Před koupí bývalého Maršálova statku měli Petr a Dita Vlčkovi vlastní firmu, která se jim po pěti letech fungování rozrostla a stala se jednou z vyhledávaných značek přes akustiku a audiovizuální technologie. Jsou autory velkoformátových tabulí na Letišti Václava Havla či studií v Českém rozhlase.
"Náš problém byl ten, že už jsme se nevešli do čtyř garáží na pražském Chodově. Všechny věci si potřebujeme vyzkoušet, vytvořit si simulaci prostoru. A protože jsme zrovna pracovali na studiu pro české CNN, potřebovali jsme halu, která by měla alespoň patnáct na patnáct metrů," přibližují zakladatelé firmy Home of AV svou motivaci ke koupi zchátralého hospodářského dvora u Prahy.
"Děti to tu milovaly, všude bylo bahno"
V době, kdy areál koupili, věděli, že v něm nemohou existovat společně se 17 lidmi, kteří měli na pozemcích tuny dřevěných palet. "Šlo i o bezpečnost, protože naše technika je drahá. Navíc jsme zjistili, že k nám na statek pouští jiné lidi, aby tam vysypávali nechtěné věci, zkrátka nepořádek. Takhle se to sem zaváželo několik desetiletí," vysvětlují Vlčkovi počáteční stav, v němž měli fungovat. V roce 2019, kdy nabyli i okolní parcely, začali areál postupně vyklízet.
Tehdy se na statek přijel poprvé podívat architekt Petr Hájek, s nímž Vlčkovi spolupracovali na vybavení karlovarského koncertního sálu v Císařských lázních. "Jak viděl, že je to v podstatě černá skládka, říkal: 'Ty jo, to bych chtěl dělat' a já mu na to odpověděl 'Petře, to bude šílené'. Bál jsem se, že to bude kontaminované chemikáliemi. Ale on se nedal a řekl mi: 'Všechno, co tu najdeš, dávej stranou, z toho něco postavíme,'" vzpomíná otec dvou synů, kteří byli v době proměny místa v předškolním věku.
Den architektury
Bývalý Maršálův statek můžete navštívit během festivalu Den architektury. Prohlídky pro všechny příchozí budou v neděli 29. září v deset hodin ráno a ve dvě hodiny odpoledne. Na proměně se podílel významný architekt Per Hájek, autor koncertního sálu Císařských lázní v Karlových Varech, prostoru DOX+ v Praze nebo krematoria domácích mazlíčků Věčná loviště.
"Jezdili sem s námi pracovat, všechno jsme si totiž dělali v rámci firmy svépomocí. Bavilo je to, ale domů jsme každý den vozili dvě koule bahna," směje se jejich maminka. Hrubé práce, které spočívaly ve vyklizení pozemku, trvaly dva roky. "Nezdá se to, ale recyklovat staré věci je poměrně náročné na prostor. Měli jsme sekce, kam se dávalo kamení, kam dřevo, kov a jednu celou stodolu jsme měli plnou polystyrenu, který jsme následně použili na izolaci podlah," popisuje majitel firmy.
Po roce 2021 už nepřemýšlel nad tím, kam vykopané věci z hlíny vyhodí, ale jak je zrecykluje. "Měl jsem třeba hromadu polámaných cihel, a zeptal jsem se proto Petra, co se s ní dá dělat. Poradil mi, ať ji využiju na fasádu. Představoval jsem si, jak budeme ty polámané cihly složitě lepit s využitím malty a on říká: 'Neblázni. Seženeš si drtičku na antuku, cihlu pomeleš a vznikne z toho červený prášek. Do něj přidáš vápno a tu směs pak použiješ na budovu," vzpomíná Vlček, kterého Hájek dokázal tak nadchnout, až si jeho žena začínala myslet, jestli nemá milenku. "Pořád jsem něco cvakal v telefonu, ale já prostě nemohl sehnat zmíněnou drtičku na antuku a nedalo mi to spát," směje se s odstupem.
Letní scéna Dejvického divadla
Na opravu hospodářských budov využili starý materiál, který našli na skládce nebo vykopali z bahna. Týká se to kamenů, cihel, polysterenu ale i kování nebo starých klavírních křídel. "Mnoho věcí jsme sháněli i jinde. Zjistili jsme například, že se chystá demolice starého kravína u Pardubic, tak jsme tam jeli a za odvoz jsme dostali staré trámy. Tady byly některé části shnilé, tak jsme je nahradili těmi zdravými v podstatě ze stejného období," popisuje nadšenec svůj přístup k přestavbě starého kravína, v němž je dnes kavárna pro zaměstnance a klienty firmy. "Ze skladování starých věcí se stala obsese, jsem v podstatě v situaci, kdy se ničeho nedokážu zbavit, protože by se to jednou mohlo hodit," dodává.
Zdaleka ještě nebylo vše hotové, když si Petr Vlček usmyslel, že by na své narozeniny oslovil herce z Dejvického divadla. Na statku měli zahrát jemu a jeho přátelům. "Jenže oni nám řekli, že pokud nemáme letní scénu, můžeme přijet my k nim. Tak jsme začali vymýšlet, jestli ze zbytků materiálu zvládneme postavit hlediště. Z kombinace starého a nového materiálu jsme vyrobili v podstatě lego kostky pro dospělé a za čtyři měsíce vystavěli zastřešenou letní scénu. Letos tu herci odehráli pro veřejnost třetí sezonu," dodávají Vlčkovi.
Dnes je statek něčím na pomezí sídla firmy a kulturního centra. Několikrát do roka v něm Vlčkovi pořádají akce pro veřejnost, přes den tady ale sídlí kapacity na práci s audiovizuální technikou. Dohlíží na ně dvě chlupaté paní domácí, které tu tráví 24 hodin denně. Podívejte se na fotky.
