersku se čarodějnické procesy v tomto období vyskytly velmi zřídka, lavina se spustila až po skončení turecké okupace ke konci 17. století a vrcholily zejména v letech 1720 – 1730.
Pokud zbavíme Alžbětu Báthory nánosů legend, je to úplně taková žena, jakých bylo v Uhersku v té době na stovky.
A.cz: Byla tu opravdu šance, že by byla odsouzena, i kdyby ty činy spáchala? Byla přeci jen spřízněná s polským králem Štěpánem Báthorym.
Polský král byl její strýc, ale byl už dávno po smrti. Ale ano, pokud by se jí dokázala vina, mohla být odsouzena, dokonce i k trestu smrti. Stejně tak by mohla být osvobozena nebo omilostněna, jenže k tomu všemu by byl zapotřebí regulérní soud, který se v jejím případě neuskutečnil.
A.cz: Komu připadl majetek? Pokud vezmeme, že její odstranění bylo politické? Vydělal na tom někdo?
Jedním z největších úspěchů v životě této ženy bylo, že jako vdova dokázala ochránit celý obrovský majetek svojí rodiny a bez újmy ho odevzdat třem dětem. To bylo v té době opravdu těžké a ženy-vdovy byly vystavené mnohým nepravostem, zejména ze strany svých příbuzných, často i vlastních dětí.
A.cz: Dožila se 54 let. Není to docela vysoký věk na tu dobu?
Ano, byl to relativně vysoký věk, průměrně se ženy šlechtičny dožívaly kolem 40 let věku.
A.cz: Kde se nacházejí její ostatky? Neměl nikdo potřebu je hledat?
Podle dobových záznamů byla pochovaná tak, jak se patřilo – v kryptě kostela v Čachticích. Snahy o otevření krypty ztroskotaly na technických problémech. Údajně by byla narušená statika oltáře.
A.cz: Jaká to byla podle vás žena?
Přísná, sebevědomá, racionální, s dobrým vzděláním, možná vznětlivá…
A.cz: Co je na hraběnce kromě legend o vraždách zajímavého?
Pokud zbavíme Alžbětu Báthory nánosů legend, je to úplně taková žena, jakých bylo v Uhersku v té době na stovky. Oproti mnohým z nich však nikdy nerezignovala, a když ovdověla a zůstala sama s třemi dětmi, dokázala udržet majetek, vdát dcery a ochránit obyvatele svých panství.
