


V samém srdci německého Harzu, jen pár kroků od slavného dřevěného kostela, stojí dům, který jako by vypadl z pohádek bratří Grimmů. Hotel Viktoria Luise. Dříve chlouba lázeňského městečka Hahnenklee, dnes magnet pro urbexery z celé Evropy.
Hotel Viktoria Luise leží u rušné cesty a zvědavé pohledy turistů neustále skenují jeho fasádu. Pohybovat se v přízemí je pro nás „průzkumníky“ riskantní. Musíme vystihnout chvilku, kdy se nikdo nedívá, a rychle zmizet za rohem. Od dvojice fotografů, kteří právě opouštějí budovu, dostáváme echo, že „vzduch je čistý“.
Procházíme labyrintem sklepů, na jejichž konci nás schodiště vyplivne přímo v srdci budovy. Naskytne se nám pohled, který bere dech. Právě začíná zlatá hodinka a nízké slunce barví dřevěný interiér restaurace do neuvěřitelných odstínů. A tam stojí on – legendární strom, kvůli kterému sem jezdí lidé z celého světa. Je téměř netknutý, tichý svědek úpadku i krásy. Kvapem fotím, vím, že tohle světlo je dar, který trvá jen pár minut.



Jakmile slunce zapadne, hotel pohltí šero. Okna jsou zakrytá transparenty a bujnou vegetací. Svítit baterkou si nedovolíme, riziko prozrazení je příliš vysoké. Pokoje v patrech procházíme jen zběžně. Je vidět, že do stavby zatéká a každý rok je znát. Budova je opuštěná od roku 2008, ale její historie sahá mnohem dál.
Viktoria Luise byla postavena v roce 1910 jako „první dům na náměstí“. Díky bohatě zdobené dřevěné fasádě a poloze u jezera Kranichsee, přímo naproti slavnému skandinávskému kostelu (Stabkirche), patřila k nejvyhledávanějším adresám regionu. Desetiletí se tu střídali majitelé, elegance pomalu vyprchávala a hrdá budova začala chátrat.
Zlom měl přijít v roce 2017. Obchodník Fred Kiesewetter tehdy v troskách neviděl jen sutiny, ale obrovský potenciál. Spolu se svou ženou Ninou Meryam se do hotelu zamilovali. Fred měl jasnou vizi: neudělat z něj neosobní resort, ale otevřený, cenově dostupný dům pro rodiny a přátele. Plánoval bar s osobním názvem „Fred 50th“ – malý detail v rámci velkého snu.
Rok 2020 však přinesl krutý zvrat. Rutinní vyšetření, těžká diagnóza a náhlý konec všech plánů. Fred zemřel 18. března 2022. Jeho manželka Nina zůstala sama se dvěma syny, dědickou daní a tlakem na prodej objektu.
Mnozí očekávali, že Nina hotel prodá investorům. Neměli zájem o budovu, ale o lukrativní pozemek. Nina se však rozhodla pro nečekaný krok. Fredův sen nenechá zaniknout.
Dnes rodina stále odmítá nabídky na demolici. Historická dřevěná fasáda čeká na obnovu. Cílem je zachovat hotel jako živé místo s duší. Aktuálně se vybírají prostředky na rekonstrukci, která už v loňském roce opatrně začala.
Zdroj: autorský text



Oznámená neúčast prezidenta v nadcházejících komunálních volbách kvůli zahraniční dovolené vyvolala vlnu kritiky. Podle ekonomického poradce Petra Pavla a někdejšího guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy by prezident v komunálních volbách svůj hlas odevzdat měl. „Netuším, jak to vzniklo, je to škoda. Já bych to neudělal,“ uvedl v rozhovoru pro pořad Spotlight Aktuálně.cz.



Dnes ji známe jako obrovskou spirální galaxii plnou hvězd. Její minulost ale mohla být mnohem bouřlivější, než dnešní podoba napovídá. Nové simulace nabízejí možný obraz rané Mléčné dráhy a v dosud nevídaných detailech ukazují, jak složitě se mohl náš galaktický domov formovat.



První rok ve funkci kapitánky českého týmu v Billie Jean King Cupu hned oslavila titulem. Barbora Strýcová se rozpovídala o tom, jak se jí podařilo sladit hvězdami nabitou reprezentaci i jaký bizarní zákaz jim vystavili čínští pořadatelé.



Kvůli interním pravidlům veřejnoprávní televize do její Superdebaty nemohou dorazit předsedové pěti stran. Důvodem je, že kandidují buď v komunálních nebo senátních volbách. Týká se to mimo jiné Petra Macinky, který na to reagoval tím, že jeho resort bude televizi bojkotovat. ČT si ale za svými pravidly stojí.



Výrazná česká literární osobnost, Pavel Kohout, přichází ve svých 98 letech s novou knihou, která propojuje velké dějiny s osudy obyčejných lidí. Parta charty mastí karty (Cosmopolis) nabízí 20 drsných příběhů z 20 zemí světa a jeden, který je pravdivou reportáží o „největší prohře československé Státní bezpečnosti a největší ostudě tehdejší kulturní elity,“ jak říká sám autor.