Už více než rok je Vladimir Sorokin exilovým autorem. Když se zřejmě nejznámější současný ruský prozaik prochází po Berlíně, kde dnes žije, zakouší novou situaci. "Začneme se s přáteli bavit rusky a v tu chvíli se dostaví pocit blízký studu. Uvědomění, že mluvím jazykem agresora," říká. "Po druhé světové válce nebo během ní se podobně museli cítit Němci, například emigranti v USA," srovnává.
Kdyby člověk před 40 lety vyjel z normalizačního Československa do Londýna, v Buckinghamském paláci by našel bustu královny Alžběty II. od československého exulanta Františka Bělského. „Královna svůj portrét zařadila do sbírek a podepsala, což do té doby nikdy neudělala,“ říká Bohumil Vostal, bývalý reportér České televize v Británii a současný zpravodaj v USA.
„Tu knihu jsem začal psát, protože mě vyděsila islamofobie, přístup Čechů hlavně k uprchlíkům, ale k islámu obecně. Byl jsem zděšen z neznalosti,“ vysvětluje v podcastu reportér Pavel Pawluscha Novotný, proč ze svých postřehů a zápisků nabraných na Blízkém východě sestavil publikaci nazvanou Proč Alláh stvořil kalašnikov.
Vždy věděla, že napíše knihu o Sibiři. Nebo o ní natočí film. Nikdy ji sice nenavštívila, ale osud její rodiny, která byla v roce 1941 s tisíci dalšími deportována do sovětských lágrů, provází litevskou autorku Jurgu Vilė celý život. Jak říká: jako kdyby s geny zdědila i všechna traumata příbuzných.
Hostem podcastu Petra Viziny je spisovatelka Petra Hůlová. Autorka knihy Nejvyšší karta, která vychází právě dnes, na Velký knižní čtvrtek.
Ruská agrese proti Ukrajině umožnila České televizi zužitkovat všechny výhody a pozitiva veřejnoprávního zpravodajství. Široký tým kvalitních reportérů a kameramanů. Velké lidské, technické i finanční zázemí.
Když ve Francii vydal román o první světové válce nazvaný V noci je každá krev černá, byla to nečekaná událost. Vysokoškolský profesor David Diop totiž za svou teprve druhou knihu získal hned významnou cenu Prix Goncourt des lycéens a jako první Francouz v roce 2021 také Mezinárodní Bookerovu cenu.
Americká básnířka Louise Glücková je plná protikladů. Píše o prosté kráse i krutosti. Držitelce Nobelovy ceny za literaturu nedávno vyšla už třetí sbírka v českém překladu.
Jako první spisovatel, který nepíše francouzsky, se peruánský romanopisec a držitel Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa stal členem slovutné Francouzské akademie. V instituci založené kardinálem Richelieum roku 1635 bude střežit čistotu jazyka. O rozruch se postaral hned při uvedení do funkce.
"Dnes, kdy žijeme obklopeni souhlasem sociálních sítí, nás historické prameny učí pochybovat," říká Magdalena Moravová. Historička, která se v pražském nakladatelství Argo stará o edice historických pramenů a cestopisů.
Uživatelé sociálních sítí a digitálních technologií už díky populárnímu dokumentu Sociální dilema od Netflixu možná přivykli představě, že komoditami, které se tu zpeněžují, jsou náš čas, pozornost a zvyky.
James Tiptree Jr, Žena, kterou muži neviděli, a nejlepší povídky Alice Sheldonové. To vše stojí na obálce knihy, kterou v edici Fantastika vydalo nakladatelství Argo. A všechno je to pravda, ale začněme záhadou dvou jmen.
Jako vědec, který důvtipně a s nadhledem dokáže popsat peripetie své práce, se mezi české beletristy zapsal šestapadesátiletý molekulární genetik Josef Pánek. Za novelu nazvanou Láska v době globálních klimatických změn z roku 2017 získal Magnesii Literu v prozaické kategorii. Také v novince Jsem jejich bůh, právě vydané nakladatelstvím Argo, se drží reálií, jež jsou mu blízké.
Někdy je potřeba rozkopnout dveře. Americký scenárista Brian Michael Bendis se do zkostnatělého světa mainstreamového komiksu opřel hned prvním slovem svého průlomového opusu Alias. To slovo se objevilo v úvodu více než 700 stran, bylo vykřiknuté zpoza dveří detektivní kanceláře a znělo: "K*rva."
Udělala tlustou čáru za způsobem psaní i hodnotami 19. století a položila základy moderní poezii. Pustá země básníka a pozdějšího laureáta Nobelovy ceny za literaturu T. S. Eliota, od jejíhož vydání letos uplynulo 100 let, v českých knihkupectvích už dlouho nebyla k sehnání. Vrací ji tam nový překlad Petra Onufera, který vydalo nakladatelství Argo.
Děti si je vybírají v obchodě. Mluví na ně přes sklo, ukazují prstem a prosí rodiče, aby jim jednoho koupili. Jako domácí zvíře. A ty děti se místo ve škole učí distančně, přes tablet. Jako za koronaviru. Akorát že v románu Klára a Slunce spisovatele Kazua Ishigura novodobé zverimexy prodávají roboty. A místo pandemie jsme v blízké budoucnosti.
V právě vydané novele nazvané Tolik popela projevuje Ondřej Štindl mnohem větší porozumění pro své postavy než v předchozích prózách. V předloňském Až se ti zatočí hlava se redaktor rozhodl svůj konflikt s trollem na sociální síti dotáhnout fyzicky. Protagonista nové knihy Kryštof Mráz je o mnoho sympatičtější.
Poslední rok života strávila americká spisovatelka Sylvia Plathová na venkově, kde vychovávala dvě krátce po sobě narozené děti. S manželem, anglickým básníkem Tedem Hughesem, si v Devonu plnili sen: dva literáti tvořící v krásném domě. Že něco takového není k žití, ukazuje česky nedávno vydaný román nazvaný Euforie.
„Už delší dobu jsem v hlavě nosil nápad. Týkal se chlapíka, který zjistí, že existuje náboženský spolek uctívající jeho dávno zemřelou sestru,“ přibližuje novinář, scenárista a spisovatel Ondřej Štindl svou novou prózu Tolik popela, kterou vydalo nakladatelství Argo.
