Vědci rozluštili záhadu dvou tváří Měsíce. Vzorky z odvrácené strany odhalily nečekanou pravdu

Když sovětská sonda Luna 3 v roce 1959 poprvé vyfotografovala odvrácenou stranu Měsíce, bylo hned jasné, že „něco nesedí“. Přivrácená strana, kterou vidíme ze Země, je poseta rozsáhlými tmavými čedičovými pláněmi – naproti tomu odvrácená strana je světlejší, hornatější a mnohem více poznamenaná prohlubněmi.

A výsledky byly překvapivě jednoznačné – podle nové studie Čínské akademie věd mohl být zásadním viníkem obrovský dávný náraz, který změnil chemické složení Měsíce.

Historická katastrofa

V porovnání se vzorky z přivrácené strany Měsíce obsahují horniny z odvrácené strany vyšší podíl těžších izotopů železa a draslíku, přičemž tento rozdíl nelze vysvětlit běžnou sopečnou činností. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je tedy gigantický náraz, který pronikl hluboko do měsíčního pláště, vytvořil extrémní teplo a způsobil odpařování lehčích izotopů, zatímco těžší zůstaly zachovány.

„S největší pravděpodobností to vzniklo v důsledku odpařování draslíku způsobeného impaktem, který vytvořil pánev South Pole–Aitken,“ uvádějí vědci. „Dokládá to hluboký vliv této události na vnitřní strukturu Měsíce,“ dodávají.

Jizvy sahající pod povrch

Zásadní je, že náraz nezanechal jen obří kráter na povrchu – změnil chemii Měsíce do značných hloubek a možná dokonce vyvolal konvekci pláště v měřítku celé polokoule. K definitivnímu potvrzení této možnosti budou ale zapotřebí další vzorky z jiných oblastí odvrácené strany.

Jedno je však už teď jasné: meteoritické dopady nejsou jen povrchové šrámy. Mohou trvale přetvářet vnitřní stavbu vesmírných objektů – a jejich následky přetrvávají miliardy let. A nový výzkum ukazuje, že jejich stopy nejsou viditelné jen po povrchu, ale sahají hluboko do jeho nitra – a čas je nedokázal zahladit.

Zdroj: Science Alert

Mohlo by vás zajímat