Památkově chráněný Schwarzenberský statek v Postoloprtech na Lounsku nebyl v minulosti drobným hospodářstvím, má 14 400 metrů čtverečních a zabírá velkou část města. Obklopují ho zdi a definují rozpadající se zemědělské budovy, většinu dvora tak pokrývají cihly a kamení. Investovat do nemovitosti chtělo opravdovou odvahu. "Ježiši, proč jsme to koupili? To je teda otázka. Nevíš Péťo, proč jsme to koupili?," otáčí se Dalibor na svou ženu. "No, možná byste měla vědět, že nejsme tak úplně normální rodina," směje se a dodává, že s vyprávěním musí začít hezky popořádku.
"Byl jsem fotografem pražského magistrátu a zároveň jsem měl svůj vlastní ateliér," vysvětluje Dalibor, který dřív mimo několika dalších projektů fotil třeba celebrity. "Bydleli jsme na Staroměstském náměstí a měli se dobře. Začal jsem ale cítit, že jsem na pokraji vyhoření," líčí muž, který byl v minulosti dvorním fotografem primátora Prahy a ve svém archivu má i snímky dalajlamy nebo Václava Havla. Ve své práci byl úspěšný a po čase se rozhodl, že investuje do nemovitostí na severu republiky. Koupil dům a dva byty, opravil je a pronajal. To ale nestačilo.
"Chtělo to životní změnu a s Petrou jsme vždycky chtěli cestovat." Pořídili si dokonce dodávku a rozhodli se, že ještě než vyrazí na cestu, vloží své peníze do investice, která je v budoucnu uživí. "Já v té době fotil svatby a věděl jsem, že jsou trendy stodoly. Tak jsme začali hledat stodolu," říká prakticky oděný muž s hustým plnovousem. "To mi udělal statek. Dřív jsem byl oholený frajírek, co touží po drahých autech. Nepoznala byste mě," dodává jen tak mimochodem.
Místo světa kus města
Dlouho nic nemohli sehnat. Vše, co se jim líbilo, bylo buď neprodejné, nebo naopak prodané dřív, než se na místo stihli přijet podívat. Pak se na internetu objevila nabídka knížecího dvora v Postoloprtech. "Volal jsem hned realiťákovi, jestli dvůr můžeme navštívit, a on mi odpověděl, že ho k tomu nepotřebujeme: 'Dovnitř se dostanete sami, ale vezměte si mačetu," říkal. Když jsme sem přijeli, zatlačili jsme do brány a dostali se do obří zarostlé džungle," líčí.
Hospodářský dvůr, který čítá sedmnáct polorozpadlých budov, byl jako z jiného století. Vše bylo zarostlé a omšelé. "Byla tu silná atmosféra. Nejvíc nás ale dostala sýpka na obilí, která ani nebyla na webu. Má překrásné klenby a působí jako zámek. Když jsme vylezli ven, říkám: 'Jak to, že to ještě nikdo nekoupil? Peťo, pro tohle musíme udělat všechno,'" popisuje Dalibor den, který shodou okolností připadl na jeho narozeniny a rozhodl o tom, že se stane velkostatkářem. "Já jsem taková víc při zemi, ale jemu už jelo v hlavě, co všechno by se tady dalo dělat, nešlo říct ne," směje se Petra, která je zvyklá na to, že život může mít mnoho různých podob.
Peníze měli, byly ale uložené v nemovitostech, a tak požádali své rodiče, aby si kvůli statku vzali úvěr. Až místo začne vydělávat, půjčku jim splatí. "Máma mi to rozmlouvala. Říkala: 'Nekupuj to, uvážeš se k tomu na celý život,' a já se smál. 'Ale neuvážu, budu dál žít v Praze, fotit a cestovat," vzpomíná Dalibor na to, jak odbyl věštecká slova své matky. Krátce poté, co statek koupili, vstoupila do života rodiny série nenadálých událostí. "Matka vážně onemocněla a dodnes je v nemocnici, malé dceři diagnostikovali cukrovku a pak začal covid, který mě připravil o všechny zakázky," líčí Dalibor.
Cestu kolem světa odložili na neurčito a Dalibor - v té době bez práce, ale s vlastními nemovitostmi - zaměřil svou energii na statek, u nějž se zařekl, že ho zachrání pro další generace. Hospodářský dvůr má nepřeberné množství stájí, sýpku, stodoly a hospodářské sklady, všechny jsou ale na pokraji zhroucení. "Rozhodli jsme se, že nejprve potřebujeme vybudovat místo, které bude generovat peníze na záchranu zbylé části areálu. A to byla ona svatební stodola," vypráví pár.
Aby měli peníze, prodali byt v Praze, vzali dvě malé děti a odstěhovali se do správního domku na knížecím dvoře. Dvě kamenné místnosti si zařídili tak, aby se v nich dalo bydlet. Pak najali řemeslníky a pustili se do rekonstrukce budoucího svatebního místa. "Vybudovali jsme tady posezení, výčep v podobě historického vozu a naproti ve správních budovách máme toalety, ubytování a oddělené pokojíčky pro svatebčany," říká rodina uvnitř stodoly s dřevěným krovem a velikostí 400 metrů čtverečních. Právě tady utopili největší část peněz z prodeje pražského bytu, z něhož se nikdy neplánovali odstěhovat.
"Jak začnete opravovat jednu střechu, další se zhroutí"
O knížecí dvůr, který v 18. století budovali Schwarzenbergové, se starají sami, jen s pomocí přátel. Z uhlazeného fotografa je tesař, truhlář i zedník, který po večerech sní o místě plném života. Petra se stará o dvě děti, žádá o státní dotace a pomáhá, kde může. Loajálně podporuje svého muže, o němž tvrdí, že i když je občas velký snílek, nakonec vždy věci dotáhne do konce.
Při prohlídce místa, které v létě hostí svatby, kulturní akce a už několikrát po sobě se tu objevili filmaři - naposledy při natáčení oscarového snímku Na západní frontě klid - se nezávislý pozorovatel nemůže ubránit pomyšlení na bájného Sisyfa. Až na to, že pro rodinu rekonstrukce není žádným trestem, nýbrž dobrovolnou volbou. "Občas máme špatné dny, ale jinak jsme šťastní. Hrozné na tom je to, že sotva začnete opravovat jednu střechu, další se vám začne hroutit," říká očividně vyrovnaný pár, který věří, že vychovávat děti na statku je cennější než drahé školy.
"Dnes je moderní, že se nic nezachraňuje - ani budovy, ani vztahy. Ale to my našim dětem nechceme předávat. Chceme jim ukázat, že když se o něco pečuje, tak to může vydržet navždy, a že když se budeme snažit, tak i se starými materiály se dá něco opravit, aby to fungovalo. Abychom byli šťastní, nemusí se všechno srovnat se zemí a začít od nuly a v novém. To platí jak pro budovy, tak vztahy," myslí si manželé.
Zpočátku si mysleli, že vše zvládnou bez pomoci, dnes už ví, že na opravy jsou jen s přáteli krátcí, hlavně finančně. "Počáteční odhodlání a energie, že všechno zvládneme sami, pomalu ubývá. Proto si teď říkáme o pomoc skrz veřejnou sbírku na Doniu. Vybrané peníze použijeme na rekonstrukce převážně střech a krovů. Střecha je totiž základ každé stavby. Stěžejní je teď zakrýt sýpku, aby do ní nezatékalo," svěřuje se rodina.
Její oprava je podle Dalibora běh na dlouhou trať. Hrubý odhad nákladů na rekonstrukci střechy je 60 milionů korun. "Zatím se budovy snažíme zakonzervovat, aby nedocházelo k jejich samospádu. Loni jsme na střeše sýpky proinvestovali asi 900 tisíc korun. Potěšilo nás, že některé věci jsme dostali darem, firma Dvořák nám zapůjčila lešení a od firmy ParametryWOOD jsme dostali krásné fošny," líčí.
Statek koupili v roce 2019 a od té doby žijí pořád na stavbě. Přestože vědí, že po zbytek jejich života tady bude práce až nad hlavu, svůj úděl chtějí nést až do konce. "Až bude vše více stabilní", dopřejí si pořádnou dovolenou a snad dojde i na cestu kolem světa. "Dlouho jsme nikde daleko nebyli, vlastně jo, zajeli jsme si do aquacentra na hranice s Německem. Bylo to senzační," smějí se rodiče, kteří v posledních letech berou život s větší pokorou než kdy dřív.
Podrobnější informace o statku se dozvíte v galerii.
