Bůh je okurka? Češka dobyla New York s „biblí“ o zavařování, kterou doma nikdo nechtěl

Právě recepty se u nás dědí místo svatých textů. Nejsou vytištěné na lesklém papíře, často jsou psané propiskou nebo tužkou – a občas na nich najdete flek od marmelády. A právě v nich se koncentruje rodinná paměť.

„Doma nemáme bibli. Máme jedinečné recepty, které se dědí z generace na generaci a stávají se naší součástí,“ říká na úvod dvaatřicetiletá autorka knihy God Is a Pickle (Bůh je okurka) Šárka Otevřel Camrdová, u které se víra promítla i do jejího osobního života.

Související

26 fotografiíProhlédnout si 26 fotografií

Praha rohlíková. Legendu z Míráku střídá vyladěný párek či svíčková nebo nutella v rohlíku

Knihu o našich dobrotách a tradicích Šárka s fotografem Markem Bartošem totiž původně připravila pouze pro český trh, a když vše měli hotové – koncept, fotografie i strukturu – přišel nečekaný problém. Původní český nakladatel se rozhodl knihu nevydat. Ostřílená editorka a milovnice jídla se však svého snu nevzdala a dílo nakonec nabídla zahraničnímu nakladatelství. A dobře udělala: dnes ho mohou ve vitrínách, policích i výlohách potkat Češi, ale třeba také Newyorčané či Němci. A tak tato barvitá kniha ušla pořádný kus cesty.

Vzpomínky na dětství

Vztah k jídlu a zavařování si autorka nese už z dětství. Vyrůstala na malé vesnici nedaleko Tábora, kde bylo společné jídlo přirozenou součástí dne. „Máma hodně vařila, babička pekla a snídaně i večeře jsme vždycky trávili spolu u stolu,“ vzpomíná. A právě tyhle drobné momenty podle ní vytvářejí vztah k jídlu mnohem víc než kuchařky nebo gastronomické trendy.

Dodnes si například pamatuje jeden obraz z dětství – jak její maminka zavařovala švestkový kompot. „Pamatuju si ty švestky, jak plavaly v láku ve sklenicích, a pak moment, kdy máma otočila zavařený kompot víčkem dolů na kuchyňské lince,“ popisuje. A ještě typičtější byly návštěvy u babičky: „Když jsem od ní odjížděla, vždycky jsem si vezla plnou ošatku zavařenin.“ Nešlo přitom jen o jídlo samotné, ale o pocit péče a rodinného rituálu.

Mrazák na mrtvoly

I proto God Is a Pickle není klasická příručka o zavařování. Recepty v ní sice jsou – od džemů přes omáčky po nakládané okurky – ale mnohem důležitější jsou příběhy lidí. Kniha proto obsahuje portréty různých postav české kuchyně: babiček z vesnic, lidí z paneláků i šéfkuchařů. A fotografie pak zachycují jejich přirozené prostředí: chaty, zahrady, záhony, vyladěné kuchyně, ale i malý byt. „Třeba je tam i moje nevlastní babička, která skladuje devadesát lahví jablečného moštu v obrovském mrazáku. Říkám tomu mrazák na mrtvoly,“ směje se autorka.

Právě babičky jsou v knize jednou z nejdůležitějších postav. Pro mnoho Čechů totiž představují první setkání se zavařováním i domácí kuchyní. Autorku proto dodnes mrzí jedna věc – že nestihla nafotit reportáž s vlastní babičkou. „Dělala úplně skvělé okurky s vinným listem. To byl její malý trik, který jim dával zvláštní chuť,“ říká.

Problém s Bohem? Naštěstí ne

Ačkoli jsou pro Šárku rodinné vazby důležité, rozhodla se přestěhovat do New Yorku – a právě tam u ní nastalo malé prozření. „Až v zahraničí jsem si uvědomila, jak hrdá vlastně na Čechy jsem,“ říká. „Děláme spoustu skvělých věcí, ale nikdo o tom neví. A málokdy si uvědomujeme, kolik toho vlastně umíme. A také kolik toho můžeme předat,“ popisuje. Proto byl její cíl jasný: představit českou kulturu světu prostřednictvím God Is a Pickle – díla s kapku kontroverzním názvem.

„Zpočátku jsem měla trochu obavy, jak bude titul v zahraničí působit. V Americe lidé běžně říkají ‚God bless you‘ nebo mají na dolarech národní motto ‚In God We Trust‘. Tak jsem trochu přemýšlela, jestli to nebude působit příliš provokativně,“ říká. Nakonec se ale ukázalo, že obavy byly zbytečné. „Když jsem ten název přátelům ukázala, většinou se tomu jen zasmáli. Vzali to přesně tak, jak jsme doufali – jako nadsázku,“ dodává.

Překvapivá skromnost

Co stojí za to lidem předat dál, si tvůrkyně uvědomila i kvůli tomu, že jí život v New Yorku nabídl zajímavou perspektivu. Zatímco v Česku je domácí zavařování běžná součást života, v Americe působí skoro exoticky. „Mám pocit, že u nás dodáváme jídlu mnohem větší emoce a váhu, zatímco v Americe je jídlo často jen způsob, jak zahnat hlad. Tamní lidé jsou vždycky fascinováni, že si toho tolik připravujeme doma. Že máme ty spíže plné kompotů, džemů, okurek, zelí – a vše je velmi často domácí,“ doplňuje.

Domácí výroba, sezónnost, práce rukama – to všechno je v době extrémně průmyslově zpracovaných potravin téměř luxus. „Když v Americe vidí něco jako zavařování, přijde jim to hrozně sexy, zatímco Češi to berou jako samozřejmost,“ dodává Šárka, kterou při práci na knize nejvíc překvapila česká skromnost.

„Kam jsme přijeli, lidé říkali: ‚No, tak vždyť tady jenom zavařujeme houby.‘ A pak vytáhli deset druhů zavařenin, všechno dokonale vypiplané. Vůbec to nebrali jako něco extra, ale ono to něco extra je a měli bychom na to být hrdí,“ říká. „Češi jsou podle ní v zavařování skutečně velmi dobří, jen si to tolik neuvědomují. Jsou strašně skromní. Berou to jako něco úplně obyčejného,“ doplňuje. A možná právě proto bylo potřeba, aby o tom někdo napsal knihu.

Provokace i milostný dopis

Ačkoliv je název knihy především mírnou provokací, je zároveň milostným dopisem české kuchyni. Protože když se člověk zamyslí, v jedné sklenici okurek je vlastně všechno: práce, šetrnost, trpělivost, láska i vzpomínky. „Moderní kuchařky jsou skvělé jako inspirace, ale když vám dá recept kamarádčina babička na koláč, který milujete od dětství, je to k nezaplacení. A když ten koláč pak pečete, vždycky si na toho člověka vzpomenete,“ říká.

„V zavařených sklenicích se tak koncentruje potěšení, vděčnost a lidské příběhy, ale také každoroční naděje, že až přijde zima, budeme připraveni,“ uzavírá autorka. A tak možná právě proto se s trochou nadsázky dá česká spižírna přirovnat ke chrámu. A každé otevření sklenice je malým rituálem i návratem do milovaného a nezapomenutelného léta.

Video: Nedokonalý talíř na stůl nepošlu, když mě jídlo nudí, dám ho pryč, říká držitel michelinské hvězdy

Zdroj: autorský text