Miloš Doležal,
hrz
17. 5. 2018 10:25
V literárních kruzích je dnes znám především jako první český překladatel Tarzana či jako bohémský kumpán Jaroslava Haška. Málo na to, jaký pestrý životní příběh a dílo se skrývají za jménem Zdeněk Matěj Kuděj. Právě před sto lety musel ve Vídni předstírat zešílení, jinak hrozilo, že ho polní vojenský soud odsoudí k trestu smrti. V těchto dnech také vychází kniha Kudějových neznámých textů z jeho pozůstalosti. Pod názvem Neklidný zadek mě pálí se skrývá soubor zábavných veršů, povídek z protektorátního času i dosud nepublikované vzpomínky na Haška, Ladu a další postavy české literatury.
Věrný Haškovi až do smrti
Na počátku 20. let se pak oba autoři potkávali na Vysočině, na Lipnici a v širokém kraji pod hradem. A Kuděj byl také jediný český spisovatel, který svému druhovi v mrazivém lednu 1923 přispěchal na jeho pohřeb a pomáhal na Lipnici zařizovat vše potřebné. Byli si podobní plebejstvím, humorem i tuláckým neklidem a doplňovali se jako spojité nádoby. Hašek byl jen o dva roky mladší, zavalitý, vyhledávající společnost a sarkasticky štípavý až bezohledný. Kuděj hubený, vitální, častokrát maskující svoji plachost a jemnost ironií i hochštaplerstvím.
Na obrázku Jaroslav Hašek na toulkách