Vy jste ve stomatologii znám jako špička v protetice. Dá se říct, že v tomto oboru udáváte směr?
Nemám rád samochválu, ale troufám si říct, že co se týče protetiky a estetické stomatologie, jsou moje zkušenosti velké a mám za sebou hodně spokojených pacientů. Publikačně i přednáškově za mnou stojí opravdu dlouhý seznam. V současnosti se mi také daří publikovat mé práce v prestižních amerických časopisech, kde se věnuji estetice, ale i materiálové problematice.
Pracoviště máte v Hradci Králové, ale učíte na lékařské fakultě v Olomouci. Proč tam?
Našli jsme s přednostou stomatologické kliniky společnou řeč, chová se tak, jak by se správný šéf chovat měl. Je rád za otevřenou diskusi mezi svými spolupracovníky a má jasný cíl, kam by měla celá klinika i obor směřovat. Dokládá to i to, že olomoucká fakulta je otevřená ke spolupráci se zahraničními postgraduanty. Stejně jako já věří, že nová krev a jiné vnímání či náhled školu obohatí. Jinak to také přináší univerzitě velkou prestiž, když vychovává i postgraduanty ze zahraničí. Je milé vidět, že o naše školy začíná být zájem i v zahraničí.
Přednášíte ještě na Harvardu?
Hostoval jsem tam jako tzv. invited speaker, tedy pozvaný řečník. Pak jsem přednášel na Klinice Mayo (prestižní americké lékařské výzkumné a vzdělávací centrum v Minnesotě - pozn. red.), teď jedu do Toronta a jsem pozvaný na další univerzity, protože jsem členem americké Protetické akademie (Academy of Prosthodontics). Ta má 85 členů a převážná část jsou přednostové klinik v Americe. Ti mě vždy požádají, abych někde dělal celodenní seminář. Určitě se ještě na Harvard vrátím, ale zajímají mě také jiná pracoviště. Harvard má vynikající základní výzkum, ale v mém oboru je špičkou například zmíněná Klinika Mayo. Ta má mimochodem i skvělý systém postgraduálního vzdělávání…
MUDr. Radek Mounajjed, D.D.S., Ph.D.
1977 - 1983 Základní škola, Damašek, Sýrie
1983 - 1986 Junior High school, Damašek, Sýrie
1986 - 1989 Senior High school, Damašek, Sýrie
1989 - 1994 Dental School, Damascus University, Damašek, Sýrie, Udělení titulu D.D.S.
1997 stáž na Flashing Hospital, New York, USA
1999 stáž na Mayo Clinic, Rochester, Minnessota, USA
2001 stáž na University of Medicine and Dentistry of New Jersey, NJ, USA
od 2001 Privátní zubní ordinace Hradec Králové, externí učitel na LF UK v Hradci Králové
2004 stáž na Mayo Clinic, Rochester, Minnessota, USA
2004 ukončení postgraduálního studia Lékařské fakulty UK v Hradci Králové a udělení titulu Ph.D.
2005 stáž na University of Florida, USA
2010 Spoluzakladatel HDVI - Hradecký dentální vzdělávací institut
od 2012 Externí učitel na LF UP v Olomouci
2015 - seminář na Harvard School of Dental Medicine
2016 - přednáška na Mayo Clinic, Rochester, Minnesota, USA
Zdroj: implant.cz
Kvalita postgraduálu v České republice je určitě na mnoha pracovištích problém. Někde je student během prvního roku spíše brigádníkem či pomocnou sílou, než že by se zdokonaloval ve svém oboru…
Rozdíly mezi fakultami tu jsou, ale domnívám se, že naše vysoké školy udělaly velký kus práce a posunuly vzdělávání vpřed. Ta situace je bohužel dána minulým režimem, který nás uzavřel před světem. Díky moderním technologiím a peněžním zdrojům v zahraničí se nám daří dohánět svět o něco pomaleji. Myslím si však, že univerzity by mohly být společenštější a družnější a navazovat tak rychleji kontakty se zahraničím a využít jejich potenciálu. Achillovou patou postgraduálního vzdělávání je, že zde chybí celistvý systém a klade se větší důraz na formální záležitosti a podstata věci celého studia je až druhořadá.
Můžete dát nějaký příklad?
Tak třeba já jsem se zabýval na PhD. protetikou na implantátech a měl jsem školitele, který byl sice svého času významným českým protetikem, ale protetikou na implantátech se nezabýval. Našel jsem si tedy spoluškolitele, profesora Eckerta z Mayo Clinic a připravoval se s ním. Je ale pravda, že to už je patnáct let zpět.
Chybí zde specialisté ve stomatologii?
Bohužel specializace ve stomatologii, tedy mimo ortodoncii a čelistní chirurgii, u nás nemáme. Obory učí někdejší studenti, kteří neprošli formálním vzděláním v daném oboru, prostě dostudovali, stali se asistenty a začali učit. V USA když se chcete stát stomatologem specialistou, například protetikem, parodontologem (léči záněty dásní - pozn. red.) nebo endodontistou (specialista na zubní dřeň a tkáně zubních kořenů - pozn. red.), tak musíte absolvovat čtyřleté formální vzdělání pouze v daném oboru. Česko má své špičkové lékaře, ale je to o jedincích, ne o systému. Takže třeba profesor Pirk je skvělá kapacita a IKEM špičkové pracoviště, ale pak je tu propastný rozdíl na dalších pracovištích.
Jste místní klinika a chodí k vám lidi hlavně z Hradce Králové? Nebo jezdí z celé republiky?
Místních pacientů máme asi patnáct procent. Zbylou většinu tvoří lidé z celé České republiky i Slovenska. Létají za mnou Češi, kteří žijí po celé Evropě, máme dokonce klienty z Islandu a USA, ale většinou je to na osobní doporučení.
Čemu se věnujete na klinice vy? Vybíráte si speciální případy pacientů?
Naše klinika má několik specializací - protetika, implantologie, ústní chirurgie, parodontologie, záchovná stomatologie, ústní hygiena a zubní laboratoř. Práce je pro mě už rutinní a jsem velmi rád, když mohu pomoci lidem s opravdovým trápením. Myslím tím pacienty například po zhoubném nádoru v ústní dutině či s vývojovými poruchami. Jsme schopni jim například vymodelovat i celé umělé patro.
Co je vaší specializací, o níž přednášíte na světových univerzitách?
Mou specializací je protetická stomatologie. V poslední době se intenzivně věnuji miniinvazivní protetice, která vede k obnovení funkce zubu s minimálním zásahem, vše se provádí pod mikroskopem. Propaguji koncept chytré preparace, který sám vyvíjím, a o něm nejvíce přednáším, třeba za měsíc ve zmíněném Torontu.
Proč jste vlastně svou kliniku založil právě v Hradci Králové?
Narodil jsem se v Pardubicích. U Hradce Králové jsem měl babičku a k ní jsem každé letní prázdniny jezdil z Damašku. Mám to tu rád, pracoval jsem ve zdejší fakultní nemocnici a pak si založil vlastní kliniku.
Jak jste se dostal z Pardubic do Damašku, kde jste vystudoval základní, střední i vysokou školu?
Můj otec je Syřan a maminka Češka. Táta studoval na chemické fakultě v Pardubicích, pak tady dělal kandidaturu, s bratrem jsme se tu narodili. Pak dostal místo na Přírodovědecké fakultě v Damašku, tak jsme se tam přestěhovali. Rodiče tam žili čtyřicet let, ale před třemi lety museli Sýrii kvůli válce opustit. Já tam žil od dvou let do ukončení vysoké školy.
Kdybyste měl přiblížit, jak to v Damašku před válkou vypadalo - přece jen to bylo centrum vzdělanosti v arabském světě…
Je tam hrozně moc vzdělaných lidí. Vzdělání je pro místní velmi podstatné. Jen z našeho ročníku z medicíny odešlo čtyřicet lidí do Spojených států. Mimochodem, Sýrie je po Indii druhý stát, který USA nejvíce zásobuje lékaři. Ale Indie má miliardu obyvatel, Sýrie jich měla dvacet milionů. Problém je v tom, že politický systém byl už před válkou tak špatný, že docházelo k velmi dramatické migraci mozků. Když není člověk spjatý s režimem, nemá šanci se prosadit. A samozřejmě se to horší. Po odchodu Francouzů byla založena parlamentní demokracie. Sýrie tak byl normální fungující stát, kde ženy měly volební právo od roku 1923.
Může za to asadovská diktatura, započatá roku 1970 Háfizem Asadem?
Říká se, že asadovský režim je sekulární, ale není to pravda, on pro sekulaci neudělal vůbec nic. Dávno měl zavést občanské právo oddělené od církevního. Navíc režim dělal vše pro to, aby společnost a jednotlivé sekty rozdělil. Potřebovali, aby mezi nimi vznikly barikády - a lépe se jim pak nad nimi vládlo.
Říkáte, že v Damašku se kladl na vzdělání obrovský důraz. Jak náročné zde bylo studium?
Dám vám příklad, jak náročná tam byla moje maturita. Probíhala čtrnáct dní a maturovalo se ze všech předmětů. Týden před tím člověk dostal kartičku, kde byla napsaná škola, kam měl jít skládat zkoušku. Všude seděli studenti, které jsem v životě neviděl. Vše bylo anonymní, každý student měl svůj kód. Například z matematiky byl pouze písemný test a trval čtyři hodiny. Navíc písemky z Damašku se poslaly třeba do Aleppa a zde je opravili lidé, kteří se vůbec s dotyčnými studenty neznali. Každý středoškolský profesor kontroloval jednu otázku. Takže já jsem se výsledky maturity dozvěděl až za dva měsíce.
Jaký byl systém vysokých škol v Damašku, kde jste studoval?
Vysoké školy neměly přijímací zkoušky, bral se pouze počet bodů z maturity - nejvíc bodů požadovaly obory, kde se mohl člověk nejlépe uplatnit. Ti nejlepší s nejvíce body šli proto na medicínu, ta také vyhlašovala pro příjem nejvyšší bodovou hranici. Studenti věděli, že když emigrují, tak se jako lékaři výborně uplatní. Pak to šlo níž a níž - po medicíně farmacie, inženýrství až po humanitní obory, kde se člověk tak dobře neuživí.
To je hodně propracovaný systém…
Háfiz Asad byl krvavý diktátor, ale byl chytrý a dbal na vzdělávání, což se už o Bašáru Asadovi říct nedalo, i když má také vystudovanou lékařskou fakultu. Navíc Bašár pozatýkal opozici a ovládl s příbuznými největší koncerny. Také nechal zchudnout venkov. Ostatně začátek revoluce mají na svědomí venkovské oblasti, které měly už dost té chudoby, a až potom se k nim přidala velká města.
Zmínil jste, jak ze Sýrie, především pak z Damašku, čerpali Američané řadu doktorů a další inteligence. Nepromarnili jsme tak trochu šanci, když jsme k nám tak striktně odmítali vpustit jakékoliv uprchlíky?
Myslím, že jsme to strašně promarnili. Mohli jsme tu mít neskutečný příliv inteligence, zcela hotových lidí. Pro mne osobně je ale důležité, aby takový člověk nebyl nábožensky zaměřený. Samozřejmě proti víře jako takové nic nemám, domnívám se však, že jde o velice intimní záležitost, kterou není nutno demonstrovat na veřejnosti. Takový je můj vztah k náboženství. Já jsem papírově muslim, protože v Sýrii prostě musí být zapsané nějaké náboženství. Moje matka je katolička, můj brácha si vzal za ženu židovku a je nám to všem jedno. Takže já své děti do ničeho netlačím a až budou velké, ať se rozhodnou samy. A je mi opravdu jedno, jestli budou muslimové, křesťané, židé nebo hinduisti.
Čím myslíte, že tato situace vznikla, proč je Česko najednou tak nesnášenlivé vůči sebelepším migrantům?
Protože si na tom jedna přihlouplá strana vybudovala celý program, aby uspěla ve volbách. Chytřejší nápad totiž nemají. Takže my nemáme silnice, chybí nám systémová reorganizace zdravotnictví, ale naši českou hrdost ohrozí dvanáct imigrantů. Tohle je náš obrovský problém - strach z něčeho, na který lidé slyší.
Jak to vlastně teď vypadá v Damašku? Jaké máte zprávy od přátel a známých, kteří tam žijí?
Funkčně existuje rádius deseti kilometrů a to je všechno, ostatní je zbořené. Asadův režim potřebuje změnit demografii Sýrie, aby zde mohl vládnout. Systematicky mění složení obyvatelstva. Mé kolegy doktory popravují za to, že ošetřují lidi ve válečných oblastech, nebo za pašování léků nemocným a potřebným.
Znáte se se syrskými věhlasnými lékaři, podnikateli. Prchají i oni ze země na pašeráckých lodích?
Ano, já třeba znám jednoho skvělého inženýra, který dělal výrobního ředitele velkého syrského koncernu na výrobu čokolády. Byl na něj vyvíjen obrovský tlak ze strany asadovského režimu, byl svědkem popravy civilního obyvatelstva, tak uprchl s rodinou do Egypta. Když se tam dostal k moci prezident Sísí, tlačil na protiasadovskou opozici v zemi, tak se rozhodl utéct do Evropy. Nedávno jsem jel za ním do Berlína a on mi líčil, jak šílená ta cesta na pašeráckých lodích je. V Berlíně začal dělat pro Siemens, dostal azyl a už legální cestou dostal do země i manželku a děti.
Evropané se pak diví, proč na lodích připlouvají samí mladí muži a mají v rukou mobily. Je to právě proto, že na těch lodích panují tak otřesné podmínky a takový chaos, že je o strach cestovat tam s dětmi. A měl s sebou právě jen vodu, mobil a náhradní baterie. Ti, kdo připlouvají na lodích do Evropy, nemohou být chudí nevzdělaní lidé, protože museli dát deset tisíc eur pašerákům. A ano, mají v rukou smartphony, protože to je to jediné, co si vzali s sebou, aby se mohli kontaktovat s rodinou.
Skončí podle vás v dohledné době válka v Sýrii?
Dokud tam bude Asad, tak ne. Řešením je možná nějaké mezinárodní velení, ale je to velmi složité.
Kde jste to měl jako malý radši - v Sýrii, nebo v Česku?
V Damašku jsem to měl rád, ale vždy jsem se hrozně těšil do Česka. Jezdil jsem tu rád do přírody, vandroval, spal pod širákem, nic takového v Sýrii nebylo. Takže pro mě česká vesnice byla ideální. A také mám rád osobní svobodu, která je v Česku obrovská, ač si to možná mnozí neuvědomují. V Sýrii to bylo hodně rozkastované a existovala zde spousta společenských pravidel, co se sluší, a co se nesluší podle vašeho společenského postavení. Kdybych si dal tady v Česku na hlavu klobouk, na něj igelitku a na ní baráček, tak každému to bude jedno, projdu ulicí a nikdo si toho nevšimne. A tato svoboda a volnost se mi tu moc líbí.
Video: Operace mozku? Každý řez je definitivní, v duši nevěřím, lékař musí mít odvahu říct dost, říká neurochirurg
