O tom, že zívání je nakažlivé, se ví již nějaký ten pátek. Přijít na kloub tomu, proč tomu tak je, se rozhodli další výzkumníci, tentokrát z Univerzity v Nottinghamu.
Z jejich zjištění vyplývá, že odpověď na reakci mozku zívajícího je třeba hledat v části zodpovědné za motorické funkce. Ta hraje roli také například u Touretteova syndromu.
Nakažlivé zívání by tak mohlo vědcům pomoci i v porozumění dalším poruchám mozku. Studie byla publikovaná v časopise Current Biology a informaci o ní převzala britská BBC.
Během testování 36 zívajících dobrovolníků vědci zkoumali, co se děje s jejich mozkem. Výzkumníci je rozdělili na dvě skupiny - jedni si zívnout mohli, druzí měli svou touhu potlačit.
Touha po zívání pak klesala s tím, jak pracovala motorická kůra každého člověka, tedy jak byla popudlivá. Georgina Jacksonová, profesorka kognitivní neuropsychologie, která na studii pracovala, uvedla, že jejich zjištění by mohla mít širší využití: "V případě Touretteova syndromu bychom mohli snížit popudlivost a omezit tiky," řekla.
Dlouho se mělo za to, že nakažlivost zívání souvisí s empatií. Podle nejrůznějších studií se v mozku aktivují citová centra a tímto společným chováním se upevňují vazby mezi lidmi. Nejnovější výzkumy však naznačují, že může být všechno jinak.