Využitá poslední šance. Po sklizni kukuřice architektka s pomocí farmářů vytvořila ráj

Každý detail odráží rytmus regionu a životní filozofii místních obyvatel.

Architektka Clara a její partner Carles měli jedinečnou možnost, kterou si naštěstí nenechali uniknout.

Clara a Carles koupili poslední volný pozemek na jedné z ulic ve Vilamacolum – konkrétně trojúhelníkový kousek země obklopený zemědělskou krajinou, která formovala region Alt Empordà.

Každý detail odráží rytmus regionu a životní filozofii místních obyvatel. |

Foto: Montse Capdevila

Architektka Clara a její partner Carles měli jedinečnou možnost, kterou si naštěstí nenechali uniknout. Po sklizni kukuřice společně s místními pracovníky vytvořili domov, který propojuje dřevěnou konstrukci, místní materiály a spolupráci s komunitou. Casa Al Pradet tak odráží tradice, moderní technologie i rytmus středomořské krajiny a ukazuje, jak může vypadat funkční a estetické bydlení.

Clara a Carles koupili poslední volný pozemek na jedné z ulic ve Vilamacolum – konkrétně trojúhelníkový kousek země obklopený zemědělskou krajinou, která formovala region Alt Empordà.

Carlesovy zkušenosti s farmářstvím, digitální výrobou z dřeva a plastu a přístupy k místnímu strojnímu vybavení umožnily páru projekt plánovat tak, aby si ho mohli sami postavit - podle vlastních představ a pravidel.

Design, technika a harmonogram stavby se tak navzájem doplňují a na místě díky tomu vznikl dům, ve kterém by rád žil snad každý druhý.

Stavba podle rytmu země

Samotná výstavba začala po sklizni kukuřice, kdy byla k dispozici místní pracovní síla, bez které by stavbu tak snadno nezvládli. A co se mohlo jevit jako praktická náhoda, se stalo principem projektu: stavět v souladu se zemědělskými cykly. Tento přístup propojil rytmus krajiny s tempem samotné stavby a vytvořil harmonii mezi člověkem a přírodou.

Casa Al Pradet stojí na lehké dřevěné konstrukci prefabrikované v dílně a dům se rozvíjí do série modulů různého tvaru a výšky. Vyvýšení o 1,2 metru pak chrání dům před dešťovou vodou a střídající se objemy reagují na trojúhelníkový tvar pozemku i fragmentární uspořádání okolní vesnické zástavby.

Materiály, detaily, tradice

Projekt je definován místními a přírodními materiály. Například korek, vápenná malta, hydraulické dlaždice a ručně vyráběná keramika se objevují v podlahách, lištách i exteriérových prvcích. A interiér propojuje strukturu s nábytkem ze dřeva, což vytváří pocit kontinuity a tepla.

Venkovní žaluzie jsou motorické a ovládají se chytrým systémem podle slunečního záření a směru větru. Keramický štěrk kolem domu pak zajišťuje odvodnění. Každé rozhodnutí v konstrukci kombinuje praktické zkušenosti a technické znalosti - dům tak funguje jako organický celek, který reaguje na prostředí.

Srdcová záležitost

Casa Al Pradet je zdárným příkladem, jak lze spojit vlastní výstavbu, současné technologie a místní tradice. Je to dům, který nejen slouží, ale zároveň vypráví příběh středomořského života a propojení člověka s krajinou.

A každý detail odráží rytmus regionu a životní filozofii místních obyvatel.