Žili v zavšivených chlívcích, natěsnáni jak sardinky. Spali na palandách ve třech patrech nad sebou. Často neměli ani obyčejné toalety a umývárny. Umírali při neštěstích v hlubinných dolech, po těžkých úrazech na stavbách odcházeli domů jako mrzáci. Mnozí z nich "ztvrdli" na vojně protizákonně tři a čtvrt roku místo obvyklých dvou let. Pomocné technické prapory vznikly před 70 lety, 1. září 1950.
Přesně před 40 lety ustoupili v polském Gdaňsku komunisté stávkujícím dělníkům a povolili vznik nezávislých odborů. Toho dne se zrodilo hnutí Solidarita a umřel leninský systém.
Slavnost bezvýznamnosti je tečka. Za dílem Milana Kundery, za jeho tématy, přemýšlením, psaním. Je to jeho nejkratší román, ale v českém kontextu bude přelomový: příští středu jej brněnské nakladatelství Atlantis vydává jako první prózu, kterou jedenadevadesátiletý autor žijící v Paříži dovolil přeložit do své rodné řeči.
S novinářem Danielem Anýžem o lekci morálky z 50. let, dospívání v pozdním socialismu a kampani "Zavražděna komunisty".
Jako studentka FAMU prožila v Československu dobu pražského jara, k níž se pak vrátila v sérii Hořící keř. Na pouť středoevropskými dějinami se polská režisérka Agnieszka Hollandová vydala také ve snímku Šarlatán, který má momentálně šanci získat nominaci na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Aktuálně.cz s Hollandovou mluvilo o tom, jak má kinematografie zpracovávat moderní dějiny.
Postavu Jana Mikoláška, kterou ztvárnil ve filmu Šarlatán, popisuje jako svou nejtěžší roli. Příběh tajemného léčitele ho konfrontoval s morálními dilematy, která před jedince stavěly totalitní režimy, a Ivan Trojan má ve zvyku motivacím svých postav do detailu porozumět. O tom, proč podle něj mladí lidé historii pochopí lépe z filmů než z hodin dějepisu, vyprávěl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Milan Kundera či Pavel Kohout psali o komunistickém novináři Juliu Fučíkovi oslavné básně. Jeho Reportáž psaná na oprátce byla přeložena do 90 jazyků. Kult tohoto "nezlomného hrdiny a vzoru" vládl v Československu desítky let. Proč? Julius Fučík se narodil 23. února 1903 na Smíchově.
Juliu Fučíkovi se po desítky let stavěly pomníky, busty, pojmenovávaly se po něm školy, náměstí či ulice. Pro svazáky či mladé komunisty byla jeho "Reportáž psaná na oprátce" až posvátným textem. Stačí se podívat do dobových učebnic. Fučík byl přítomen nejenom v hodinách dějepisu, ale i literatury, výtvarné výchovy.
Životopisný snímek Havel vyvolal v médiích i mezi historiky diskusi o tom, jak ve filmu pracovat s moderními českými dějinami. První pokus přenést na stříbrná plátna Havlův příběh podle kritiků trpí přílišnou zkratkovitostí a vytrhává Havla z dobového společenského kontextu. Pozadí některých klíčových událostí, které se ve filmu náznakem objevují, přibližuje v rozhovoru spisovatel Pavel Kosatík.
Vedle statečnosti, s níž Milada Horáková dokázala přežít nacistické věznění a nakonec přijmout popravu z rukou komunistů, oživuje nová kniha novináře Aktuálně.cz Daniela Anýže nazvaná Jdu s hlavou vztyčenou odkaz významné političky novým způsobem. V podrobném portrétu Horákové je dost prostoru také pro její rodinu, především dceru a muže.
I rudý teror v sobě nesl prvky demokracie - nechal se minulý týden slyšet historik Michal Pullmann. Káva je to silnější než jen tuplovaná. Jeho slova však dávají smysl, pokud projevíme vůli je pochopit.
V podcastu Miloše Doležala na svůj jedinečný životní příběh vzpomíná stíhací pilot RAF, brigádní generál Zdeněk Škarvada.
Zdena Mašínová mladší byla desítky let přesvědčená, že ví, kde komunisté pohřbili její matku. Spoléhala na informace, které obdržela v roce 1956 od hrobníka. Archeologická sonda však nyní ukázala, že nebyly přesné. Archeolog Jan Havrda, který vedl průzkum na ďáblickém hřbitově v Praze, v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že nyní je už málo pravděpodobné, že se ostatky Mašínové ještě někdy najdou.
V době, kdy se ve světě strhávaly sochy politiků, vstupil do českých kin film o Václavu Havlovi. Drama nazvané jednoduše Havel však nejznámějšímu československému disidentovi a prvnímu polistopadovému prezidentovi žádný mramorově neživotný pomník nestaví ani ho neboří. Česká televize ho zvolila pro připomínku výročí srpnové okupace.
Monumentální Palác kultury a vědy, který byl otevřen 22. července 1955 v centru Varšavy, je s 237 metry nejvyšší stavbou v Polsku a zároveň pátou nejvyšší budovou v Evropské unii. Patří k nejznámějším a nejdochovanějším památkám socialistického realismu v zemi, vybudován byl podle vzoru výškových budov v Moskvě.
Za minulého režimu žádná demokracie neexistovala, posílat na smrt není projevem demokracie, říká Michal Klíma z Nadačního fondu obětem holocaustu, v duelu s děkanem Filozofické fakulty UK Michalem Pullmannem. Nejde o liberální demokracii, ale o vládu lidu, kdy i dělníci mají možnost kritizovat elity. Historičtí aktéři nemuseli mít stejné hodnoty a cíle jako my, oponuje Pullmann.
Skromný a neustále pochybující disident a jeho nesmlouvavě upřímná a kritická životní partnerka. Tak v novém životopisném filmu Havel působí Václav Havel a jeho první žena Olga. Viktor Dvořák a Aňa Geislerová, kteří si je zahráli, v rozhovoru pro Aktuálně.cz ukazují, že mají s historickými postavami mnoho společných rysů. Geislerová dovede být ostrá jako Olga a Dvořák zase smířlivější jako Havel.
Komunistický politik Miloš Jakeš byl jedním ze symbolů konce diktatury KSČ v Československu, ale také jedním z kolaborantských politiků událostí kolem okupace v roce 1968. Veřejně známý je hlavně jeho místy zmatený projev z roku 1989, kde mluvil například o zpěvačce Haně Zagorové. Připomeňte si jeho život ve fotografiích.
Předlistopadový režim, který v Československu udupal politická práva, zároveň výrazně přispěl k rovnoprávnosti žen. Ty od 50. let mohly legálně chodit k interrupcím nebo se mohly nechat rozvést. Jako důvod rozvodu navíc ženy čím dál častěji zmiňovaly neuspokojivý sex. Komunismus totiž nečekaně osvobodil také lidskou sexualitu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz o tom mluví socioložka Kateřina Lišková.
Fotograf Karel Bucháček zachytil na unikátních snímcích, jak komunisté zdemolovali v 80. letech starou část pražské čtvrti Žižkov. Snímky pocházejí z téměř zapomenutého a nebývale rozsáhlého souboru negativů, který zachycuje nejrůznější podoby Prahy a odhadem je v něm přes 70 tisíc snímků.
