Tělo dospělé štěnice domácí (Cimex lectularius) na lidské kůži. Ilustrační snímek | Foto: Aktuálně.cz / CDC/ Donated by the World Health Organization, Geneva, Switzerland / Wikipedia / Public domain

Do hry vstupuje druhý hráč

Zatímco o svrabu víme docela dost, štěnice jsou mnohem záhadnější soupeř. Štěnice domácí je malý bezkřídlý hmyz velikosti čtyř až osmi milimetrů s oválným zploštělým tělem červenohnědé barvy. Na rozdíl od svrabových zákožek štěnice žijí mimo naše tělo, ale o to více si pochutnávají na naší krvi.

V České republice není výskyt štěnic povinně hlášen, takže přesná čísla neznáme. Víme ale, že dezinsekční firmy hlásí patnáctiprocentní nárůst poptávky po jejich hubení. 

Štěnice prožívaly své zlaté časy do druhé světové války. Pak přišlo DDT a tyto parazity téměř vyhubilo. Od devadesátých let se ale celosvětově vrací s čím dál větší intenzitou. Hlavními důvody jsou zvýšené cestování, obchody s použitým zbožím, rostoucí rezistence na insekticidy a paradoxně i snížená ostražitost, kdy jsme si mysleli, že jsme štěnice zdárně eliminovali na minimum. Štěnice se staly globálním problémem moderní doby.

A co dělá štěnice tak urputnými? Dokážou přežít bez potravy až několik měsíců, jsou extrémně malé a skryté, a navíc se rychle rozmnožují. Jedna samička dokáže za život naklást až pět set vajíček. Stačí tedy přivézt domů jednu oplodněnou samičku a za pár týdnů můžete mít problém v celé domácnosti.