Pickuperství, neboli "lovení žen" jako soubor rad a technik sociální psychologie, má původ ve Spojených státech. O jeho popularizaci se zasloužil především spisovatel a novinář Neil Strauss, který v roce 2005 vydal knihu The Game. Dvojsmyslný titul v češtině vyšel pod názvem Hra, v angličtině má slovo ještě jeden význam a tím je lovná zvěř.
Pickuperská komunita existuje také v Česku. Ti muži, kteří se považují za skutečné odborníky v seznamování se a svádění žen, dále zaškolují ty, kteří se také touží stát Casanovou. Své rady prodávají navíc často za úplatu v řádu tisíců korun. Kromě specializovaných knih, videí či agentur existují také skupiny na sociálních sítích. A právě na jednu z nich se rozhodl zaměřit český režisér Tadeáš Daněk, jehož mini dokumentární série Pickupeři vyšla minulý týden na iVysílání České televize (ČT).
"Téma pickupu je v rámci seznamování pro většinu Čechů neviditelným fenoménem, ač k nám doputoval již před delší dobou z USA. Je to kontroverzní záležitost kvůli své metodičnosti, naučeným ověřeným receptům svádění a především kvůli tomu, že pro mnohé pickupery, neříkám všechny, se pickup stal určitým druhem sportu a závislosti. A to už si zasluhuje pozornost," tvrdí kreativní producent ČT Dušan Mulíček.
Eticky problematická pouliční zábava mužů
Série sleduje několik mužů po dobu jednoho roku, kteří se pickupu věnují v Brně. Tvůrci postupně rozkrývají jednotlivé charaktery hlavních postav a jejich motivaci pro oslovování žen na ulici. Jeden z nich, který si říká Woody, se "lovení žen" věnuje s přestávkami sedm let. Kromě času a energie, které do seznamování vložil, zaplatil také zhruba 20 tisíc za různé knihy a kurzy související s pickuperstvím.
"S oslovováním holek na ulici jsem začal v 18 letech, protože všichni okolo mě už měli přítele či přítelkyni a já se sotva odvážil pozvat holku ven. Taky jsem si zažil první odmítnutí od holky, která se mi líbila. Chtěl jsem si k sobě najít holku, s kterou by byla zábava a měli bychom se rádi," tvrdí 25letý Brňan. Svůj přístup k pickupu popisuje jako "zábavná občasná setkání s kamarády ve městě".
"Bavíme se hlavně jeden s druhým jako normální kamarádi a do oslovení žen si odběhneme pouze v případě, že vidíme někoho sympatického. Oslovovat čistě kvůli hecu nebo sázce není moje parketa a je to důvod, proč jsem v dokumentu při některých situacích koktal a zasekával se. Nejhorší oslovení je to, do kterého jde člověk jako by za úkol, a ne ze zájmu," dodává.
Dokusérie nejprve chtěla fenomén ukázat, během natáčení však podle Mulíčka vypluly na povrch problematické stránky pickuperství, ke kterým štáb musel zaujmout kritický postoj. "Pickup jako určitý druh pouliční zábavy a soutěže ve sbírání čísel a one night stands (známost na jednu noc, pozn. red.) je záležitost, která je eticky problematická," vysvětluje kreativní producent ČT.
"Kolik holek musím oslovit, abych si zapíchal?"
Série sleduje pickupery v soukromí i během "streetu" - tedy seznamování se se ženami v terénu, jejich hodnocení a oslovování na ulici. Divák je svědkem ponižujícího hodnocení vzezření žen jdoucích po ulici na stupnici od 1 do 10. Kromě toho hned první díl nabízí vhled do způsobu online komunikace členů pickuperských skupin. "Kolik holek musím oslovit, abych si zapíchal? Z tisíce oslovení jsem píchal deset holek," zní jeden z příkladů.
Podle vztahové terapeutky Markéty Šetinové pickuperství vychází z nátlakového chování. "Spousta pickupových metod je založena na manipulaci, shazování druhého, přesvědčování k něčemu, co dotyčná na první dobrou nechce. A to není zdravá dynamika vztahu, nerovnocenný přístup ve vztahu může mít dopad na naši sebehodnotu," říká. "Ve své terapeutické praxi vycházím z toho, že intimita musí být vzájemná. Nemůžu manipulací nebo pomocí univerzálních návodů někoho přesvědčit, aby se mnou měl sex," říká.
Fenomén lovení žen podle ní funguje také na principu stereotypizace pohlaví při seznamování a ve vztazích. "Muž má být dominantní a celé seznamování iniciovat, což není jednoduché pro muže, kteří jsou stydlivější nebo jim tohle není vlastní," přemítá.
Muži, se kterými terapeutka pracovala, často hledali dlouhodobý vztah a pickuperství vnímali jako jednu z možností, jak se k něm propracovat. "Láká to muže, kteří jsou stydliví, nejistí a chtěli by nějaký vztah nebo více kontaktů se ženami, ale vůbec neví, jak na to. Proto je lákají tyhle návody a příslib rychlého řešení," tvrdí Šetinová.
"Chtěl jsem se zkusit seznámit jinak"
Podobnou motivaci měl před třemi lety také třicátník Marek. "Chtěl jsem si vyzkoušet jiný styl seznamování. Čím je člověk starší, tím složitější je se s někým seznámit. Navíc když jsem se přestěhoval do Prahy za prací, nikoho jsem tady moc neznal a jevilo se mi to jako lepší varianta než klub, kde je tma a hlasitá hudba, takže si s nikým nepokecáš," vypráví bankéř. Pickupové metody zkoušel intenzivně sám zhruba měsíc. "Když jsem měl jeden volnější den v týdnu, vyrazil jsem ven ani ne na hodinu a pár holek oslovil," popisuje komunikativní extrovert.
"Když překročíš strach a oslovíš několik žen, odemkneš v sobě bránu a najednou to jde úplně samo. Nedělalo mi problém přijít pak za nějakou ženou a říct jí sebemenší blbost. Překročil jsem svou komfortní zónu a zažil spoustu vtipných konverzací," říká. Některé ženy na něj reagovaly pozitivně a fandily mu, jiné mu dávaly najevo, že je obtěžuje. "Dostal jsem tahle spoustu čísel a s několika holkama byl na rande," vypočítává.
Bankéř Marek má v současnosti dlouhodobý vztah, se svou současnou partnerkou se seznámil během tanečních lekcí. Pickuperství zpětně hodnotí jako dobrou zkušenost. "Celkově jsem díky tomu zjistil, že seznamovat se na ulici je vlastně blbost, protože pravděpodobnost, že si takhle s někým padnu do oka, je velmi nízká," přiznává. Na rozdíl od některých pickuperů totiž nehledal zážitky na jednu noc.
"Ze všech žen, které člověk osloví, je těžké najít někoho, s kým je možná navázat opravdový vztah. Některé ženy jsou zadané nebo si nerozumíte nebo nehledají dlouhodobý vztah, ale jen zábavu. To jsem nehledal. Všechno se to musí sejít v jednom počátečním rozhovoru, který trvá třeba 20 sekund," vysvětluje Marek. "Byla to dobrá zkušenost, ale myslím si, že nestojí za dlouhodobé mrhání časem," uzavírá.
Dokonalým svůdcem za pár tisíc korun?
Dokusérie ČT upozornila hned na několik kontroverzních témat, která s fenoménem pickupu souvisí. Jedním z nich jsou agentury, kterým muži platí za koučování toho, jak sbalit ženu. V jednom díle se například divák dozví, že jednorázový osmihodinový kurz takového tréninku stojí čtyři až šest tisíc korun.
"Spousta pickup metod je postavená na byznysu. Dáváte do toho relativně dost peněz, abyste se naučili další techniky, ty ale často nepřinášejí výsledky. Z mé zkušenosti muži využívající pickuperské metody spíš touží po dlouhodobém vztahu a těžko se jim seznamuje, doufají tak, že se prostřednictvím těchto technik v seznamování zlepší. To se ale málokdy děje," dodává terapeutka.
Také Woody, jeden z protagonistů série, připouští, že z placených přednášek a knih získal sice mnoho zajímavých a použitelných informací, ale "dokonalým svůdcem" se díky nim nestal. "Dokonalým svůdcem se po pár přednáškách a knížkách nestane nikdo, přestože to někdo může slibovat. Ke koupi mě vždy přimělo nastínění řešení v oblasti, ve kterém jsem neměl úplně jasno. Marketing učitelům svádění jde, a proto nedoporučuji peníze za produkty utrácet impulzivně, ale opravdu se nad koupí zamyslet," říká.
Na českém internetu existuje spousta specializovaných webů a koučů, kteří nabízejí, že zájemce naučí se lépe seznamovat se ženami nebo si získat jejich přízeň. Některé rady poskytují zadarmo na svých sociálních sítích, za jiné je potřeba zaplatit stovky i tisíce korun.
Terapeutka: Návod na seznámení neexistuje
Muži, kteří si osvojují pickupové metody, mohou být podle Šetinové schopnější vyrovnat se s odmítnutím, dokážou pracovat se svým sebevědomím a zlepšují se v komunikaci. "Některé pickupové komunity se zaměřují spíš na sociální dovednosti. Pokud se tito lidé učí, jak lépe komunikovat s druhým pohlavím, dává mi to smysl," připouští. Vůči slibům na rychlá a univerzální řešení, jak se seznámit, by však zůstala kritická.
"Přemýšlela bych kriticky nad tím, zda existuje jeden návod na to, jak někoho sbalit nebo jestli existují něco jako ověřené metody zaujetí druhého. Žádný návod na lásku nebo seznamování neexistuje. Vždycky je to o unikátní dynamice dvou lidí," apeluje Šetinová.
Neil Strauss - pickuperský vzor
Americký spisovatel Neil Strauss ve své knize The Game (Hra, 2005) popsal, jak se dostal do komunity kalifornských pickuperů a jak mu zážitek změnil život. Strauss se naučil nejen ženy oslovovat, ale také svádět. Společně s dalšími členy komunity se dostali až k hollywoodským hvězdám a vzájemně soupeřili to, kdo bude nejžádanější. Na konci knihy zpytuje svědomí s tím, že neustálé lovení žen je vlastně pro ubožáky. Přesto se jeho kniha stala bestsellerem.
Strauss roky profitoval ze své prvotiny a jimi následovanými pokračováními či provozování pickuperské agentury. V roce 2013 se oženil se svou dlouholetou přítelkyní a o dva roky později se jim narodilo dítě. Pět let od svatby se však rozvedli. Své poznatky z partnerského života i po rozvodu zužitkoval v dalších knihách.
Přestože seznamování se na ulici v době Tinderu a dalších aplikací zůstává menšinovou zábavou, někteří si k fenoménu stále najdou cestu. "Evidentně pořád existují mladí muži, pro které je mužským ideálem macho a dělí se na takzvané 'alfy' a 'bety'. Generace genderové korektnosti mají mezi sebou prostě i pickupery. Pickup je o seznamování a svádění, které je podloženo docela kvalitním know-how - tedy nepředpokládanou manipulativní převahou. To mi sice nepřijde tak závažné jako kauzy MeToo, ale přesto je důležité o tom mluvit," říká Dušan Mulíček.
